Cesta za poznáním

11. Obyčejný den

Ráno jsem se probudila do slunečného rána. Včera jsem domů dorazila docela pozdě a to jsme tu párty přesunuli na dnešek. Na zemi se váleli všechny dárky od mých fanoušků. Bylo jich kolem 15 v různých velikostech. Dnes se na ně chci vrhnout, ale bojim se, že to nestihnu. Dopoledne má přijít Karel, protože mi chce něco předat a bude tu na oběd. Kolem třetí si pro nás přijede Martin a pojedeme na youtuberskou párty, kterou chceme zakončit další ročnk utuberingu.

V posteli jsem ležela ještě deset minut, ale pak už přišel čas na vstávání. V kuchyni jsem si dala výjimečně chleba a k tomu míchaná vajíčka s pažitkou a nakrájenými rajčátky. Udělala jsem si kafe, protože bez něj bych dnes asi nefungovala. Usedla jsem s mobilem na barovou židli a pustila se do teplé snídaně. Na telefonu jsem si pustila instagram a vyhledala #Utu2K17VikySummer. Ve stánku jsem měla ceduli s tímto hastagem, abych si mohla prohlédnout všechny fotky s vámi. Bylo toho spoustu, ale jen na oko, jsem prohlédla všechny. A také, protože jsme vyhlásili soutěž o den strávený s námi. Každý youtuber vybere jednu fotku, na které je on s fanouškem a úplně všichni se pak sejdeme.

Když jsem konečně dojedla a prohlédla všechny fotky, umyla nádobí, tak jsem mohla do koupelny. Nutně jsem potřebovala sprchu, takže jsem se svlékla a cupitala do sprchy. Poté jsem kolem sebe omotala ručník a vylezla ven. U zrcadla jsem si vyfénovala vlasy a vyčistila si zuby i obličej. Když jsem chtěla odejít pro mobil do obýváku něco mě zarazilo. Slyšela jsem zvuky. A tak jsem nenápadně a potichu šla do obýváku, abych se přesvědčila, že tu nikdo není. Když jsem byla u dveří, oddechla jsem si. Ano, někdo tu byl, ale ten někdo byl Karel. Bylo kolem jedenácti, takže nechápu co tady dělá. „Kájo? Co tu děláš?" Zeptala jsem se udiveně. On se na mě otočil a byl překvapen, ale jeho výraz se ihned změnil na klidnější. „Viky, omlouvám se, že si se lekla, ale chtěl jsem přijít dřív." Poté jeho oči sněřovali níž a níž. Musel se divit mému 'oblečení'. „Jo, lekla jsem se, ale ok. Mého ručníku si nevšímej, byla jsem v koupelně." Jeho výraz se nenápadně změnil na šibalský a mě bylo jasný na co myslí, tipický chlapy. „Ale pokud by tu byl zloděj, tohle není ideální oblečení jak se mu ukázat." „Ty si idiot." Musela jsem to říct. Vážně nechápu, že na to myslí i on. Bylo mi úplně jasný, že řekne něco takového. Proto jsem se radši odebrala do pokoje a pro jistotu jsem si zamkla. Shodila jsem ze sebe ručník a vzala si na sebe spodní prádlo. Ve skříni jsem si vybrala volné tričko a kraťasy. Když jsem si stoupla před zrcadlo, všimla jsem si, že to tričko mi zakrývá kraťasy a vypadá to opravdu prazvláštně, ale nechala jsem si to.

Přišla jsem do obýváku a posadila se ke Karlovi, který seděl na gauči a hledal něco na svém telefonu. „Proč jsi přišel a co jsi mi to chtěl?" Tato otázka ve mě kolovala hodně dlouho. Nedokážu si na to odpovědět, mám strach a chci znát odpověď. „Chtěl jsem s tebou něco uvařit, ale to podtstané je..." Odmlčel se a chvíli to vypadalo, že přemýšlí. „Na, to je pro tebe, ale slib mi, že to otevřeš až přijdeš z té párty." Podal mi malou krabičku. Mohlo v ní být opravdu jen něco malého. „Dobře." Odpověděla jsem mu a na to nasadil veselý výraz. „Ale teď pojďme vařit když nám to spolu tak jde." Ukázal mi recept, který našel na mobilu. Byly to zapečené brambory se sýrem, masem a smetanou, ale já ho naučila svůj recept.

„Hlavně nastav 10 minut, jinak se to spálí!" Křičela jsem na Karla, který měl stopnout brambory, které byly v troubě. Pak už jsme časem jen přidávali maso, smetanu a na konec sýr. „Už to je hotové!" Ozvalo se z kuchyně. Tentokrát měl koukat, než se ten sýr rozteče, pak na mě má zavolat. Mě zrovna dávali Modrý Kód, takže jsem nemohla vařit, ale šla jsem koukat. „Vždyť už jdu, slyším přeci budík." Zakřičela jsem na něj a on ztichl. Vyndala jsem brambory z trouby a začala nandavat na talíř. K tomu jsem otevřela sangrii a do ní dala ovoce. „Dobrou chuť." Popřáli jsme si současně a pustili se do jídla. „My dva prostě vaříme nejlíp." Chválil nám jídlo Karel. Po vydatném obědě jsem zbytek dala do ledničky, abych měla co k rychlé večeři až se vrátím, a sesunula se ke Karlovi na gauč, protože můj seriál pokračoval.

Šel ještě další hodinu než bylo půl třetí. Zbalila jsem si kabelku a převlékla se. Postavila jsem se před skříň a přemýšlela co na sebe. Nakonec jsem usoudila, že kraťasy a tílko s větším výstřihem bude dobrý. Jelikož dám na detaily, upravila jsem si podprsenku, aby v tílku moc nebyla vidětm, ale zároveň aby mi byli prsa trochu vidět. Navoněla jsem se a do chodby přinesla černé boty na podpatku. Nosím je opravdu jen málo kdy, protože jsou hodně sexy, alespoň mi to každý říká. V obýváku už byl připravený Karel, který si na sebe vzal mikinu a šel k chodbě se obout. Já si vzala do ruky kabelku, na sebe svetr, aby mi nebyla zima, a mohla jsem následovat Karla. Vzala jsem si mé vybrané boty a teď jsem byla stejně velká jako Kája. „Wow, sluší ti to." Pochválil mě a sjel očima po celé mé maličkosti. „Děkuji, taky nejsi nejhorší." Zasmáli jsme se a já mohla zamknout byt. Počkali jsme si na výtah a venku se přivítali s Martinem. „Čau Marťas!" Řekla jsem a Karel se zasmál. „Jo, čau Marťas." Nechápavě jsem se podívala na na oba a oni se smáli. „Martin nemá rád když mu tak někdo říká." Vysvětlil mi Karel, a tak jsem se tomu musela taky zasmát. „Tak pojďme ať nepřijedeme pozdě." Pobídl nás Martin a my nastoupili do auta a rozjeli se směr párty.

Takže trochu kapitolka o ničem, ale nechtěla jsem ji dělat zase moc dlouhou. Doufám, že se kapitola líbila a uvidíme se u další<3