When life hurts - Soy Luna

1. Důvod - část druhá

„Gastóne, hádám, že se teď sám sebe ptáš, co jsi vlastně udělal. Věř mi, brzy se to dozvíš."

„Vím, že si nepamatuješ, co se vlastně stalo. Proto tu jsem já, abych ti osvěžila paměť. Teď je čas, abychom se podívali na fotky přiložené ke kazetám. Najdi fotku s číslem jedna."

Prohrabal jsem krabici a vytáhl ven první fotku.

„Na fotce je šatna v Jam&Roller. Přesně tam se vydáte, jestli se chcete hlouběji vžít do situace. Ani vás k tomu nemusím moc přemlouvat, protože vím, že v Rolleru jste všichni skoro pořád. Nutit vás k tomu ale nemůžu, je to na vás."

Matteo: Musíme do Rolleru. Hned!

Nina: Matteo, je pozdě. V tuto dobu už je zavřeno. Hádám, že Simón už šel taky domů.

Gastón: Nina má pravdu. Měli bychom si dát pauzu.

Matteo: Nemůžeme si dát pauzu. Musím zjistit, co si jí udělal. Zavolám Simónovi. Třeba ještě nezavřel.

Vytáhl jsem mobil z kapsy a vytočil Simónovo číslo.

Simón: Haló?

Matteo: Ahoj Simóne, tady Matteo. Jsi ještě v Rolleru?

Simón: Ano, proč? Potřebuješ něco?

Matteo: Vlastně, něco jsem si v Rolleru zapomněl. Můžu ještě přijít?

Simón: Jasně ale pospěš si, musím zavřít.

Matteo: Skvělý, díky.

Zavěsil jsem a otočil se k Nině a Gastónovi.

Matteo: Jdete se mnou?

Gastón: Dobře, jdeme.

Vzali jsme krabici s kazetami a vydali se do Rolleru.

__________

Matteo: Díky, že jsi tu na nás počkal.

Simón: Není zač.

Všiml jsem si, jak se Simón dívá na krabici v mých rukách. Uculil se a podíval se na mě.

Simón: Jak vidím, krabici jsi našel.

Počkat? On o tom ví? Překvapením mi spadla čelist.

Simón: Hádám, že jsi tu nic nezapomněl, je to tak?

Matteo: Jak víš o té krabici?

Simón: To já jsem ti ji dal do skříňky.

To by vysvětlovalo to, jak se tam vzala i přes to, že si skříňku zamykám. Simón má jako zaměstnanec náhradní klíče od skříněk.

Matteo: Proč? Ty jsi o tom věděl?

Nina: Simóne, víš, kde je právě teď Luna?

Simón: Ano, věděl jsem o tom. Je to ale na delší povídání. Je mi líto Nino, ale nevím kde je a ani co s ní je.

Matteo: My máme čas. Prosím řekni mi, co víš. Je to pro mě moc důležité.

Simón: Tak dobře. Ale nesmíte to vypustit mezi ostatní, co nejsou na kazetách. Nikdo jiný o tom nesmí vědět.

Přikývli jsme na souhlas. Sedli jsme si na pódium a čekali, než Simon začne.

Simón: Dobře, abyste věděli, Luna mi o ničem neřekla. Naposled jsem ji viděl, když mi zazvonila u dveří. Otevřel jsem jí, předala mi krabici a bez jediného slova odešla. Od té doby jsem ji neviděl. V krabici bylo šest kazet, nějaké fotky míst tady z Buenos Aires a dopis. Stálo v něm, že si mám poslechnout kazety a krabici předat dál. Konkrétněji tobě Matteo. Neptej se, Luna to tak chtěla. Měsíc na to mi přišel balík, ve kterém byli další identické krabičky, tentokrát i se jmény dotyčných osob. I ty jsem dal svým majitelům. To je vše.