MA BOY

another four

Alexis

Sedla jsem si do lavice a vytáhla mobil. Super. Teď jsem zase vytočená. Nevim proč, ale serou mě čím dál tím víc.,,Nesnášim biologii."sedl si vedle mě Johnson.,,Dělš si prdel, že jo?"otočila jsem na něj znuděně hlavu.,,Nemáš sousedku a já taky nechci sedět sám."usmál se na mě.,,Já si s tebou ale nechci povídat, ani s nikým z tvojí partičky."zamračila jsem se na něj.,, Cam občas vyletí. Nebere dobře agresi a urážky."pokrčil ramenama.,,Občes vyletí? To se snižuje i k tomu, že holku chytne pod krkem?"povytáhla jsem obočí. Na to nic neřekl, proto jsem se otočila na můj mobil a nadále tam něco sledovala. Asi uprostřed hodiny mi přišla na facebook žádost o přátelství. Jack Johnson. Povytáhla jsem obočí a koukla se na něj.,,Nebudu se s tebou kamarádit."zašeptala jsem, protože učitel taky zrovna stichl.,,Nemusíš, jen to prostě potvrď."kývnul hlavou k mobilu.

Po škole jsem se zase chytila s Gilinskym, protože mě chtěl hodit k Cindy domů, abych si to s ní vyřídila. Neměla jsem co, takže jsem šla rovnou domů.

Jack Johnson

Rozsvítil se mi nápis na obrazovce, rozklikla jsem ho a spatřila novou zprávu.

Jack: Co říkáš na procházku ?

Alexis: Proč to děláš?

Jack: Přijdeš mi fajn, přeci tě už znám dva roky a nikdy jsme se spolu nebavili. A to co ti udělal jak Nash tak Cameron mi přišlo líto.Tak co?

Alexis: Nesmusíš to dělat z lítosti. O to se ti nikdo neprosí.

Jack: Nedělám to z lítosti. Chci tě poznat.

Alexis: Fajn. V osm večer u kašny.

Jack :Dobře budu tam.

Dál už jsem neodepisovala, protože vastně nebylo co.

Kolem třičtvrtě jsem vyrazila. Na sobě jsem měla pořád to stejný co ve škole, akorát jsem si na sebe hodila mikinu. protože byla už trošku zima a začalo zapadat sluníčko. Už od rohu naší ulice jsem viděla, jak tam Johnson na mě čeká.,,Ahoj."usmál se na mě.,,Čau." zamumlala jsem.,,Tak pojď."usmál se a mávl rukou směrem k parku.

,,Proč mě nemáš ráda?"zeptal se po chvíli chůze.,, Patříš mezi ně."zvýraznila jsem poslední slovo.,,Ale oni nejsou zas tak špatný."usmál se. Já jsem se na něj podívala pohledem-jako vážně?,,No tak Dallas má nějaký chyby, ale ostatní jsou v pohodě. Co mimochodem ten mobil? Nashe to vcelku mrzelo."řekl s radostí.,,Pochybuju, že ho to mrzelo. A bylo to jen ochranné sklo. Vyměnila jsem ho."usmála jsem se na něj a ukázala mu mobil.,,Aha. Tak to ještě že tak. Byl by to průser, kdyby to byl mobil."zasmál se.,,Dolámala bych mu nohy."zasmála jsem.,,Počkej alespoň týden. V sobotu máme zápas, tak potom můžeš."zasmál se. Dokonce jsem se zasmála i já.

Po procházce v jedenáct jsme se s Johnsonem rozloučili a já šla domů. Docela jsem si s ním popovídala. Na to, že se mnou chodí dva roky do třídy, jsem se s ním nikdy nebavila. Možná by jsme mohli být kamarádi.