Takže už nějaký čas vám chci představit můj nový pozdrav.
Následující řádky čtete jako hluboký mužský hlas, který vypráví příběh z nějakého filmu.
Při jeho zrození byli:
Autorka: ditazezulova
Oběť: KristyPolouckova
Další oběť: Tiny0304
Já: Já
Příběh:
Celá třída Prima se tlačila mezi studenty vyšších ročníků. Byli v aule poté co přezpívali celý Vánoční koncert podruhé. Poprvé to bylo před pár dny pro rodiče a teď pro první půlku žáků vyšších ročníků. I když to byla půlka aula byla plná a všichni se na sebe hrozně mačkali.
Starší žáci začali předvádět svá vystoupení. Celá aula se soustředila na básně, písně nebo skladby hrané na různé hudební nástroje, takže si nikdo nevšiml malého příběhu čtyř kamarádek, utiskovaných mezi staršími žáky a jejich vrstevníky.
Já:"Proč musí být zabráné všechny židle? Brzy mi upadnou nohy.''
Kiki:"Máš pravdu a je tu hrozně vydýchaný vzduch."
Najednou se kolem naší čtveřice protlačila větší skupina lidí sestupují z pódia a zastavila se vedle nich. Tím pádem se všechen zbývající prostor zaplnil ještě více.
Tina:"Jdu na chodbu nabrat čerstvý vzduch do plic. Jdete někdo se mnou?"
Kiki:"Já jdu. Už je mi vedro a na chodbě je čerstvý studený vzduch. Jde ještě někdo?"
Já:"Ne. Já tu rozhodně zůstanu. Sice je tu špatný vzduch, ale nebudu se procpávat tím davem."
Dita:"Nepodobně."
Tak dvě dívky odešli aby se nadechly čerstvého vzduchu. Za pár minut se opět vrátili s novou energií. Stoupli si vedle jejich kamarádek a opět poslouchali zbytek tříd.
Za pár chvil se k velké zácpě u stěny přidali další žáci.
Já:"Nemůžou odcházet jinudy?"
Kiki:"Jo, proč nás tu nechávají slisovat?"
A tehdy v jejich přidušeném rozhovoru zazněla ta památná věta.
Dita:"Mačkáme se tu jak sandarinky."
Já, Kiki, Tina:"Co?"
Dita:"Já chtěla říct 'jak sardinky' ale myslela jsem že bych mohla říct i 'jak plátky mandarinky'."
KONEC
Ano, nový pozdrav zní:
SANDARINKA!
Takto se loučíme s KristyPolouckova když jdeme ze školy. A od teď to bude i zde na wattu!
SANDARINKA!
