Sedmý ročník (by SallyPejr)

3

James v podobě velkého jelena utíká sem a tam lesem, dokud před sebou nezahlédne prapodivnou postavu. Ve chvíli, kdy v oné postavě pozná vlkodlaka proměňujícího se na člověka, což je prakticky okamžitě, tak si i on promění do své lidské podoby. A znovu vyrazí vpřed.

Není ani v polovině vzdálenosti mezi sebou a svým spolužákem, když si v šeru počínajícího svítání všimne dalších osob.

„Kdo to sakra-" zamumle James, zatímco spěchá vpřed. Nikdo teď nechodí do Zapovězeného lesa, ani v noci, ani ráno a už vůbec ne o úplňku.

Záhadná identita postav je vzápětí vyřešena, když jedna z nich začne mluvit.

„Je to vlkodlak!" zařve jeden ze zmijozelských, kteří přes noc viseli na stromech.

„Monstrum! Zabte tu stvůru! Vlkodlak!" přidají se další ke křiku.

A Remus jen stojí, úplně nahý, kompletně vysílený po proměně a dezorientovaný. Po pár vteřinách se mu ale podlomí kolena a on spadne na zem, kde zůstane klečet, jednou rukou opřený o zem, druhou se drží za do krve rozškrábaná žebra.

„Vypadněte od něj!" zařve James vztekle a rozběhne se vpřed. Za běhu vytahuje hůlku a bez nějakého zdržování začne po Zmijozelských házet kletby.

A ti mu vzápětí oplatí stejnou.

Přesto se Jamesovi podaří dostat vedle Remuse, takže ho může chránit před většinou kleteb.

„Nechte ho být, vy sráči!" zařve James, než pošle jednoho protivníka k zemi. „Nic vám neudělal!"

Najednou mezi Zmijozelskými vznikne rozruch, když se mezi nimi objeví velký černý pes, který na ně začne útočit. Studenti se chtějí bránit kouzly, ale pes je moc rychlý a nezdržuje se na jednom místě dost dlouho na to, aby ho mohli trefit.

A pak je ještě ke všemu začne někdo další odstřelovat kouzly z boku, zatímco Potter útočí zepředu.

Netrvá to moc dlouho, než všichni zmijozelští studenti skončí v bezvědomí a někdy i s ošklivými zraněními na zemi.

Ze psa se během chvíle stane Sirius Black, který se hned vydá k ležícímu Remusovi.

„Trefili ho omračovacím kouzlem, ničím jiným," informuje ho James, aby kamaráda uklidnil.

„Odneseme ho na ošetřovnu?" zeptá se Peter, když vyjde zpoza stromu, od kterého útočil a přidá se k nim.

„Nejdřív se musíme postarat o tyhle sráče," kývne James hlavou ke zmijozelským. „Vědí o Remusovi, tak to nemůžem nechat."

„Co je takhle předhodit těm pavoukům, co jsou hloubš v lese?" navrhne Sirius, zatímco přes Remuse přehazuje svůj plášť.

„To by se asi blbě vysvětlovalo, Tichošlápku," řekne James vážně. „Myslím, že obyčejné Zapomeňte bude stačit."

„Vymazat jim paměť?" diví se Červíček.

„Stačí jen na tuhle noc," pokrčí James rameny.

„Aspoň na měsíc," přeruší ho Sirius. Ovšem hned se pustí do vysvětlování, když vidí Peterův nechápavý a Jamesův podezíravý pohled.

„Remus říkal, že už ho nějakou dobu Zmijozelští sledují a pozorují, jako by něco chystali," povídá Tichošlápek. „Jestli přišli na to, co Remusovi je, tak nebude stačit jen dnešní noc."

„Měsíc? Dva?" odhaduje James.

„Raděj dva," usoudí Sirius a namíří svou hůlkou na nejbližšího omráčeného studenta.

„Nepřežeň to," varuje ho ještě James, než se také pustí do práce.

Netrvá to moc dlouho, než skončí. James a Sirius společnými silami oblečou Remusovi oblečení, pro které mezitím Peter zaběhl do Chroptící chýše, než si každý přehodí jednu vlkodlakovu paži přes rameno a společně se vydají pryč. Peter jde kus před touhle trojicí, aby dával pozor na případné svědky.

- - o - -

Když se Remus konečně probere, leží v ložnici Nebelvíru ve své posteli a na sobě má špinavé oblečení z předchozího dne.

„O bože," zahučí Remus.

„Žádný bůh, jen já," ozve se z vedlejší postele Siriusův hlas.

„Kolik je hodin?" zeptá se Remus a posadí se.

„Deset dopoledne, plus minus. Akorát máme přeměňování," odpoví mu Sirius s klidem, zatímco se škrábe na nohy a schovává hůlku. Během čekání, až se jeho spolubydlící probere po omračovací kletbě, Sirius vymýšlel kdejaké hlouposti od barevných bublin až po malé ohňostroje, které by mohl vykouzlit.

„Cože?! To už je vyučování?!" lekne se Remus a chce se postavit na nohy, ale Sirius je hned u něj a zatlačí ho zpět do sedu.

„Klid, jsme omluvený," řekne Sirius chlácholivě, než sebou plácne na postel vedle Remuse.

„Omluvení?" diví se Remus.

„Jo," přikyvuje Sirius a chytne druhého rukou kolem ramen. „Neboj, James se o všechno postaral."

„A to mě má uklidnit?" zeptá se Remus s těžko potlačovaným skeptismem v hlase.

„Jo," přikývne Sirius. A vzápětí se zakloní a strhne Remuse do lehu.

„Máme den volna, tak toho musíme využít!"

„Nemůžeme se celý den válet v posteli," hádá se Remus, i když se usmívá.

„Proč ne? Řekni mi jediný pořádný důvod. Ale pořádný."

„Potřebuju sprchu," pokrčí Remus rameny.

„Jít do sprchy?" řekne Sirius s nechápavým výrazem, ale pak se pousměje. „Tak jo. Jdem," řekne a vyskočí na nohy.

„Jak 'jdem'?" diví se Remus a nechá se vytáhnout do stoje.

„Máme celou koupelnu prefektů jenom pro sebe. Snad nečekáš, že tě nechám jít samotnýho," podívá se na něj Sirius jako na blázna. „Nehledě na to, že se ti někdo musí kouknout na všechny ty šrámy."