i can feel it when we kiss

2nd part

„Znovu utíkáš, Louisi. Prosím zůstaň."

Louisova víčka se trocha zatřepotají a polkne. Tohle všechno jde na něj moc rychle. Snaží se zoufale získat kontrolu nad situací, a sklopí pohled dolů na jeho ruce. „Ne, vážně Harry. Já vážně, vážně potřebuju najít místo, kde bych mohl zůstat. Musím jít."

Ale ruka zdvihla opět jeho bradu, nutě ho aby se střetl s Harryho očima.

Stáli takhle ještě chvilku, Harryho pohled se bořil do Louise, jakoby se zoufale snažil zjistit, co se děje.

„Proč jsou tvé oči tak smutné, Louisi?" zeptá se potichu.

Tato otázka je tak neočekávaná a upřímná, a Louis cítí knedlík v krku. Ale teď nesmí plakat. Neplakal doteď a ani nesmí. Zejména ne před Harrym.

„Musím jít," zamumlá ještě jednou, kompletně ignorujíc otázku, jenomže Harry ho nenechá jít.

„Prosím nechoď," zopakuje jemně. „Můžeš...můžeš zůstat tady, jestli chceš. Mám pokoj pro hosty, který se nikdy nepoužívá. Nemusíš platit, nemusíš jít opět ven do tmy a zimy, nemusíš mrznout k smrti a nemusíš ležet někde v nějakém opuštěném kusu sněhu."

„No, to se zvrtlo rychle," zamumlá Louis, ale Harry vezme obě jeho ruce do jeho vlastních (Bože, jsou tak zaplavující, pomyslí si Louis) a koukne na něj s unavenýma očima.

„Prosím."

Louis se znovu zavrtí. „Jsi si jistý, že ti nebudu, jakože... na obtíž? Nechci tě obtěžovat."

Harry se k němu přisune blíže. „Nikdy mě nebudeš otravovat. Moc se mi líbí tvá přítomnost."

„Okay," povzdychne si Louis, ví, že je lepší volba tu zůstat, protože nemá tušení kde je. „Ale koupím si od tebe tak, padesát kytic  jako poděkování, dobře?"

Harry se široce usměje. „Dohodnuto," a Louis se taktéž usměje.

Následně Harry pustí Louisovy ruce, aby něco našel v kapse. Začne se přesouvat směrem ke dveřím a následně tiché cvaknutí se rozezní po obchodě, když Harry zamknul.

O pár sekund se vrátí zpátky, zatímco Louis sleduje, jak Harry zhasíná světla. Harry v okamžiku znovu chytí Louise za ruku a s něžným úsměvem ho vede nahoru, po starých schodech a skrze dveře.

Harryho byteček dává Louisovi tu stejnou atmosféru jako dole v obchodě. Staré a útulné a vlastní. Stejné dřevěné podlahy, na chodbičce koberečky smyslných barev. Obývací pokoj je vymalován v olivové a fialové barvě, malá dvousedadlová pohovka, kůží potažená, je strčená přímo pod třemi velkými okny. Záclony jsou jednoduché, černobíle proužkované, které tam přesně pasují jako pěkný přelom od té vší zelené a hnědé. Naproti pohovce stojí stolek z tmavého dřeva (kde, nepřekvapivě, ve váze byly frézie) a na další stěně, malá televize.

Louisovi se to líbí.

„Líbí se mi to," neváhá to povědět Harrymu, který se (nepřekvapivě ještě více) usměje.

„Jsem rád. Tvůj pokoj je na konci chodby, mimochodem." ukáže Louisovi směr, kudy má jít.

Louis tomu tak učiní, opatrně si prohlížejíc obrazy a fotografie na zdích. Fotografie jsou příjemné a vřelé, zaplněné usmívající se mi a pošklebující se mi lidmi, přáteli – usoudil Louis, pár z nich mající přesně ten stejný úsměv jako Harry. Louis odhaduje, že to je jeho rodina.

Tyhle obrazy je ten typ abstraktivních kravin, kterým Louis nikdy nerozuměl, ale je z nich tolik cítit Harry. Kdyby lidé byli obrazy, Louis by byl chaotický portrét s mnoha odlišnými osvětleními a stíny od malíře, který nemohl srovnat svou mysl, a Harry by byl jednou z akrylových barev, s vřelostí a veselými barvami, zobrazující intenzitu a vášeň.

Louisův pokoj je malý, většinu místa zabírá postel. Stěny jsou vymalovány stejnými barvami jako obývací pokoj. V koutě stojí malý stoleček a na něm gramofon, Louis se zasměje, protože Harry by byl jeden z těch, kdo ho pořád má.

Ale i tak je to útulné, stejně tak jako všechno ostatní okolo Harryho.

Po ujišťování, že je postel jemná a dá se na ní spát, Louis vyjde z pokoje, přemýšlejíc co Harry dělá.

Najde ho v kuchyni, sedícího u stolu, potápějíc čajový sáček do hrnku. Harry vzhlédne, když uslyší Louisovy kroky a usměje se.

„Chceš taky čaj?" zeptá se.

„Právě ses zeptal Angličana, jestli chce čaj."

„Nechci vypadat stereotypně."

Louis protočil panenkami. „V tom případě jo, rád bych si dal čaj. Děkuji."