another fourty.-five

10.6K 484 13
                                    

Alexis

Jakmile jsem to vyslovila, Dallas se rty natiskl a ty moje. Chvilku tam spočinul, ale pak je rozpohyboval.Jeho rty byli cítit po cigaretách. Já jsem chtěla zkusit se s ním líbat, takže jsem začala spolupracovat. Teď nemám momentálně přítele a na úlet mám právo. Nejsou v tom žádný city, takže vlastně proč ne. Jednu ruku jsem mu položila na tvář a druhou za krk. On jednu ruku měl pořád na mým boku a druhou měl zapletenou v mých vlasech pod uchem.Doufám, že nás zatim skoro nikdo neviděl. Už mi docházel vzduch a tak jsem nás odtrhla.,,Vždycky děláš opaky."uškrnula jsem se.,,Pojď ke mě."zavrněl mi do ucha.,,Nemůžu mám doma Jaye."šťouchla jsem ho do břicha, protože mi zase kousal do krku.,,A taky ti nebudu skákat rovnou do postele."zasmála jsem se a odstrčila ho na druhou zeď.,,Máš tak sladký rty."přišel znova ke mě.,,Máš štěstí, žes měl ruce tam, keds je měl. Jinak bych tě nenechala."povytáhla jsem jedno obočí.,,Brzy nebudu."usmál se a naposed mi kousl do krku.,,Jsi manipulativní."mrkla jsem na něj a šla od něj pryč. Doufam, že jsme tam nestrávili moc času. Koukla jsem se na mobil a bylo třičtvrtě na čtyři. Paráda. Jay bude zase na nože.

Došla jsem domů a na schodech jsem viděla Jaye.,,Můžeš mi říct,ke seš?"rozzlobeně rozhodil rukama.,,Promň, měla jsem ještě nějaký zařizování."usmála jsem se.,,To můžu rovnou jít domů."rozešel se. Já jsem mu skočila po noze a chytila se jeho nohy.

 Já jsem mu skočila po noze a chytila se jeho nohy

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Nikam nechoď prosím."koukla jsem se na něj.,,Za půl hodiny budu muset jít."pohladil mě po tváři.,,Tak rychle."vyskočila jsem a chytla ho za paži. Táhla jsem ho do domu a rychle.,,Dáš si něco?"zeptala jsem se ho.,,Budu péct pizzu. Na obědě jsem měla samý hnusárny."šla jsem do kuchyně.,,Dám si, dík."sedl si na stoličku. Oboum dvoum jsem nalila džus do skleničky a mraženou pizzu jsem dala do trouby.,,Už chodíš do školy?"zeptala jsem se ho.,,Až příští týden."usmál se.,,Škoda že nechodíš k nám na školu."zasmála jsem se.,,To by tam z nás dvou dostali infarkt Lex."drknul do mě. Já jsem přikývla, jelikož to byla svatá pravda.

MA BOYKde žijí příběhy. Začni objevovat