Sedmý ročník (by SallyPejr)

6

Vlkodlak se nedokáže ovládat. Je-li proměněný a uvidí-li člověka, napadne ho. Ale se zvířaty je to jiné. Remus sice i nadále nedokáže ovládat svoji útočnost a instinkty, ale James a Sirius ho dokáží udržet pod kontrolou a jejich přítomnost ho uklidňuje. Ovšem rána i tak bývají nepříjemná alespoň pro Remuse, který bývá vyčerpaný, dezorientovaný po proměně a mnohdy i zraněný, ať už jde o pár modřin nebo o větší šrámy.

Jenže dnes je ono zranění vážnější.

Tuhle noc se místnímu vlkodlakovi podařilo sletět do menší strže a to tak šikovně, že si zlomil nohu.

Sirius à la velký černý pes a Peter v podobě krysy byli hned u něj, aby ho uklidňovali, jen James zůstal nad strží, protože sestup dolů není nic pro jelena. Pes musel vlkodlaka skoro zalehnout, aby se moc nehýbal a neublížil si ještě víc.

A takhle a dřímající je našlo ráno.

„Jasně! Vy dva spolu vůbec nechodíte ani spolu nespíte!" rozlehne se lesem Jamesův veselý hlas.

„Sklapni, prosím tě," zahučí Remus v odpověď a slabýma rukama žduchne do psa, který přes něj leží a nevypadá, že by se chtěl v nejbližší době sám probudit.

„Hele, já a Peter vás necháme, ať se nějak dostanete z týhle díry, jo?" plánuje James.

„Cože?!" zeptá se Remus nevěřícně. Má zlomenou nohu a oni ho tady nechají?!

„Neboj. Peter ti skočí pro věci a já zajdu za madam Pomfreyovou, abych jí řekl, že máš zlámanou nohu," vysvětluje James. „Hned budem zpátky," dodá, než se rozběhne pryč.

Ze dna strže se vyhrabe trošku obtloustlá krysa, vyškrábe se po jejích stěnách a vzápětí se na jejím okraji objeví Peterova hlava.

„Věci máš v Chýši?" zeptá se.

„Jo," přikývne Remus na souhlas a Peter je pryč.

„Siriusi, hni se!" žduchne Remus do psa, který se na něm válí.

Ten jen zakňučí a zaboří čumák do ohybu mezi Remusovo rameno a krk.

„Nech toho. Tohle není zrovna nejlepší místo na válení se. A máš studený čumák," plácne ho Náměsíčník zlehka mezi uši.

Pes znovu zaskučí, než se neochotně převalí z Remuse na zem a promění se na člověka.

„Nemůžeš mě nechat spát?" zeptá se Sirius ne tak úplně probuzeným hlasem.

„Spal jsi na mně a uprostřed nějaké díry v lese," upozorní ho Remus, než se pokusí posadit.

Nahota ho netrápí už od prvního roku, který strávil ve společnosti tří zvěromágů, takže ji moc neřeší ani teď, ovšem je mu docela zima. Automaticky si chce přitáhnout nohy blíž k tělu, ale nějak přitom zapomněl, že má jednu zlomenou.

Jeho krátké bolestivé vyjeknutí probudí Siriuse a donutí ho vyskočit na nohy.

„Náměsíčníku?" zamumle Sirius s obavami a dřepne si vedle spolužáka, než si začne sundávat plášť a přehodí ho přes jeho ramena. Sám přitom zůstává jen v košili a kalhotách.

„Jenom jsem na chvilku zapomněl na tu nohu," prohodí Remus a přitáhne si plášť blíž k sobě.

„Počkej, vytáhnu tě odsud," řekne Sirius a vytáhne hůlku, než se postaví. „Wingardium leviosa," zamumle Sirius, než švihne a mávne hůlkou.

Vzápětí se Remus vznese do vzduchu a pomalu stoupá výš, dokud není nad okrajem strže. Přistání na jehličím pokryté půdě je neuvěřitelně jemné, i když Sirius neviděl přesně, kam Remuse pokládá.

On sám se ze strže dostane tím, že vyběhne její prudké svahy v podobě psa.

„Tak jaký jsem?" zeptá se Sirius sotva zas vypadá jako člověk.

„Namyšlený?" usměje se Remus pobaveně.

„Chceš mě urážet?" zamračí se Sirius. „Za to tě může stihnout velice ošklivý trest."

„Ale nepovídej. A jaký přesně?" nedokáže se Remus zbavit úsměvu.

„Nevím. Třeba tě pozvu na rande," plácne sebou Sirius vedle kamaráda.

„Ale no tak. Pořád si z těch holek chceš dělat srandu?" protočí Remus oči.

„Myslím to vážně," řekne Sirius a doopravdy se tak tváří. „Chci s tebou jít na rande."

„Ale- Ale proč?" nechápe Remus.

„Chci. Došlo mi to po té Lilyině přednášce o tom, že se chováme, jako když spolu chodíme. No a zjistil sem, že by mi to nevadilo. Že bych to chtěl zkusit. Teda jestli bys nebyl proti."

„Ale já jsem-" Remus nedopoví, jen na Siriuse trochu nechápavě, trochu smutně hledí.

„Co seš? Nehorázný šprt? To vím," pokrčí Black rameny. „Vím i o tom, že jíš až nezdravé množství čokolády a že spíš s knihami. A to mimochodem musí skončit. Jestli chceš chodit se mnou, tak taky budeš spát jen se mnou a s nikým a ničím jiným."

„Ty seš taky idiot," praští ho Remus do paže.

„Hele, já to myslím vážně," brání se Sirius, ale taky se usmívá.

„A kam bys mě čistě hypoteticky vzal na to rande?" zeptá se Remus zvědavě.

„Třeba ke Chroptící chýši. Prý je to nejstrašidelnější dům v Británii a v noci se tam dějí divné věci."

„Idiote," řekne mu Remus znovu.

„Tvůj idiot," upozorní ho Sirius s úsměvem, než se k Remusovi nakloní a opatrně ho políbí na rty.

Lupin celý strne a prsty jedné ruky se dotkne svých rtů.

„Říkal jsem, že to myslím vážně," řekne mu Sirius s drobným úsměvem. „Smím to udělat znovu?"

„A- asi jo," usoudí Remus nakonec.

Tentokrát není na polibku nic opatrného a jediný důvod, proč Remus neskončil na zádech, je jen jeho ruka, o kterou se zapřel. Ovšem ne, že by ho něco takového jako pád v tu chvíli zajímalo.

„Hej, hrdličky. Nerušíme?" ozve se nad nimi Jamesův hlas.

„To je moje hláška!" okřikne ho Sirius s úsměv, ruce omotané kolem Remusových ramen, zatímco ten se úplně rudý pokouší propadnout do země nebo aspoň schovat obličej v Siriusově košili.

„To jste se nemohli dát dohromady před úplňkem?!" křikne po nich Peter. „Takhle jsem přišel o dva galeony!"

„Vyhrála Lily," dodá James.