When life hurts - Soy Luna

Prolog

Procházel jsem se chodbou naší Blake South Collage. Prodírající se skrz dav lidí hledám Gastóna. Jako vždy čeká i s Ninou po jeho boku u své skříňky.

Matteo: Čau Gastóne, ahoj Nino.

Gastón: Čau, jak je?

Můj pohled byl zabodnutý v zemi. Na tohle nemám náladu odpovídat.

Gastón: Dobře, hádám, že pořád stejně.

Nina: Gastóne, prosím. Nech ho být. Nemá teď zrovna lehké období.

Gastón: Stejně jako my všichni. Hej Matteo?

Odlepil jsem oči od země a podíval se na Gastóna.

Matteo: Ano?

Gastón: Nechceš jít s námi odpoledne do kina?

Mattea: Nemyslím, že je to dobrý nápad...

Gastón: Neříkej, že budeš zase sedět doma a truchlit.

Tělem mi projela vlna vzteku.

Matteo: A co bys dělal ty, kdyby tvoje holka byla už přes měsíc nezvěstná a ty bys o jejím zmizení neměl jedinou informaci?!

Dobře tohle jsem asi trošičku přehnal.

Gastón: Promiň, já jsem to tak nemyslel...

Matteo: Ne ty promiň. Nechtěl jsem na tebe vyjet. Trochu mě to rozhodilo. Už je to přes měsíc a já o ní nic nevím. Ani jestli je v pořádku, nebo jestli je... ještě naživu.

Slzy mi vytryskly z očí a tekly proudem po tváři.

Nina: No tak, pojď sem.

Objala mě ve snaze mě aspoň trochu uklidnit.

Matteo: Hrozně mi chybí.

Každá vzpomínka na ni neskutečně bolela.

Nina: Taky mi moc chybí, je to moje nejlepší kamarádka. Jsem si jistá, že se najde.

Už taky měla slzy v očích.

Matteo: Vážně bych tomu chtěl věřit.

Nina: Nic jiného nám nezbývá Matteo.

Pustil jsem ji a otřel si slzy.

Matteo: Dobře. Asi máš pravdu Nino. Jdeme do Rolleru?

Gastón: Jasně, jen si vezmu věci ze skříňky.

___

Vešli jsme do Rolleru. Od Lunina zmizení to tu vypadá pořád stejně. Jako kdyby se zastavil čas. Všichni jsou smutní a truchlí. Nico s Pedrem sedí na pódiu s kytarou v ruce. Snaží se vymyslet novou písničku pro Roller Band. Jediné tóny opouštící kytaru patří k písničce Alas nebo Valiente. Ovšem ve velmi ponurém a depresivním znění. Dokonce i Ámbar je celá nesvá od doby co Luna zmizela. To samé platí i pro Delfi a Jasmínu. Nina s Gastónem si šli sednout k nejbližšímu stolu. Namířil jsem si to směrem k baru.

Matteo: Ahoj, můžu dostat jeden maracujový kokteil?

Simón: Jasně, hned to bude.

Matteo: Hádám, že nic nového o Luně nevíš.

Simón: Bohužel. Je mi to líto, ale nemám žádné nové informace. Jak to zvládáš?

Povzdechl jsem si.

Matteo: Upřímně, moc dobře ne. Kamkoliv jdu, všude ji vidím. Pořád to moc bolí.

Simón: Mám to stejně. Bez ní je tu ticho a mrtvo. Nikdo se nesměje, všem jako by zmizela chuť bruslit, zpívat nebo hrát na nástroj. Tamara dokonce přemýšlela nad tím, že do odvolání zruší Open music.

Rozhlédl jsem se okolo.

Matteo: Máš pravdu, všem, jako kdyby se ztratila chuť do života. A ani na Blaku to není o nic lepší.

Simón: Tady máš ten kokteil. Na účet podniku.

Matteo: Díky, ale to nebylo třeba.

Vzal jsem kokteil a sedl si k Nině a Gastónovi.

Matteo: Půjdu si zabruslit, jdete taky?

Gastón: Tak dobře, ale jen na chvíli.

Pousmál jsem se a vydali jsme se směrem k šatně. Nina se začala učit bruslit před nedávnem. Luna jí hodně pomáhala. Potom co Luna zmizela, nechtěla brusle ani vidět. Upřímně se jí vůbec nedivím. Jednu chvíli jsem to měl stejně. Gastónovi se podařilo párkrát Ninu přemluvit, aby si s ním zabruslila. Teď už bruslí jen spolu.

Vytáhl jsem z kapsy klíč od skříňky. Když jsem skříňku odemkl a otevřel, čekalo mě překvapení. S údivem jsem hleděl na obsah své skříňky.

Gastón: Hej kámo, jsi v pohodě?

Matteo: Jo. Já jen, je tu něco co tu nemá být.

Vytáhl jsem balíček ze skříňky. Byl obalený lepicí páskou a bylo na něm napsané moje jméno.

Matteo: Nevíte, co by to mohlo být?

Nina: Nemám tušení. Máš v plánu to rozbalit?

Matteo: Nevím.

Gastón: Je to adresované tobě. Asi bys to měl otevřít.

Matteo: Tak dobře.

Chvíli mi to trvalo, ale pak jsem balík úspěšně otevřel. V balíčku bylo šest kazet a fotek různých míst v Buenos Aires.

Matteo: Co to sakra je?

Nina: Nemáš doma staré rádio na přehrávání kazet?

Matteo: Pokud vím, tak ne.

Gastón: Já jedno takové doma mám. Můžeme ty kazety přehrát u mě doma, jestli chceš.

Nina: To vůbec není špatný nápad.

Matteo: Myslím, že bruslení necháme na jindy. Ty kazety jsou teď důležitější.

Vzali jsme si své věci a šli ke Gastónovi domů.

___

Gastón donesl jeho asi stoleté zaprášené rádio. Jde vidět, že po nástupu mp3 přehrávačů a internetu šla tato zařízení do ústraní. Posadili jsme se na koberec v jeho pokoji. Znovu jsem otevřel krabici s kazetami. Vyndal jsem ven fotky a potom i kazety. Při pozornějším zkoumání jsem zjistil, že jsou očíslované čísly 1 až 6. Celé to bylo velmi zvláštní.

Gastón: Chceš si to poslechnout sám? Může to být osobní.

Matteo: Ne, zůstaňte. Chci, abychom to poslouchali všichni společně.

Gastón: Tak dobře.

Matteo: Myslíš, že to bude fungovat?

Gastón: Doufám, že ano.

Matteo: Dobře. Tady je první kazeta.

Gastón vložil kazetu do rádia. Chvíli se jen přetáčela, ale nakonec vše fungovalo. V ten moment jsem nemohl popadnout dech. Zatočila se mi hlava a udělalo černo před očima.

"Ahoj, tady Luna. Luna Valenteová."

Ahoj všichni! Tady máte prolog k mému novému příběhu. Jen bych ráda řekla, že bude vycházet hodně nepravidelně. Byla bych moc ráda, kdyby jste mi svůj názor na příběh sdělili v komentářích. Doufám, že se vám má inspirace seriálem 13 reasons why bude líbit. :) Mám vás moc ráda♥♥♥ strange_little_girl

*Upraveno*