Pohled Sebastiana(o pár týdnů později):
Ráno jsem vstal a byl jsem jako tělo bez duše.Chybělo mi to věčné vstávání v 6:00 a chyběla mi ona.Vím že jsem to pokazil,ale ještě neztracím naději.Šel jsem na zkoušku a měl v plánu se Vojty zeptat jestli něco o Aničce neví.Do studia jsem přišel jako první.Sedl jsem si na pohovku a čekal.Po chvíli přišel Vojta.Musel jsem se ho zeptat.,,Ahoj Vojťáku nevíš něco o Aničce?"zeptal jsem se s nadějí v hlase.,,Jo vím.Bydlí u mě a má se dobře,"informoval mě Vojta.,,Hele a nemohl by jsi dneska přijít o něco dýl k sobě do bytu.Potřebuju si promluvit s Aničkou,"poprosil jsem ho.,,Jo jasně stejně mám rande s Viky,"odpověděl ihned.Viky je moje ségra která už asi rok chodí s Vojtou.,,Prý mi chce něco říct,"řekl mimoděk Vojta.A já už věděl co.S Viky jsem mluvil včera.Řekla mi že čeká dítě.Vím jak si Vojta přeje mimčo.Bude nadšenej.Potom už přišli kluci a začali jsme cvičit.S písničkami jsem neměl problém,ale potom přišly Kazety a já to celý zkazil.Zkoušeli jsme to vícekrát,ale vždy jsem to zvoral ve stejný části.Manažer nám teda řekl že pro dnešek to stačí a já vyrazil k Vojtovi.Zazvonil jsem a otevřel mi Adam.Málem mi údivem spadla brada.,,Ahoj Adame co tu děláš?"zeptal jsem se zdvořile,ale ve mně začal bublat vztek.,,No odvážím si svoje děti a svojí přítelkyni do Prahy."odvětil v klidu.V tu chvíli bych mu nejraději rozbil tlamu.,,A můžu mluvit s An?"zeptal jsem se.,,Jasně Aničko,"zavolal do bytu.,,Ano Adame,"ozvalo se nazpět.,,Chce s tebou mluvit Sebastian"křikl.,,Ahoj Sebastiane,"pozdravila Anička.,,Ahoj Aní,"pozdravil jsem nazpět.,,Co jsi potřeboval?"zněla netrpělivě.,,No chci aby jsi mi odpustila.A zeptat se jestli bychom mohli být ještě někdy nejlepší kamarádi?"zeptal jsem se.,,Sébo já už ti dávno odpustila a i přes to co jsi udělal tě beru jako svého bff,"řekla a objala mě.,,Tak já už budu muset ahoj,"rozloučil jsem se.,,Ahoj"stihla ještě Anička říct.Odešel jsem a byl jsem smutný.Zapadl jsem hned do prvního baru co jsem viděl.Ožral jsem se jak prase a ani nevím jak jsem trefil domů.
