i can feel it when we kiss

5th part

~

Po snídani, si Louis obuje boty a spěchá dolů po schodech, dětinsky nedočkavý až uvidí Harryho.

Kudrnka stojí za recepčním stolem v celé své vysoké kráse, zaneprázdněn mluvením k roztomilé brunetce, v rychlé Francouzštině.

Modrooký zamrká, rozhodnut že se tím nenechá rozptýlit a lehce si odkašle. Zelenooký chlapec se otočí a ihned se rozzáří, oči mu jiskří v příliš povědomém směru. Rukou Louisovi ukáže, aby přišel blíže.

„Louisi!“ vykřikne a poukáže na dívku. „Tohle je Eleanor, moje kamarádka a spolupracovnice. Dneska se postará o obchod.“ [prosím, nezabíjejte mě, ano:D? Ale El má tady dobou roli:D]

Louis se na ní váhavě usměje, zatímco si ho Eleanor prohlíží od hlavy k patě a ušklíbne se. Něco zamumlá kudrnkovi, který jí jenom žduchne loktem a zamručí ‚tais-toi‘ (tj. zmlkni). Brunetka se jenom uchechtne, ačkoli se nezdálo, tak Harry nebyl zrovna nejvíce zdvořilý.

Hnědovlasý brunet je velmi zmatený.

„Proč se Eleanor dneska ‚postará o obchod‘?“ přemýšlí.

Eleanor se jenom zahihňá, zatímco kudrnka jenom protočí očima. „Protože tě dneska beru na prohlídku města. Nemůžeš navštívit jen tak Paříž, aniž bys ve skutečnosti viděl město.“

Nezdá se to být příliš špatné. Strávit celý den s Harrym. Louisovi se to líbí. Velmi. Šíleně moc.

„Oh. Vážně?“ je modrookého odpověď, ale v mysli se plácá do čela.

„Je to rande,“ pípne Eleanor. Její přízvuk je ještě drsnější než Harryho.

Kudrnka jí něco říká, tiše, a velmi rychle, Louis žasne, že to všechno brunetka pochytává.

„Každopádně,“ pokračuje. „Přemýšlel jsem, víš, trošku poflakování, možná návštěva Eiffelovi věže…“

„Možná i večeře v pěkné restauraci,“ zazní brunetka. „Možná i malý bisou (polibek) u ohňostroje…“

Zelenooký se na ni zamračí. „Ignoruj jí,“ řekne modrookému. „Strašně ráda skáče do závěrů vět.“

„A Harry hodně dlouho neměl žádné rande.“

„Není to rande.“

Brunetka pokrčí rameny, ale pořád má na tváři ten stejný, hravý úsměv. Harry, který jí očividně ignoruje, se podívá na hodiny.

„No, pojedeme busem, za asi patnáct minut,“ řekne. „Jenom nám půjdu pro kabáty. Cokoliv Eleanor řekne, nemá pravdu.“

S těmito slovy spěchá po schodech a ponechává Louise samotného s Eleanor.

Sleduje ho, docela v dost podobném směru tak jako ho pozoroval Harry, ale více ho zkoumala, s lehce přimhouřenýma očima. Vytváří si svou představu o Louisovi, který cítí, jak se červená.

„Louisi?“ řekne najednou.

„Ano?“

Brunetky úsměv se změní v něžný úsměv. „Má tě rád, vážně. Strašně moc.“

Louis nemá ani šanci odpovědět, kvůli Harrymu, který se vrací s jejich kabáty. Modrooký brunet jenom pomateně zamrká, než se obrátí k zelenookému chlapci, který si sundává svou květinovou korunku.

„V téhle zimě by se to jenom víc poničilo,“ vysvětlí kudrnka, když uviděl tázací pohled od Louise. Harry mu dá jeho kabát, šálu a beanie, který se rychle oblékne.