Cesta za poznáním

13. Překvapení

Ráno jsem se probudila ve svém pokoji. Vůbec si nevybavuji jak jsem se sem dostala, ale tipuji, že mě sem kluci odnesli. Byla jsem i svlečená do spodního prádla, je fakt, že by se mi nespalo dobře. Vzala jsem na sebe župan, který mi visel vedle skříně a na nohy si vzala huňaté bačkory. Došla jsem do kuchyně a div mě netrefil šlak jsem se rozhlédla. Byla tu hotová snídaně pro tři lidi a všude tu byly balónky, konfety a různá výzdoba. Vešla jsem do obýváku a v kuchyni viděla kluky jak něco kuchtí. Odkašlala jsem si, aby si mě všimli a oni se otočili a snažili se zakrýt to, co mají na lince. „Dobré ráno." Popřáli mi kluci s úsměvem. „Dobré ráno kluci, co to má všechno znamenat?" Optala jsem se ze zvědavosti. Kluci se na sebe najednou podívali a nechápali mou otázku.? „Máš přeci narozeniny." To snad né! Jak jsem mohla zapomenout, ale dnes nezvládnu další párty, protože mi opravdu třěští hlava. „Pojď se nasnídat, nebo ti to vystydne." Usadila jsem se ke stolu a kluci vedle mě. Pustili jsme se do voňavých lívanců a všeho co tu bylo připravené, jako je javorový sirup, marmelády, ovoce a čokoládový pudink. Bylo to vážně výborné! „Děkuji vám, ale já nechci žádnou oslavu, ještě mě ze včejerška bolí hlava." Pak se mi začalo vybavovat co se všechno včera stalo. „Dobře, můžeme to nechat na zítra, ale dnes tu pro tebe máme nějaká domluvená překvapení, takže ty nesmíš odmítnout. Takže se běž přvléct do něčeho hezkého a za chvíli se tu sejdeme." Řekl mi, až skoro nakázal Karel. Udělala jsem to, co mi řekl.

Nejdříve jsem si došla do koupelny, kde jsem se vysprchovala. Vylezla jsem plná energie a skoro bez bolesti hlavy. Vlasy jsem si vyfénovala, vyčistila si zuby a jemně se nalíčila, ostatně tak jako vždy.V pokoji jsem si na sebe vzala tyrkysové šaty s velkou mašlí na zádech. Kabelku jsem si vzala bílou se zlatým zdobením a boty jsem si vzala také bílé na mírném podpatku. Vrátila jsem se připravená ke klukům, kteří na sobě měli džíny s ¾ nohavicemi a košili s krátkým rukávem. „Můžeme jít?" Zeptal se Martin a já přikývla.

Před domem na nás čekalo černé porsche. Kája mi podržel dveře a já mohla nastoupit. Zanedlouho jsme se rozjeli neznámo kam. „Tak už jsme tady." Oznámil mi Karel a Martin mi podržel dveře a já vystoupila. Když jsem se rozhlédla málem jsem dostala šok, dnes již po druhé. „Všechno nejlepší!" Zakřičeli všichni kdo tu byli. Byli tu jak youtubeři, tak Lukáš, dokonce i kamarádky, které jsem přes rok neviděla. Málem jsem se rozbrečela. Všechny jsem postupně objala. Stáli jsme před vysokou budovou, kterou jsem moc dobře znala. Je to nejvyšší budova z okolí a je tu ta nejlepší restaurace ve městě. Společně jsme všichni vešli dovnitř. Měli jsme to tu celé rezervované a mě zajímalo kdo to platí. Zanedlouho se tu objevil Michal. Ten Michal, který měl na starosti celý utubering. „Všechno nejlepší Viktorie." Popřál mi a odešel zase někam pryč. Usadili jsme se k jednomu velkému stolu a vedle mě seděl Karel a Lukáš. Po necelé minutě se otevřeli dveře, které byli v zadu a z nich začali vycházet číšníci s různými jídly.

Začali přede mne dávat různá jídla. Ta co neznám i ta co znám. Byli tu dva talíře s různými předkrmy, dvě různé polévky, tři hlavní chody a dva dezerty. Nemohla jsem si vybrat, ale ochutnávala jsem od každého něco málo. Nejvíce mě zaujal hlavní chod, který jsem neznala. Byl to losos s nějakou zálivkou a bramborama. Chutnalo to opravdu výtečně! Rozhlédla jsem se kolem a viděla, že ostatní si také velice pochutnávají. Stále mi to nedalo a přemýšlela jsem kdo to celé financuje. „Kájo, kdo tohle vymyslel a zafinancoval?" Vím, že se to neříká, ale musím to vědět. „To neřeš, hlavně si to užívej." Martin to celé poslouchal a já na něj udělala psí oči. Po chvilce ukázal prstem na Karla a pak si dal prst na pusu, abych mu to neříkala. Nenápadně jsem mu poděkovala a pokračovala dezertem.

„Prosím o klid." Zacinkal o skleničku Karel a všichni se utišili. „Dnes jsme se tu sešli, aby jsme oslavili 20. narozeniny naší Viktorie." V ten moment všichni začali tleskat a já se mírně červenala. „Všichni ti srdečně přejeme všechno nejlepší a do života spoustu úspěchů, a hlavně ať zvládneš maturitu, kterou máš za pár dní." Nojo!! Úplně jsem na to zapomněla. Vzala jsem si mobil a podívala se kolik mám dní. Hm.. paráda. Za 3 dny maturuji a já umím jen to, co jsem měla ve zkoušce. „Viky, všechny dárky máš tímhle v rohu, pojď si je rozbalit a poté se s některými rozloučíme a ostatní s námi pojedu na další překvapení." Odebrala jsem se do rohu místnosti a začala rozbalovat hromadu dárku. Po rozbalení jednotlivých dárku jsem pokaždé poděkovala. Kluci mi to poté pomohli naskládat do auta a odjeli jsme zase někam dál. Cesta trvala opravdu déle, proto jsem si odpočinula.

„Viktor, stávej!" Slyšela jsem hlasy. Otevřela jsem oči a oslepil mě nával světla. Musela jsem několikrát zamrkat, abych se rozkoukala. Byla jsem stále v autě, a jelikož na mě všichni čekali, musela jsem ihned jít. Kluci mi zavázali oči a asi Karel mě vzal za ruku a vedl mě neznámo kam. Když jsem ucítila pohyb vzadu na hlavě, věděla jsem, že konečně uvidím to, co pro mě připravili.

Když jsem se rozkoukala, viděla jsem před sebou Karla, Martina, Lukáše a mé kamarádky, které jsem dlouho neviděla Elišku a Lucku. Byl to úžasný moment. „Vítej v tvém novém domě." Řekli všichni najednou. Vůbec jsem nechápala co to říkají. „Cože? O čem to mluvíte?" Byla jsem naprosto mimo, protože tohle byl obrovský dům. Byla to snad vila. Vůbec to nechápu. „Složili jsme se na tuto vilu, abychom ti mohli být blíž. Je to vila, která je tvoje a pokud budeš chtít budeme tu bydlet s tebou. Sama si to tu pak projdeš a zařídíš, zítra převezeme tvé věci ze starého bytu. Pokud se ti to tedy líbí a souhlasíš." Vysvětlila mi Eliška. Nevěděla jsem co říct. Teď už jsem opravdu brečela. „To jste neměli! Děkuju moc!" Všechny jsem hromadně objala a nedokáazala jim pořádně poděkovat. „Budu moc ráda, když tu budete semnou." Chci ty nejbližší mít opravdu blízko. „Přineseme ti ty dárky z auta." Oznámil mi Martin a odcházel s Karlem a Lukášem ven do auta.

Po dlouhé době jsem viděla holky, takže jsem se s nimi ještě jednou objala a poté už jsem si šla projít celý můj nový domov.

A je to tady! Velký zlom celého příběhu. Jsem jediná kdo to nečekal?:D Opravdu poslední tři kapitoly byly velmi improvizované, protože jsem nečekala, že napíšu zrovna tohle. Doufám, že se vám tento příběh líbí. Děkuji za všechno! Uvidíme se u další kapitoly<3

P.S. Když příběh nemá obrázek, nemůžu nějaký najít nebo mi nefngují :D