Stíny Minulosti

18.část (Problem)

"Víš to by si jí musel znát." řekla jsem klidně "Je příšerně soutěživá. Kdyby jsem jí řekla ,že si můj přítel...No prostě by to nedopadlo dobře a já si nevěřím tolik na to ,aby jsem s ní o tebe soutěžila. Protože je tak hezká a ..." odmlčela jsem se ,protože jsem si vážně začala připadat jako jedna ze zoufalých manželek.

Justin mě nečekaně obejmul a pošeptal mi do ucha. "Ty přece víš ,že si pro mě nejdokonalejší." usmála jsem se a letmě ho políbila na pusu. Mezitím jsme dorazili do našeho pokoje. Byl docela malý ,ale hezký na stěnách vyselo několik podivných obrazů a pár Michaelových diplomů z Golfu. Pamatuju si ja jsem s ním byla poprvé na golfu a porazila jsem ho. Musela jsem se zasmát nad tím jak pořád dokola opakoval ,že jsem měla štěstí atd. Na podruhé už musel uznat ,že jsem v Golfu dobrá. Bylo mi tehdy patnáct. Tehdy tam byl i Táta (Bill)  a dokonce i Jessica ,které tehdy bylo dvacetdva asi na druhý Jamce to tehdy vzdala a zbitek dne už jenom seděla u baru a popíjela drinky. To byli časy. Což mě opět vrací zpátky k tomu proč jsme sem přijeli.

"Destiny ? Justine?" zavolala Alex. "Dáte si snídani?" vrazila k nám do pokoje.

"Už jsme jedli." řekla jsem a dokonce pravdivě ,protože jsme jedli v hotelu ,ale řekla bych to tak jako tak ,protože snídat s Alex... Ne, díky. Stačí jen to ,že s ní budu v jednom bytě až do zítřka. Pak už snad budeme moc vypadnout.

"A ty Justine?" zeptala se a to i přes to ,že odpověd už dostala. Justin se jí očividně líbil i bez toho ,aby to byl můj kluk což mě štvalo ještě víc.

"Taky jsem jedl." řekl strože a pokračovat v hledání něčeho v kufru. Po tom co Alex dostala i tuhle odpověď nezbívalo jí než odejít. Chvíli jsem počkala ,aby jsem si byla jistá ,že neposlouchá za dveřmi ,protože u Alex je možný všechno a pak se otočila na Justina.

"Tak vztávej." řekla jsem a překřížila si ruce na prsou.

"Co?" zeptal se udiveně.

"Nestěžoval si si náhodou na to ,že ,když si byl v Paříži neviděl si ani Eifelovku?" nadzvedla jsem obočí.

"No..." odmlčel se.

"Tak vztávej jdeme se projít po Monaku." nakázala jsem mu.

*  *  *

"Jsi si jistá ,že to tady znáš?" zeptal se Justin trochu nejistě ,když jsme stáli na pláži.

"Justine." chytla jsem ho za rameno ,aby to nabralo na efektu. "Monako má asi pět tisíc obyvatel. Tady se neda ztratit." vysvětlila jsem mu. Pokračovali jsme ruku v ruce po pohřeží až jsme dorazili na místo ,který jsem už znala z filmů. Monte Carlo. Stáli jsme před casinem ,které bylo přímo naproti Hotelu De Paris.

"Půjdeme si zahrát?" zeptal se Justin.

"Když po tom tak toužíš ,ale stejně nás pustí jen do první části. Dál už musíš v obleku." prohlídla jsem si ho od hlavy až k patě. Jako vždycky vypadal úžasně. Měla na sobě jeho typické kalhoty v hnědě barvě ,bílé třičko a boty ve stejné barvy. Vlasy měl vyčesaný nahoru což byl jeden z důvodů ,proč jsme se v tom hotelu tak zdrželi. 

"Jaktože o tom tolik víš ,slečno chytrá..?" zasmál se.

"Prostě to vím." odpověděla jsem stručně a pak jsem začala sama přemýšlet nad tím od kuď to vím. Byla jsem tady snad někdy s tátou myslím s nevlasním. Nedokážu si nic víc vybavit. Pokrčila jsem rameny a šla za Justinem ,který se už dostal k prvnímu automatu a věřte tomu nebo ne byl na plyšový medvídky. Justin dovnitř hodil dvě eura a začala hrát a už na podruhý se mu vážně podažilo jednoho chytil. Vyndal ho a dal mi ho.

"A teď můžu všude říkat ,že jsem vyhrál v Monte Carlu." řekl hrdě a já vybuchla smíchy. Za chvíli se i on div neválel na podlaze. Vyhazovač na nás koukal dost divně a tak jsme se radši rozhodli odejít.

Došli jsme až k zdejšímu museum a pokračovali jsme dál malými uličkami. Po chvíli jsme se ztratili a pak jsem i já musela uznat to ,že na to jak je to malí je to celkem bludiště...

Z pohledu vypravěče (Neboli mě :DDD )

Jessica už byla naštvaná skoro na všechny. Harry běhal někde po Paříži. Místo toho ,aby hlídal Destiny. Andrew nejpíš zase někde chlastal jak bylo jeho dobrý zvykem a ostatní byli stručně řečeno k ničemu. Právě seděla u bazénu v ruce měla mochito a to i přes to ,že byl říjen a venku se ochlazovalo. Alfredo byl doma takže byla v celém domě sama. Začala se nudit a tak se rozhodla půjčit si Jedno s Destinyin aut a jet se podívat do SAHu. Vzala si klíčky ,které vyseli u hlavních dveří. Došla do garáže a zmáčka tlačítko na dálkový odemykání. Vyrazila tedy černým Range Roverem. Cesta trvala asi dvě minuty ,protože to bylo asi dva bloky vzdálený. Jela autem jen proto ,že tak měla lepší pocit a taky proto ,že byla američanka. 

Vystoupila ,když jí zazvonil mobil v kabelce.Přejela prstem po sklíčkmu a dala si mobil k uchu.

"Harry? Už jsi zjistil kde je Destiny?" zeptala se.

"Ne ,ale vím kde jsou ty dva." řekl a usmál se.

"O čem to sakra mluvíš ? Jaký dva?"  křičela na něj.

"No ten Ron nebo Ryan a ta její kamarádka Gwendolyn." vysvětloval Harry.

"A co já s tim mám dělat?" Jessice už úplně pěnila krev.

"No můžeme je zbalit..." 

"Moc dobře víš ,že nám to teď je k ničemu..." už byla trochu klidnější. "Víš co zůstaň tam. Teď jí musíme dostat do států... Ještě se ti ozvu." s těmi slovy mu to típla. 

Vešla do skladu ,který byl skoro prázdný. Normálně se tady válejí krabice s kokainem , pitlíky s Mariuhanou a kufříky se zbraněmi všeho druhu. Teď v rohu leželo pár krabic a jinak bylo všechno naprosto vymetený. Odfrkla si a pokračovala dál až ke kovovým dveřím ,když jí opět zazvonil telefon.

"No Alex?"

"Jsou v Monaku."...

 Tessi už se naučila dávat věnování... Mhahahahahahahahaaaaaaaáááá Máme novou obálku :D <3 Chci moc a moc poděkovat Klárince (Klaruska3) za její komentáře ... <3

Miluju vás,

Tessie