Sedmý ročník (by SallyPejr)

2

„Nevíte, kde je Remus?" zeptá se Peter Siriuse a Jamese, na které právě narazil na chodbě před knihovnou.

„Ne," zavrtí James hlavou.

„To jsou jeho učebnice," pozná Sirius knihy, které Peter nese v náruči.

„Ležely na chodbě kousek odsud," napůl se obrátí Peter a ukáže za sebe.

„Cože?!" vyhrknou jeho kamarádi zároveň.

„Něco se muselo stát," zavrčí Sirius naštvaně.

„Čekejte tady," řekne James rozhodně. „Zeptám se madam Pinceové, jestli byl dneska Remus v knihovně."

Peter přikývne na souhlas a Sirius se jen víc zamračí, což jsou jediné odpovědi, na které James čeká, než se vrátí do místnosti kde, před chvílí Remuse hledali. Netrvá to dlouho, než se Nebelvírský vrátí, ovšem bez jediné stopy po jejich kamarádovi.

„Něco se mu muselo stát už cestou sem a to bylo hned po vyučování," dořekne James.

„Zmijozelští," zavrčí Sirius naštvaně. „Remus říkal, že se chovají, jako by něco chystali."

„Zkusíme ho najít na mapě," rozhodne James.

- - o - -

Trvalo to skoro hodinu, než trojice Pobertů našla na mapě svého ztraceného člena. A tento nález jim neudělal ani zdaleka takovou radost, jako by měl.

Do stmívání a do úplňkové noci nezbývá moc času a jejich vlkodlačí kamarád je v Zapovězeném lese obklopený skoro tuctem zmijozelských studentů.

- - o - -

I když do lesa vyrazili hned, co Sirius zařval na celé kolo 'Já je zabiju!', což bylo prakticky ve stejný okamžik, kdy mu pohled padl na Remusovo jméno na mapě, tak na tuhle záchranou misi nešli bez plánu.

Nejdřív Peter à la krysa obhlédl situaci. Když se vrátil se zprávou, že Remus leží svázaný a s roubíkem u jednoho stromu a že jeho protivníci jen posedávají kolem a baví se mezi sebou, bylo jednoduché tuhle věc naplánovat.

Tři Pobertové se rozptýlili po prostoru a začali v rychlém sledu uspávat a omračovat všechny Zmijozelské v dohledu. Většiny se zbavili dřív, než jim došlo, že se něco děje, až zůstali jen čtyři bránící se soupeři. A Nebelvírští rozhodně nemínili odejít bez pomsty a pořádný boj by mohl být jejím začátkem. Netrvalo to dlouho, než přeživší Zmijozelští také skončili na zemi. Jeden z nich s podezřele vypadajícími boláky všude po těle.

Sirius byl první, kdo se zbavil soupeře a v těsném závěsu za ním byl James, který se pustil do posledního Zmijozelského, o kterého se do teď dělili, takže se Sirius mohl pustit do rozvazování Remuse. K tomu stačilo jedno mávnutí hůlkou a rychlé rozuzlování roubíku.

„Jsi v pořádku? Co ti udělali? Nejsi zraněný?" chrlí ze sebe Sirius ve vysoké rychlosti. Byl by se ptal dál, ale Remus mu jednou rukou zakryl pusu, aby ho zastavil.

„Kolik je hodin?" zeptá se Náměsíčník trochu chraplavě. V lese je pořád tma, aspoň takhle hluboko určitě, takže netuší, na kolik už den pokročil.

„Do Chýše už to nestihneme," odpoví mu James.

„V lese už jsi párkrát taky byl," mávne Peter ledabyle rukou.

„Jenže teď jsou tady oni," namítne Remus.

„Nemůžeme je tu nechat jen tak ležet, ale nemůžeme je ani probudit," uvažuje James nahlas.

„Schovat je – někam?" napadne Petera, i když to říká velice nejistě.

Pouze Sirius se do rozhovoru nezapojuje, jen sedí a skoro bez mrknutí upřeně sleduje Remuse, jako by byl zdrojem nějakého tajemství života.

„Pověsíme je na stromy," napadne Jamese najednou.

„Jasně!" rozzáří se Peter a rovnou se začne pochechtávat nad představou Zmijozelských, kteří se probudí svázaní a visící ze stromu uprostřed Zapovězeného lesa.

Téhle dvojici netrvá dlouho, než svůj plán převedou v realitu. Mezitím Sirius pomůže Remusovi na nohy.

Měli by se přemístit někam jinak, než začne proměna. Nebylo by dobré, aby někdo ze Zmijozelu Remuse náhodou zahlédl, nebo aby si jich všimnul čerstvě proměněný vlkodlak. Obojí by mělo hrozné následky.