Perfect life

8. Kapitola

Nic není lepšího, než slastný spánek. Člověk může být kým chce a dělat, co chce, avšak ta momentka, kdy vás někdo probudí, bývá většinou konec snu...

Najednou se vedle mě, jakoby něco zhouplo a já si uvědomila, že doteď vedle mě někdo spal, ale proč se znepokojovat?

Po chvilce jsem ucítila jemné pohlazení po tváři, "Alis, vstávej," zachraplal potichu, ale já jsem jej nedokázala po hlasu rozeznat. 

Po otevřela jsem oči a naštěstí zjistila, že v pokoji jsou stále zatažené závěsy, protože denní světlo by pro mě po ránu byla smrt. 

"Jak ses vyspala?" pohlédla jsem na Jacoba, který seděl na kraji postele a s lehkým úsměvem a ospalýma očima mě sledoval. 

"Vypsala jsem se dobře, díky, žes mě tu nechal přespat," natáhla jsem se pro svoje oblečení a vydala se do koupelny abych se mohla převléct a trochu upravit. 

"Měli bychom jít na snídani," zvolal na mě Jacob přes dveře, proto jsem nelenila a konečně se převlékla. 

"Snad mi skřítci něco nechali," podotkla jsem, když jsme vycházeli z chlapecké ložnice a seběhli schody do společenky. 

"Nevadí, když dneska budu v kuchyni s tebou?" otočila jsem se překvapeně na Jacoba, který se na mě na oplátku zakřenil. 

"Budu ráda za společnost, věř mi, je čím dál těžší nebýt spatřena," podotkla jsem poraženecky, ale když jsem zdravila skupinku dívek, se kterýma jsem nesjpíš včera tančila, nadhodila jsem úsměv. 

"Zaběhat si před snídaní, už asi nestihnul," povzdychl si Jacob, ale mě napadla celkem dobrá náhrada za jeho ranní 'rituály'. 

"Dáme závod, kdo bude dřív u kuchyně vyhrává," zastavila jsem a nachystala se do startovní pozice, "na tři," počkala jsem, až Jacob zaujme stejnou pozici, jako já a začala odpočítat.

"Jedna..."

"Dva...start," zakřičela jsem a co nejrychleji se rozběhla ke kuchyni s menším náskokem. 

"TY PODVÁDÍŠ!" zaslechla jsem za sebou Jacoba a pro sebe se usmála. 

Avšak náskok mi na dlouho nevydržel, protože jsem byla zoufale brzy dohnána a už mi docházel i dech - proč mě ten závod napadl?!

"Jacobe...vyhrál jsi..." pronesla jsem zadýchaně ve třičtvrtě cesty, ale v nejmenším mě nenapadlo, co Jacob udělá. 

Už jsem zpomalovala, ale v tom mě Jacob nabral do náruče a v běhu se stále vyhýbal studentům. 

"Co blbneš?" pobaveně jsem se na Jacoba otočila, ale to už jsme zastavili a já se dostala zpět na pevnou zem. 

"Co by, vyhráli jsme oba," odpověděl, jako by to bylo nad slunce jasné a já už smích neudržela a na celé kolo jsem se rozesmála. 

"Tak to si zasloužíme vítěznou snídani," zaradovala jsem se nad myšlenkou jídla a už nemeškala a otevírala do kuchyně vchod. 

.................

"Alison, měli bychom vyrazit," zaslechla jsem za sebou dědu a začala si oblékat svoji bundu a poté vykročila za dědou ke krbu. 

Abyste pochopili, s dědou jedem do příčné, ani přesně nevím proč, ale co vím, je, že je to důležité a úřední...taková otrava. 

"Máš všechno potřebné?" zeptal se mě ještě, když nabíral letaxový prášek a já si naštěstí vzpomněla na svůj batoh a rychle se pro něj vrátila.