Je první týden prázdnin a já vůbec nevím co dělat.
Zatím jsem jen psala do mého deníku.
Ležela jsem na posteli, když naráz přiběhla do pokoje má sestra Bella, které je teprve 9 let. „Sandro půjdeš semnou do obchoďáku?" „Já nevím Bell.." „Prosím" zaupěla. Povzdechla jsem si, ale nakonec jsem přeci jen svolila.
„Super tak až budeš připravená přijď dolů" řekla mi Bella ještě mezi dveřmi a potom zase odběhla pryč.
Za chvíli jsem byla se vším hotová a sešla jsem schody dolů kde už na mě čekala Bella. „Tak jdeme" zatáhla mě za rukáv mého trička.
Asi po deseti minutách jsme byly před obchoďákem a já se nestačila divit kolik věcí se tu změnilo od doby, kdy jsem tu byla naposledy a že to nebylo dávno!
Po pár hodinách jsme se vrátily domů a já byla strašně utahaná, takže jsem si lehla na postel a za chvíli už jsem spala.
Nad večerem mě probudila mamka tím, že je večeře. Ještě celá rozespalá jsem sešla schody a vešla do kuchyně, kde už byla celá rodina. Posadila jsem se a začali jsme jíst. Když jsme dojedli, posbírala jsem všem talířky a dala je do dřezu. Už jsem chtěla jít nahoru, ale mamka mě zastavila a udělala gesto, abych se znovu posadila. „Takže," začala „s tatínkem jsme se domluvili, že letos pojedeme na dovolenou jen tady v Americe a vybrali jsme Miami. Je to sice trochu dál, než jsme očekávali, ale to nevadí.Nejste proti?" Podíváme se na sebe s Bellou a obě naráz řekneme „Ne"
„A poletíme letadlem" dodá tatínek. „Super a kdy odlítáme??" ptám se zvědavě. „Bohužel už zítra, protože jiné letenky do Miami jsme nesehnali." „Takže se máme jít s Bellou balit??" zeptám se, ale jako bych neznala odpověď. „Ano" přikývnou rodiče. Zvednu se a jdu do svého pokoje.
V pokoji vytáhnu ze skříně kufr. „Na postel si budu chystat věci, které do něj potom dám" řeknu si v hlavě. Jako první beru z poličky můj milovaný fotoaparát. Položím ho na postel a balím si další věci. Asi po hodině mám vše sbalené a konečně můžu jít spát. Jdu do koupelny, kde se osprchuju a umyju si vlasy. Je sice teprve půl deváté ale naši nám neřekli v kolik odlítáme, tak jdu pro jistotu hned spát. Laptop, který si vždy beru před spaním, nechám dnes ležet na nočním stolku.
Po marné půl hodině usínání otevřu oči. Chvilku jen tak ležím, ale pak si vzpomenu na deník, který mám v nočním stolku a rychle se ho snažím najít. Když deník najdu dám ho do batohu a znovu si lehnu. Zavřu oči a po chvilce usnu.
