Stíny Minulosti

10.část (Welcome to Paris)

Ryanovi nakonec nezbívalo než kývnout.Koupil si letenku pak  jsme mu museli sehnat novou simku a mobil. Což nebyl zrovna lehký úkol ,protože jsme na to měli docela omezený čas ,ale divili by jste se co se dá na letišti sehnat vlastně je tu všechno. Ryan si nemohl vybrat mobil  takže jsem se do toho musela vložit já. Koupila jsem mu Iphone ,aby si neztěžoval zaplatila jsem kartou. Pak jsme na poslední chvíly sehnali v trafice nebo něčem takovým simkartu. Pak už jsme se letěli odbavit. Potom následovalo nekonečné čekání na let. Už jsme tam seděli hodinu a půl Ryan objevoval nové aplikace na svém mobilu a já jen kroutila očima.Pak nás konečně hlas v replácích vyzval k tomu ,aby jsme si nasedli. Vztala jsem z plastového sedátka Ryan už mířil k průchodu do letadla. Vzala jsem si kabelku a vyrazila. Sedla jsem si na sedačku. Ryan vedle mě neseděl ,protože už nebyla volná místa takže měl sedačku někde nakonci letadla v tramtárii. Nevypadal ,že by ho to nějak trápilo naopak se tam rozvalil a i ze svým telefonem se ponořil do virtuálního světa. Podívala jsem se na displej předem mnou a začala si vybírat film...

Probudilo mě hlasité hlášení pilota ,že si máme zapnout bezpečnostní pásy ,protože budeme přistávat. Vykoukla jsme z okýnka. Byla to nádhera eiffelovka měnila barvy ,které tančily po jejím obvodu a vytvářely jedinečnou světelnou show i výtězný oblouk byl osvícený miliony malínkých světílek. Zapla jsem si pás. Následovala malá turbulence a pak už jsme přistávali. Pomalu jsem zbírala všechny věci a připravovala se k odchodu.Kývla jsem na Ryana a společně jsme vyšli z letadla.Chvíli ještě trvalo než jsme sehnali kufry patom jsme chytly taxíka do hotelu Rue de Rivoli kde jsem si zarezervovala pokoj ,ale samozřejmě jen pro sebe. Na recepci jsme dorazili asi v deset večer.

"Dobrý den, Jmenuji se Destiny Davis mám tady zarezervovaný pokoj." řekla jsem starší francuzce u recepce hotelu. Začala něco hledat v počítači několikrát si při tom pozvidla své tlusté kulaté brýle.

"Ano, Madame. Váš pokoj je připraven" řekla se silným francuzkým přízvukem.

"Ještě bych potřebovala jeden pokoj pro svého kamaráda" řekla jsem rychleji než se stačila otočit pro klíč od mého pokoje.Opět se zahleděla do počítače a prohlédla si Ryana od hlavy až k patě.

"Může být v pokoji s vámi váš pokoj má dvě ložnice. Jiný pokoj už volný bohužel není. Tento týden je golfový zápas a všechny pokoje jsou již rezervované nebo obsazené." řekla bez jakékoliv lítosti a za celou dobu se mi poprvé z příma podívala do očí.

"Dobře" souhlasila jsem. Přece jenom bude lepší ,aby jsme měli společný pokoj ,aby jsme se domluvili na pozítří. O Harrymu jsem mu totiž  ještě neřekla ,protože jsem si nebyla jistá tím jestli to udělat nebo ne... 

Poslíček nám odnesl kufry do pokoje. Náš pokoj byl velký a měl nádherný výhled na Paříž. 

"Merci" poděkovala jsem poslíčkovi a dala mu nějaké dížko. Ryan si mezitím stihl lehnou na postel a sníst asi kilo čokolády. Zakroutila jsem nad tím hlavou.

"Ryane musím ti něco říct" řekla jsem z těžka. Nadzvedl obočí a tím mě přiměl ,abych pokračovala. Místo toho jsem mu ,ale podala mobil s tou zprávou. Rychle si jí přečetl a uvalil na mě zvláštní pohled.

"Doufám ,že se nechystáč tam jít" řekl a zakřenil se.

"No já nevím... ještě" řekla jsem zamyslela se.

"Nějaký Harry ti pošle zprávu a ty se s ním jen tak cheš potkat?" řekl už trochu naštvaný Ryan.

"To není nějaký Harry ,ale to je ten Harry co málet zabil Justina to je ten Harry kvůli ,kterému tady jsem."