Únos

15 2 0
                                    

Když jsem ráno vztala nic se mi nechtělo byla jsem tam znechucená že jsem měla pocit ze už to víc nejde. Samozřejmě až do chvíle kdy jsem přišla do kuchyně u jídelniho stolu seděla máma a z vážným výrazem mě pozorovala . Ahoj mami řekla jsem nejistě proč nejsi v práci . Slyšela jsem o tvé včerejší návštěvě u našeho souseda . Řekla máma nastvane . To ne po myslela jsem si ale neřekla jsem nic . To není možné nemůžeš mi takhle lhát . Nadávalo mi máma . Nic jsem neříkala . Máma odešla z bytu ze slovy z tebou jsem zkoncila . Bylo mi zle . Ale přesto jsem se připravila . A odešla do školy když jsem procházela kolem sousedova domu začalo mrzet co jsem řekla a zazvonila jsem u dveří . Věděla jsem že máme by se to nelíbilo ale já musela. Zazněl zvuk účinku ale nic žádný stekot nic úplný ticho . Najednou se ozvali kroky a dědeček otevřel . Než mě dědeček stačil pozdravit řekla jsem moc mě to mrzí . A dědeček řekl ze je pozde ze Ellie už si odvezli . Najednou se mu začalo špatně dýchat . Ne to není možný . Řekla jsem . Kam ji odvezli ? Zeptala jsem se smutně . Do Zlína . Jak to dědeček odpověděl . Rychle jsem řekla najdu ji . A odvezla pryč . Šla jsem do školy . Tam to uteklo a to se moc často nestává .

PesKde žijí příběhy. Začni objevovat