My heart is yours

5. kapitola - Pouť

"Dobré ráno." Probudil mě ten nejsladší hlas a úsměv, co jsem kdy viděla.

"Dobré ránko."

"Jak si se vyspala?"

"Líp než nikdy."

"To jsem rád, co by sis dala k snídani?"

"Víš, že ani nevím?"

"Můžete si vybrat z jídelníčku, který se nachází v ledničce, madam."

Nechápavě jsem se na něj podívala.

"Je vidět, že jsi blondýna, nuže, máš na výběr mezi omeletou, jogurtem nebo třeba rohlík se salámem."

"Rohlík bude stačit děkuji."

"Už jdu na to."

Podívala jsem se na telefon a vidím zprávu od Niky.

"To si ze mě děláš?! Ty jsi ho vážně klofla, no tak tomu nevěřím! Bože, jak se ti to povedlo? Jaký máš pocity? Jžš všechno mi musíš říct!!"

"Neboj všechno ti řeknu, ale až přijedu, protože než bych ti to napsala, tak bychom se stejně vraceli zpátky."

"Už na to čekám!!"

Zamkla jsem telefon když mi Chris přinesl snídani.

"Ty si nedáš?"

"Neboj už jsem jedl, jsi připravená na dnešek?"

"Co je dneska?"

"A jo ty to vlastně nevíš. No prostě jedeme výletní lodí na jeden ostrov, kde jsou i delfíni."

"Jéééé"

"A taky tam mají jednu pouť, tak bychom tam mohli jít a vyblbnout se."

"Sice je mi 17, ale poutě zbožňuju,  takže beru tvojí nabídku."

" Dobře, stihneš se upravit do hodiny?"

"Pokusím se o to."

"Měla bys jinak půjdu na nějakej kolotoč s tvým tátou a pak ho pozvu na rande."

"Můj kluk mě nebude podvádět s mým tátou." Zasmála jsem se.

"Kdo se mnou bude koho podvádět?" Ozval se táta z vedlejšího pokoje.

"Chris mě, teda vlastně nebude, máš smůlu tati ten je můj!"

"To je škoda." Vypláznul na mě jazyk když šel okolo.

"Tak šup, jedu, jedu, ať už jsi nachystaná!" Zavelel Chris.

"No jo pořád."

Předělala jsem si make-up a převlíkla se do novýho oblečení, aby ze mě netáhnul chlast a vzala si svoje AIR MAX.

"Já jsem připravená" popadla jsem vak a brýle a stoupla ke dveřím.

"Tak pojď jdeme k molu." Řekl taťka a pak se zase zapojil do konverzace s Johnsonovými.

Chris mě chytil za ruku a propletli jsme si prsty. Loď už čekala u mola a spousta lidí se k ní hrnula. Byla nádherná. Celá bílá, dvoupatrová a moderně vybavená. Sedli jsme si na jednu ze sedaček a Chris mě chytil za pas a přitáhnul k sobě.

"Těšíš se?"

"To si piš, že se těším."

Když jsme se blížili k ostrovu, tak okolo nás už vesele poskakovalo několik delfínů.

"Tak ti jsou vážně boží." Prohodila jsem.

Vystoupili jsem z lodi. Všude byla krásná příroda. Zhruba uprostřed ostrova bylo menší město plný památek, ale hlavně tam byla ta pouť. Památky jsou spíš pro starší mě zrovna 2x neberou. Do městečka jsme došli za pár minut. Prošli jsme co všechno tam je a protože bylo skoro 12 odpoledne, tak jsme šli na oběd. Obsluha ale nebyla moc příjemná a vypadali jak zombie. Fakt pěkný. Díky za skvělý požitek z jídla obsluho...