When life hurts - Soy Luna

5. Důvod - část třetí

Kamarádi si vyměnili zmatené pohledy. Nevěděli kde začít hledat. Jediné otazníky, o kterých bezpečně věděli, byly ty nad jejich hlavami. Dlouho v tichosti seděli a přemýšleli nad tím, co se jim Luna vlastně snažila sdělit.

Nina: Musíme prohledat úplně všechno.

Nina projížděla sociální sítě, ve snaze najít nějaké stopy. Gastón prohledával svůj pokoj. Matteo vzal do rukou krabici s kazetami. Vyndal ostatní kazety a začal si prohlížet přiložené fotky. Při pohledu na všechna ta místa na fotkách, vůbec neměl dobré pocity. Věděl, že na každém z těch míst se stalo něco, co Lunu po kouscích zabíjelo.

V ruce mu utkvěla jedna z fotek. Přitom byla celkem nezajímavá. Vlastně velmi nezajímavá. Náplň fotky tvořila jednolitá černočerná plocha s bílým otazníkem. Počkat, otazník?

Matteo: Myslím, že jsem něco našel!

Oba se seběhli k Matteovi.

Gastón: Nechápu, že jsme si té fotky nevšimli dřív.

Nina: Můžu se podívat?

Matteo podal Nině fotku a ta ji začala důkladně zkoumat.

Nina: Fotka je z druhé strany prázdná. Nejde mi do hlavy, že by Luna po sobě nechala pouze tohle.

Gastón: Třeba vysvětlení najdeme na kazetě.

Nina: Počkat... Podívejte, ta černá barva jde seškrábat. Funguje to úplně stejně jako losy do loterie! Máte nějakou minci?

Gastón sáhl hluboko do kapsy a jednu minci Nině podal. Nina opatrně přejížděla mincí po černé ploše. Postupně se odkrývala původní fotka.

Nina: To snad není pravda...

Matteo: To je vila Benson?

Nina: Ano.

Matteo: Takže víme, kde začít s hledáním. Stále ale zůstává otázkou, co máme hledat.

Gastón: Měli bychom si přehrát další část nahrávky. Pravděpodobně nám Luna dá nějaké vodítko.

Matteo: To dává smysl.

„Tolik otázek a žádné odpovědi. Hádám, že se právě cítíte stejně. Jestli se ptáte, komu patří tahle kazeta, tak vám velmi ráda poskytnu odpověď. Odpověď zní... Sharon Benson. Důvody proč i ona je vlastníkem kazety jsou následující. Skrývala mi odpovědi a snažila se mě svézt z cesty, když jsem pátrala po své pravdě. A v neposlední řadě mi odcizila můj medailonek ve tvaru Měsíce, který jsem dlouhou dobu považovala za ztracený. Byla to jediná památka na moji minulost. Znamenal pro mě víc, než si dokážete představit. Pokud ho získáte, vraťte ho prosím zpátky do rukou majitele, děkuji."

Matteo: Ale jak jí ho můžeme vrátit, když tu s námi není?

Nina: Hádám, že tohle je jedna z mnoha otázek, na které neznáme odpověď.

„Víte, žít ve velké vile společně s Ámbar a paní Sharon, nebylo vždy tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Vycházet s Ámbar není zrovna lehká věc. To je světu dobře známá informace. Daleko uzavřenější širokému okolí je právě tajemno obklopující Sharon Benson. K tomu se vrátíme až později. Jak čas plynul zvykala jsem si na svůj nový domov. Stále jsem se tu ale necítila jako doma. Moje srdce i to takové době náleželo Mexiku."

„Je tu jedna věc, o které moc lidí neví. Vždy jsem měla zvláštní sny. Dám vám příklad, abyste to snáze pochopili. Pamatujete na soutěž mezi plochami? Tenkrát se mi týden před soutěží zdál sen. V tom snu jsem bruslila po ploše. Vše bylo tak reálné, cítila jsem, že létám. V tom mě někdo chytil za ruku, létali jsme spolu. Zastavili jsme se. Pohlédla jsem mu do tváře a uviděla Mattea. Nejdřív jsem byla zmatená, ale pohled do jeho očí mi dával pocit, že to tak má být. Poté mě Matteo políbil. Vše v ten moment perfektně zapadlo na své místo. Vzbudila jsem se uprostřed noci s uvědoměním, že k Matteovi cítím něco víc než jen kamarádství. Ten sen mi otevřel oči. To něco byla láska."

„Ale teď k pointě toho, proč vám to tady vlastně vyprávím. V den soutěže se sen vyplnil. Bruslila jsem s Matteem, vážně jsem cítila, jak létám, a stejně jsem se cítila i když mě Matteo políbil. Nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem zmatená a vyděšená, ale přesto jsem ve svým citech měla jasno, i přesto že jsem to nedávala a nechtěla dávat na první pohled najevo."

Matteovi se na tvářích rozlil upřímný úsměv, který už dlouho nikdo neviděl. Byla důvodem vzpomínka na ten krásný okamžik, kdy se jejich rty poprvé spojili v jedno nebo snad fakt, že se v ten moment cítil úplně stejně jako Luna?

„Takže ano, moje sny předpovídaly budoucnost. Problémy začaly tehdy, kdy náhledy do budoucnosti byly nahrazeny zapomenutými úlomky minulosti. Vše nabývalo tak skutečného dojmu. Bylo to až děsivé. Kolikrát jsem se budila během noci se slzami v očích. Jednu věc měli všechny ty sny společnou, a to místo, kde se odehrávaly - vilu Benson. Sama jsem nevěděla proč tomu tak je. S každým dalším snem jsem získávala pocit, že už jsem tu někdy předtím byla. Jen jsem na vilu neměla žádné vzpomínky, absolutně nic mi neutkvělo v paměti. To by bylo pochopitelné, protože celá vila pro mě byla úplně nové místo. Tak proč se mě stále držel pocit, že už jsem tady byla?"

Ahoj všichni! :) Doufám, že se vám další část líbila. Byla bych moc ráda za vaši zpětnou vazbu, jak v podobě hvězdiček, tak komentářů. Slouží mi to jako ukazátor toho, jak se vám příběh líbí. Užívejte života, mám vás moc ráda ♥♥♥ strange_little_girl