Sedmý ročník (by SallyPejr)

4

„Co to do těch holek vjelo?" zeptá se Remus šeptem svých kamarádů, se kterými se učí ve společenské místnosti.

„Tohle musíš upřesnit, Náměsíčníku. Chování opačného pohlaví se málokdy zakládá na logice," prohodí James.

A vzápětí schytá pohlavek svazkem pergamenů od své přítelkyně, která akorát přišla k jejich stolu u okna.

„Ahoj, lásko," usměje se na ni James nadšeně a hned chytne Lily kolem pasu a stáhne ji k sobě do křesla, takže mu sedí na klíně.

„Pottere, nech mě, musím se učit," okřikne ho Lily, ovšem nijak aktivně se nesnaží dostat pryč.

Remus jen protočí oči a vrátí se ke své eseji. Stejně ho nikdo neposlouchá.

„Co máš za problém?" zeptá se Sirius a hodí po Remusovi kousek zmuchlaného pergamenu.

„Cože?" zvedne Remus hlavu.

„Říkal's něco o holkách," pokyne mu Tichošlápek rukou. „Co s nima máš za problém?"

„Co s nimi my máme za problém," opraví ho Remus a kmitne rukou mezi sebou a Blackem. „Vždycky, když se k tobě přiblížím nebo s tebou jsem, tak na nás zírají, jako by čekaly na – na něco," gestikuluje Remus rozčíleně rukama.

„O čem to mluvíš?" diví se James.

„Zkus sledovat ty holky u krbu. Nenápadně, prosím. Jen je sleduj a nevšímej si mě ani Siriuse," řekne Remus s klidem a začne si balit pergameny a učebnice.

„A my máme v plánu co?" zajímá se Sirius a zvědavě se k Remusovi nakloní.

„My dva teď půjdeme do ložnice a počkáme, až se k nám přidá zbytek," řekne Remus a postaví se.

„Jen vy dva?" diví se Peter, který si do teď jejich rozhovoru moc nevšímal.

„Ano, Červíčku, jen my dva," protočí Remus oči.

„To si nechám líbit," prohodí Sirius nahlas. „Jamesi, vem mi pak knížky, až půjdeš nahoru, jo?" požádá ještě kamaráda, než spolu s Remusem, kterého pustil před sebe, vyrazí směrem k ložnicím.

I na schodech oba slyší nadšené vypísknutí a chichotání několika holek.

„To jsou ony?" diví se Sirius.

„Obávám se, že ano," povzdechne si Remus, než otevře dveře do jejich ložnice.

Sotva za sebou zavřou dveře, vytáhne Sirius z kapsy svoje zrcátko, který komunikuje s Jamesem, jsou-li každý zrovna někde jinde. Jak očekával, z lesklé plochy na něj kouká James nebo aspoň část jeho překvapeně se tvářícího obličeje.

„Ty holky jsou šílený," sykne Potter.

„Jak to myslíš?" diví se Sirius, kterému přes rameno nakukuje Remus.

„Tišeji," napomene ho hned James, než se pustí do vysvětlování. „Sledovaly vás celou cestu a sotva jste byli za rohem, začaly pištět a chichotat se a radovat se, jako kdyby vyhrály pohár nebo co. Jsou šílený."

„A jdou sem," ozve se tlumeně Lily, která již sedí na vlastní židli a ne na svém příteli.

James si položí zrcátko na klín, aby nebylo vidět, ovšem tak, aby mohli dva Nebelvírští v ložnici slyšet, co se říká u stolu dole ve společenské místnosti.

„Potřebujete něco?" promluví Lily klidným hlasem.

Odpovědí jí je dvojí špatně potlačované zachichotání, než promluví nějaká holka.

„No, já vím, že nám do toho nic není, ale – chtěly bychom se zeptat, jestli, no- Ehm, jestli-"

„Prostě jestli spolu Remus a Sirius chodí," dořekne druhá z hihňajících se holek.

„Jak jste na to přišly?" diví se James se skoro zděšeným hlasem.

„No, vždyť víte, jak na sebe furt koukaj a usmívaj se a jsou pořád u sebe," povídá jedna z holek nadšeným hlasem.

„A prý spolu vždycky v noci někam mizí, a když jeden chybí v hodině, tak chybí i druhý." přidá se druhá.

Sirius a Remus si vymění nechápavé pohledy.

„Ale takhle se oni chovají furt," prohodí Peter.

„Vážně?" diví se jedna z holek.

„Jo," potvrdí James.

Reakcí holek je dvojí zasněné povzdechnutí.

„Co je?" diví se Peter.

„Oni jsou tak krásný pár."

„A jsou spolu už tak dlouho."

„Co?!"

„Vždyť jsi to sám říkal, že se takhle chovají pořád. Je jasné, že je to k sobě táhne už od začátku."

Remus od Siriuse pomalu odstoupí, jako by ten držel bombu a sedne si na svou postel.

Sirius ještě chvíli poslouchá chichotání a povídání o tom, jak on a Remus spolu vypadají vážně úžasně, než zrcátko položí na svůj noční stolek lesklou plochou dolů a sedne si vedle Remuse.

„Vážně, co to do nich vjelo?" zeptá se Remus tiše po chvíli.

„To netuším," prohodí Sirius. „Vždyť my se chováme normálně. Nevodíme se za ručičky ani nic takovýho."

„Já vím," rozhodí Remus rukama. „Furt se k sobě chováme takhle, tak proč přišly s něčím takovým?"

„Netuším," vrtí Black hlavou. Pak se ale Sirius usměje a chytne Remuse kolem ramen.

„Kašli na ně, kdo ví, co ty holky kde viděly," prohodí, než padne na záda a strhne do lehu i Remuse.

- - o - -

„Heleďte, Remus a Sirius spolu nechodí," řekne James s železnou jistotou v hlase. „Klidně se běžte kouknout do naší ložnice. Vsadím se, že se Remus učí nebo si čte, a že se Sirius válí na posteli nebo spí. Pojďte se kouknout," povídá James, než strčí svoje zrcátko do kapsy a vydá se směrem k ložnicím.

Holky na okamžik zaváhají, ale pak se s dalším zachichotáním vrhnou za kapitánem jejich famfrpálového mužstva.

Potter beze spěchu vyjde schody, s klidem otevře dveře a pokyne holkám dovnitř.

Jejich reakcí je dvojí nadšené zapištění.

James nakoukne do ložnice akorát včas, aby viděl, jak si úplně rudý Remus sedá na svojí posteli, kde se vedle něj válí Sirius, který akorát zvedl hlavu, aby viděl ke dveřím.

Než některý z Pobertů promluví, nadšením pištící holky se rozběhnou pryč.

„Co to sakra-!" rozhodí Remus rukama.

„Vždyť jsem vás varoval!" křikne James v odpověď.

„Co?" nechápe Sirius a taky se vyškrábe do sedu.

„Kde máš zrcátko?" zeptá se ho James.

Sirius jen ukáže směrem ke svému nočnímu stolku.

„Přestali jsme to sledovat, když začaly popisovat, jaký jsme úžasný pár," vysvětlí Remus.

„No, tak teď mají i důkaz," povzdechne si James.

„Prosím tě, že si s tím děláš hlavu. Kdo by ty holky poslouchal?" mávne Sirius znuděně rukou.