Stíny Minulosti

7.část (What? Who? How?)

Věnováno Mony696 (Hezký číslo 69 :3)

Přísahala bych ,že moje srdce přeslalo na pár vteřin bít.Zvedla jsem hlavu a soustředila se na to co řekne. 

"Justin bude v pořádku ,ale bude muset být ještě pár dní na kapačkách. Nejlepe uděláte ,když ho odvezete do nemocnice." pohledy všech se upřely na mě a já neměla na výběr a musela s pravdou ven.

"Justina nemůže do nemocnice ,protože by ho zavřeli" řekla jsem.

"Tak s tímhle nechci nic mít" řekl Eric.

"Počkej. To ho tady necháš umřít?" zeptala se Gwen ,která se stačila vrátit i s balíčkem sušenek.

"Ne zavolám policii" řekl rázně a vytáhl mobil.

"Nezavoláš policii. Postráš se o Justina a zařídíš ,aby přežil pak odjedeš a na všechno zapomeneš." řekla jsem a při tom se mu zhluboka dívala do očí. Samozřejmě to zabralo. Takže se vrátil ke mě do pokoje k Justinovi.Teď už na mě koukal jen jeden tázavý pohled a to Gwen.

"Co to..Jak si?" koktala.

"Asi změnil názor" řekla jsem a pokrčila rameny.

"Ne, Eric nikdy jen tak nezmění názor" řekla a ukázala při tom na pokoj. "Destiny já to o tobě vím. Vím ,že zabíjíš lidi tak mi prosím alspoň jednou v životě nelži" Musím přiznat ,že mi tím vyrazila dech.

"Jak to víš?" zeptala jsem se rychle.

"Můj nevlasní otec je Shon Jones. Jednou ,když jsem hledala izolepu v jeho pracovně narazila na složku plnou tebe. Bylo tam všechno kde bydlíš ,co si zač... všechno." oznámila mi. Vyvalila jsem oči. Vážně by mě nenapadlo ,že by se Shon Jones zajímal o mě. Fredo ,který tomu všemu přihlížel se ani neozval.

"Umím ovládat pamět ,myšlenky,pocity. Můžu ovládat lidi měnit jejich rozhodnutí." oznámila jsem rutině a podívala se na Freda ,který na mě hodil tázavý pohled.Odešla jsem  chodby,abych se zbavila jejich pohledů. Nevěděla jsem jestli dělám chybu nebo ne? Ale věděla jsem ,že jí můžu kdykoliv vymazat pamět. Vlasně se mi moje super schopnosti začaly líbit.Seběhla jsem schody a stála jsem v obýváku sedla jsem si na gauč.Za chvíly jsem za sebou uslyšela kroky. Otočila jsem se. Nebyl to někdo jiný něž Fredo.

"Myslíš si ,že dělám chybu..."řekla jsem stoře.

"Ne. Nemyslím si ,že děláš chybu sama se rozhoduješ a já věřím ,že se rozhodneš správně"

"Teď mluvíš jako můj otec" prohlasila jsem a uvonila mu místo vedle sebe ,které hned využil.

"Vím ,že se s Gwen znáte už dlouho"řekl.

"Počkat jak to víš?" zeptala jsem se a vyvalila oči.

"Justin mi hodně vyprávěl" usmál se jen jsem kývla.

"Jak dlouho se vůbec s Justinem znáš?" zeptala jsem se.

"Docela dlouho. Od doby co se naši přestěhovali do Kanady což už je tak sedm osm let.  Tehdy jsme spolu chodily na střední." usmál se a na chvíly se odmlčel. "Justin býval hroznej děvkař a až do nedávna zůstal děvkař. Jeho nejdelší vztah trval dva dny a to nekecám."

"Jakotože už není?" zeptala jsem se.

"Myslím ,že kvůli tobě. Víš ,že tě má rád? Ještě nikdy jsem neslyšel ,že by takhle mluvil o nějaký holce" opět se usmál a jemně mě ťuknul do ramene. Vzpoměla jsem si na první rozhovor mě a Justina jak se mě snažil dostat do postele. 

"Ty myslíš ,že mám Gwen věřit? Nemám jí smazat pamět..." zasmála jsem při těch slovech ,protože jsem nebyla uplně zvyklá říkat ,že někomu vymažu paměť.

"Ty musíš vědět jestli jí věříš nebo ne" řekl a podíval se na mě.

"Fredo jenže ona je dcera Shona Jonese i když nevlasní. SAH jde pravděpodobně po nás a jestli je Styles součástí SAHu tak.... Co když je tady jen proto ,aby získala informace a pak nás všechny zabila" řekla jsem a zamyslela se.

"Myslím ,že kdyby tady byla kvůli tomu tak nám neříká kdo je. Zkus s ní promluvit a uvidíš. Navíc smazat paměť jí můžeš vždycky" musela jsem přiznat ,že měl pravdu ,kdyby Nás Gwen chtěla zabít nezachranňovala by Justina a neřekla by nám kdo je zač.Jenže co kdy se jen snaží získat mojí teda naší důvěru .

"Fredo víš ,že si teď moje nejlepší kámoška" uchechtla jsem se a obrátila na něj.

"To mi sebevědomí moc nezvedlo ,ale díky. Jen ,aby bylo jasno nejsem gay" zasmál se. Dala jsem mu pusu na tvář a vyběhla schody zpátka nahoru. Gwendolyn seděla na tom gaučíku kde jsem do nedávna seděla já.Posdila jsem se vedle ní.

"Promiň ,že jsem ti lhala" řekla jsem nic lepšího mě totiž v tu chvíly nenapadlo.

"Destiny ovládala si mi někdy paměť"řekla vyděšeně.

"Cože?...Ne ,přísahám." řekla jsem rychle a svraštila obočí. "Gwen ty jsi jediná moje kamarádka ,která tu pro mě vždycky byla ,když žil ještě můj táta tak jsem jich měla desítky ,ale po jeho smrti se se mnou přestali bavit a to jsem je tehdy potřebovala. Nebyla jsem k tobě upřímná. Neřekla jsem ti mojí minulost ,ale to jen proto ,že v ní sama nemám jasno. Můžu ti říct to co vím ,ale prosím nenech mě tady zase samotnou." řekla jsem a ona kývla pak jsem jí pověděla svojí pochybnou minulost a nakonec jsme tam seděli ještě hodinu  nebo dvě nesledovala jsem čas a povídali si o historkách z dětství i když já jsem neměla zrovna čím přispívat.

"Gwen. Řekni mi ,že tady nejsi jen ,aby si zjistila informace pro svého otce nebo se mi snažila dostat pod kůži" řekla jsem a svraštila obočí.

"Tak zaprví je to můj otčím a za druhý ho nesnáším" řekla rozhodně.

"Nelžeš mi ,že ne? Víš ,že tě můžu přinutit ,aby si mi řekla pravdu" pohrozila jsem jí ze srandy i když jsem neměla tušení jak se to dělá to přijde...

"Ne ,hlavně se mi nevrtej v hlavě" zasmála se. "Nelžu ti"

"Dobře" usmála jsem se. "Nejsi unavená? Už je docela pozdě?" podívala jsem se na svoje hodinky.

"Jo docela jo byl to náročný den" řekla.

"Dobře tak si můžeš lehnout do pokoje pro hosty číslo dva" usmála jsem se. "ale kdyby se Justin ptal je tu jen jeden" mrkla jsem na ní a při vzpomínce na Justina jsem zase začala mýt výčitky.Kdybych mu dala pokoj pro hosty možná by byl v pořádku ,ale no tak Destiny teď není čas na žádný kdyby teď je duležitý ,aby se Justin uzdravil.Zvedla jsem se z gauče.

"Destiny" uslyšela jsem Ericův hlas.

Taková trošičku nudnější část ,ale důležitá pro budoucnost. :D Pište vaše názory a komentáře a jestli se líbí dejte nějaký ten vote :D

Miluju váš lidičky.

Tessi <3