Pohled An: Ráno jsem se probudila a koukal jsem se na telefon.Bylo 9:30 a já se lekla kde je Sebastian a děti.Vyšla jsem z pokoje a šla do obýváku.Tam byl Ondra a Kuba a hráli si s Mikym a Emou.,,Kde je Sebastian?"zeptala jsem se.,,No my vstávali asi v 8:00.Hned nám dal děti a zmizel,"ujal se slova Ondra.Ihned jsem mu šla zavolat,protože jsem dostala strach.Ale jeho mobil ležel hned vedle mého.Sebastianovi tam blikala nepřečtená esemeska.Vím že se to nemá,ale já musela.Psala mu nějaká Natka.Ve zprávě bylo něco v tom smyslu že si to s ním dneska ráno užila a že si u ní doma něco zapomněl.V tu chvíli mě mobil vyklouzl z ruky a já propukla v pláč.,,Aničko co se stalo?"zeptal se.,,Pojď sem,"zakřičela jsem.Ondra přišel a objal mě.Podala jsem mu mobil a on si to přečetl.,,Ššš Aničko to bude dobrý"utěšoval mě.,,Mám zavolat Vojtovi?"zeptal se.,,Jo prosím potřebuju ho,"vyloudila jsem ze sebe.Ondra si ode mě vzal mobil.Asi za čtvrt hodiny jsem už byla náručí Vojty.,,Vojto nevíš proč to udělal?"zeptala jsem se.,,Ne to fakt ne.Nemysli na něj je to vůl.Aničko nestojí ti ani za jednu slzu,"utěšoval mě Vojta.,,Jestli chceš zabal si věci a pojď bydlet k nám,"nabídl mi Vojta.,,Jo díky.Jdu se zabalit,"oznámila jsem klukům.Zabalila jsem věci a převlékla jsem do tohohle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kluci vzali všechny věci do auta.Rychle jsem napsala dopis a k němu dala prstýnek.Rychle jsem si obula černé tenisky.V autě už na mě čekal Vojta.Za náma vyjeli kluci s dalšími věcmi. Pohled Sebastiana: Kolem poledne jsem přišel domů a tam nikdo nebyl.Prohledal jsem celý byt,ale nikdo tam nebyl.V kuchyni jsem si všiml papíru a na něm ležel prstýnek,který jsem dal An.Rozevřel jsem ho a četl. Milý Sebastiáne myslela jsem že tohle by jsi nikdy neudělal.Strašně jsem v tobě spletla.To co jsi mi udělal se nedá odpustit.Už tě nechci nikdy vidět.Všechno jsi zkazil.Nepiš mi.Nevolej.O děti si nedělej starosti.Myslela jsem že spolu budeme navěky.Ale navěky není asi tak dlouho jak jsem si myslela.Klíče máš ve schránce. Tvoje Anička Dočetl jsem to a málem jsem se rozbrečel.Tohle se nemělo stát.
