POHLED ADAMA:
,,Můžeš mi říct co máš se Sebastianem?"zeptal jsem se opatrně.,,Co bych s ním měla mít.Je to můj dobrej kamarád."řekla nechápavě ,,Nechováš se k němu tak.Kdo ví jestli je to dítě moje."řval jsem snad na celou chodbu.,,Tak jestli si myslíš že jsem tě podvedla se Sébačem tak už si fakt nemáme co říct."brečela.,,Až odsud odjedu vezmu si z bytu věci a už o mně neuslyšíš."řekla a pomalu odcházela.,,Aničko počkej já to tak nemyslel."pokusil jsem se vše ještě zachránit.,,Jdi do háje Adame všechno jsi pokazil.Už tě nechci nikdy vidět.Jsi totální idiot.A o to malý se nestarej.Já mám kam jít."a utekla.
POHLED SEBASTIANA:
Najednou jsem uviděl Aničku jak brečí.Rozběhl jsem se za ní.,,Aničko co se stalo."zeptal jsem se ustaraně.,,Víš já a Adam jsem se rozešli.Mohla bych teď bydlet u tebe?"řekla mi mezi vzlyky.,,Jasně ty jsi mi taky pomohla když jsem se rozešel s
Bárou."řekl jsem.,,Víš neřekla jsem ti všechno."řekla mi ustaraně.,,Co jsi mi neřekla?"řekl jsem se strachem v hlase.,,Čekám s Adamem dítě."a znova se rozbrečela.Pevně jsem ji objal a šeptal že to bude dobrý a zvládneme to.,,Pojď pojede pro věci."a chytil jí kolem ramen.Nastoupili jsem do auta.Věci měla zabalený asi za půl hodiny.Když házela klíče do schránky brečela.Vzal jsem jí tašku a šli jsme do auta.Když jsme jeli do Liberce odvyprávěla mi všechno co se za ty dva měsíce stalo.V Liberci jsme dali věci domů a šli za Kubou,Ríšou a Vojtou.V hospodě jsem Aničku seznámil s těma třema retardama.Všichni jsme se dobře bavili a zdálo ze Anička na všechno zapoměla,dokud nedošla řeč na to proč nepije alkohol.Věděl jsem že Anička musí pryč.Rychle jsem klukům a Aničce řekl že musíme pryč.
