When life hurts - Soy Luna

2. Důvod - část první

Matteo: Je to pravda?

Gastón jen nepatrně kývl hlavou na souhlas.

Matteo: Ty kreténe jeden! Jak si doprdele mohl?! Sotva pár hodin potom co jsem odjel!

Vztek a agrese nade mnou převzali kontolu. Ruce se mi změnili v pěsti, já se zvedl a namířil si to přímo ke Gastónovi, který hystericky brečel. Nikdy bych nemyslel, že ho někdy takhle uvidím.

Simón: Matteo!! Uklidni se! Nech ho být!

Simón po mně křičel, nakonec mě stáhl zpátky. Gastón by mu měl poděkovat, protože mu Simón právě zachránil život.

Matteo: Jak jsi mohl? Proč? Proč zrovna Luna?

Sesypal jsem se k zemi jako hromádka neštěstí.

Gastón: Matteo, je mi to moc líto. Byl jsem opilý. Nikdy bych jí neublížil!

Matteo: Ale udělal jsi to! Alkohol tě neomlouvá! Moc dobře jsi věděl, jak moc pro mě Luna znamená. A ty pár hodin po tom, co jsem odjel uděláš tohle.

Gastón: Moc mě to mrzí... nebyl jsem to já. Jsi můj nejlepší přítel. Nikdy bych ti nic takového neudělal.

Matteo: Ale udělal. Stalo se, promiň, ale po tom všem, už nejsme přátelé. Zradil jsi mě.

Simón: Uklidněte se! Chápu tě Matteo, že máš vztek, ale Gastón není sám, kdo udělal chybu. Na kazetách jsou daleko horší věci.

Vzdychl jsem, co může být horší než tohle?

Simón: Hele, kde je vůbec Nina?

Byli jsme tak zabraní do hádání, že jsme si nevšimli, že Nina někam zmizela.

Gastón: Netuším, před chvílí to ještě byla.

Matteo: Třeba byla unavená a šla domů. Přece jen je už pozdě.

Gastón: Asi máš pravdu.

Simón: Kluci, nerad vás vyháním, ale je už dost pozdě, budu muset zavřít. Jestli chcete, můžete přijít zase zítra.

Matteo: Dobře, už jsme na odchodu.

Vzal jsem krabici s kazetami, rozloučili jsme se se Simónem a šli domů.

Gastón: Dělám si starost o Ninu. Odešla a nic neřekla.

Matteo: Vítej v mém světě...

Gastón: Vím, že jsi naštvaný, ale Nina by jen tak nezmizela.

Matteo: Stejně tak Luna. A jak to dopadlo... Hele tak jí zavolej, nebo napiš SMS. Je to tvoje holka, třeba ti řekne, co se stalo.

Gastón: Hneď jak přijdu domů, tak jí zavolám.

Matteo: Fajn. Musím jít. Čau.

Gastón: Čau.

Po příchodu domů, jsem vůbec na nic neměl sílu. Uložil jsem krabici do pokoje, osprchoval se a šel si lehnout. Spánek je pro mě poslední dobou slovo neznámé. Jediné, na co můžu myslet je Luna. Je ještě na živu? Proč zmizela? Proč se mi nikdy s ničím nesvěřila? Proč zrovna kazety?

Další den na Blaku

Hledal jsem Gastóna snad všude, nemohl jsem ho najít. Nakonec se objevil na jedné z laviček po straně chodby. Vypadal sklesle.

Matteo: Jsi v pohodě? Nevypadáš dobře.

Gastón: Myslel jsem, že mě nenávidíš.

Matteo: Na tom se nic nezměnilo. Chováš se divně. Jen chci vědět, co ti je.

Gastón: Nina. Vůbec mi neodpovídá na volání ani zprávy. Dnes jsem ji ještě neviděl.

Matteo: Jsem si jistý, že se někde objeví. Nemusíš mít strach.

Gastón: Doufám, že máš pravdu.

Matteo: Podívej, kdo je tady.

Byla to Nina. Přišla k nám a nevypadala moc dobře. Gastón vyskočil na nohy a vtáhl jí do náruče.

Gastón: Nino! Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? Moc jsem se o tebe bál.

Nina ho odstrčila.

Nina: Nejsem v pořádku. Za všechno můžou ty pitomé kazety!

Gastón: Co se stalo?

Nina: Včera mi přišla domů ta samá krabice s kazetami.

Matteo: Cože?!

Nina: Hádám, že k tomu měla Luna své důvody. Taky jsem na kazetách. Taky jsem jeden z důvodů, proč zmizela.

Začala brečet, Gastón ji přitiskl k sobě ve snaze ji utěšit.

Matteo: To, že ti přišli kazety naznamená, že na nich taky musíš být. Přece Simón-

Nina: Nenamáhej se. Jsem další na řadě.

Gastón: Jak to víš? Ty jsi poslouchala?

Nina: Ne, ale moc dobře si pamatuju, co se mezi námi stalo.

Matteo: Co se stalo? Byli jste přece nejlepší kamarádky.

Nina: Jednu dobu to mezi námi nebylo zrovna nejrůžovější.

Matteo: To nechápu. Co se muselo stát tak vážného, že to rozdělilo tak nerozlučné kamarádky?

Nina: Jsem si jistá, že se to brzy dozvíš. Stejně jako všichni ostatní.

Gastón: Co kdybychom se po škole sešli a dál poslouchali. Už chci mít tuhle šílenou kazetovou aféru za sebou.

Matteo: Tak dobře. Počkáme na sebe před školou a pak můžeme jít zase k tobě domů. Platí?

Nina, Gastón: Platí.

Vyučování uteklo celkem rychle. Celou dobu jsem musel přemýšlet nad tím, co se mezi Lunou a Ninou mohlo stát. Každopádně to muselo Luně hodně ublížit, když se rozhodla dát Ninu na kazetu. Čekání na Ninu s Gastónem jsem si krátil pobytem na Měsíci.

Bože, jak moc mi chybí. Chci ji mít tady. Obejmout ji, políbit ji a už ji nikdy neztratit.

Konečně přišli, tak jsme mohli vyrazit ke Gastónovi domů.

Opět jsme se usadili v Gastónově pokoji. Nemusel jsem si nosit svoje kazety, protože on je má taky. Přinesl staré rádio a já do ní vložil kazetu označenou číslem 2.

Nina: Počkejte. Než to pustíte, chci abyste věděli, že mě to neskutečně mrzí. Pochopím, když mě budete nenávidět. Ona byla výjimečná a já ji zničila.

Vím, že si to dává za vinu. Pravděpodobně má k tomu důvod, ale na omluvy a litování je už pozdě. Lunu nám to nevrátí.

Matteo: Nejsi v tom sama. Zničili ji všichni, co jsou na kazetách.

Gastón: Matteo má pravdu.

Nina: Tak, ať už to mám za sebou.

Zhluboka se nadechla a zmáčkla play.

„Takže tobě to nestačilo? Po našem velmi nehezkém začátku je tady pokračování. Pomluvy. Pomluvy jsou velmi nepříjemná a škaredá věc. Dokáží člověku velmi ublížit, aniž by o tom ostatní měli sebemenší tušení. Nikdy bych neřekla, že člověk jako ty, je něčeho takového schopný. Ještě ke všemu člověk, kterému jsem věřila a mohla říct absolutně cokoli. Moje nejlepší kamarádka. Hádám tedy, že jsem se v tobě mýlila. Nino, vítej na své kazetě."

Ahoj všichni! :) Doufám, že se vám další část líbila. Nezapomeňte hlasovat, komentovat a sdílet příběh dál. Mám vás moc ráda ♥♥♥ strange_little_girl

*Upraveno*