UPOZORNĚNÍ:POKUD MÁŠ VYSNĚNÝ HAPPY END TAK TOTO NEČTI TOTO JE SAD END:Pohled Aničky:(o 7 let později)
Už 7 let žiju ,,šťastně"provdaná za Adama.Dětem je 7 let a oba jsou to moje zlatíčka.Ema je takový andílek s rohama a miluje sport (hlavně volejbal).Miky je zase náš herec a zpěvák.Miky prostě Adama nezapře a Ema zase mě.Za tu dobu se změnilo hodně věcí a já začala překládat knížky a trénovat volejbal.
Ráno kolem 9:00 mi volal Sebastian a zněl dost divně.
Já:Ahoj Sébo co potřebuješ.
S:Aničko vrať se ke mně prosím.
J:Sébo nejde to.Jsem šťastná s Adamem a s dětmi.
S:Fajn tak já to jdu skončit,bez tebe nemá život smysl.Měj se a pozdravuj děti.
J:Prosím nedělej to.
Ale on se v telefonu neozval.Rychle jsem volala Vojtovi,ale marně.Už jsem ztrácela naději,ale Vojta to nakonec zvedl.Obeznámila jsem se situací.,,Neboj už za ním jedu,"řekl Vojta už asi po desátý.Najednou jsem uslyšela jenom skřípání brzd a bezmocný výkřik.Málem jsem se složila,ale věděla jsem že musím do Liberce.Rychle jsem vytočila číslo na Ondru (přestěhoval se do ČR).Moc jsem neřešila co mám na sobě.O pár minut později jsem už seděla v autě a jela do Liberce.Přijeli jsme k bytu Sebastiana a tam jsme se nedozvonili a tak jsme vykopli dveře.Když jsme tam přišli tak bylo vidět že tady už jsme zbyteční.V koupelně ležel Sebastian celý od krve.,,Hej ségra tady leží dopis,"zavolal na mě Ondra.Rychle jsem ho otevřela a četla.
Moje milovaná Aničko,
když čteš tento dopis už nejsem mezi živími.
Už jsem to prostě nedokázal.Doufám že mě někdy pochopíš.Vím že nejsi s Adamem šťastná,já to na tobě poznám.Je mi strašně líto dětí s kterými jsem se ani nerozloučil.Emě té malé sportovkyni dej můj náhrdélník s křížkem,ať jí ochraňuje jako mě a aby nezapoměla.Mikymu tomu super zpěvákovi a herci dej mojí kytaru.Vojtovi a klukům vzkaž že se jim omlouvám a že pro ně bude lepší,když bude zpívat Vojťas.A nakonec ty moje princezno.Miloval jsem tě z celého svého srdce a za tu chybu bych si nejradši rozbil tlamu.Nikdy na mě nepřestaň myslet.
Tvůj milující Sebastian
Když jsem to dočetla začala jsem plakat.Ondra mě ihned vzal do náruče.,,Ššš Aní to bude dobrý,"opakoval stále dokola.Když přijeli pohřebáci tak jsem se už totálně zhroutila a nechtěla jsem nic slyšet.
