Dva draci [~Yaoi~]

1.kapitola

Ach ano, konečně jsem se rozhodla se k tomuto dokopat. :')
V poslední době není čas ani nálada.
Takže, tohle je první kapitola téhle yaoi povídky. Cover budu měnit, tohle je zatím taková.. Zkouška. Kapitoly se budu pokoušet dělat co nejdélší, neslibuji žádné sexuální scénky. Na to jsem v tomhle oboru nelvalifikovaná. :'D
Nahořw obrázek Rona a já už to nebudu protahovat ^^ enjoy.

Další smrt, další probuzení v jiném, cizím těle. Když se mi to stalo poprvé jsem byl zmatený, co se vlastně děje.

Poprvé je před děsně dávnou dobou. Nebyl jsem člověk, nýbrž okřídlený ještěr, který chrlil oheň, většinu svéjo času trávil v jeskyni a svět měl u zádi. Pak ale provedl jednu pitomost a poté zemřel žalem.

V každém mém životě jsem zemřel jinak. Sebevražda, vlak, pád letadla, ušlapání koňmi, roztržení vejpůl, zastřelení... Rakovina.

Jedna věc se ale za všechny mé životy nemění... Vždy zabiju někoho, koho miluji nebo ho mám rád. Ať už je to kamarád nebo přítel, vždy zemře mou rukou.

Ta bolest nastřádaná za ta léta se se mnou táhne. Je jako okovy poutající má křídla, zabraňující mi vzletět. Žít plnohodnotný a spokojený život se svým partnerem.

Bojím se lidských kontaktů. Nechci zabíjet. Nemusím být sériový vrah, vždy ho nějak zabiju..

Nyní jsem středoškolákem. Jmenuji se Ronald Blackwood. Docela stereotypní jméno.
Je mi sedmnáct let a studuji na ekonomické škole. Chtěl bych se stát advokátem. Rodiče neustále někam jezdí, takže mám byt pro sebe a prakticky vůbec je nevídám. Táta pracuje v zahraničí a mamka s ním jezdí, také za prací. I když.. Spíše aby se nenudil... Snad víte, jak to myslí.
Abych ujasnil svou orientaci, než se tady začnete divit, jsem pansexuál, ale vždy skončím u kluka nebo holky, co se obléká a chce být klukem. Ale nestěžuji si.

Je sobota, jaem líný zvedat zadek, takže je kolem deseti hodin ráno a já si stále válím šunky v posteli. To je ale život. Rodiče jak jinak než někde v háji.

A já mám hlad.

Zafuněl jsem a po zvednutí hlavy i zamlaskal. ,,Zatraceně.." ruplo mi v kříži, když jsem se protahoval. Přehodil jsem své zdřevěnělé nohy přes okraj postele a dlouze zívnup. Pusu jsem při tom otevřel tak, že mi do ní dov nevlezl pavouk v rohu mého pokoje. I když bych asi dvakrát nadšený nebyl.

Roztáhl jsem závěsy a myslel jsem, že chcípnu. ,,AAAAH!! SVĚTLOOO!" zaječel jsem a rychle se běžel schovat do chodby, kde byla tma. Stejně jsem se tam pak vrátil.

Popadl jsem svůj mobil, bez kterého neudělám ani krok, jako každý člověk v téhle době. Tedy v mém věku.

Kráčel jsem do kuchyně, pomalu, až šnečí chůzí. Tímhle tempem mi zdrhne i lednička, která se asi ale jen tak nehne.

Jakmile jsem překročil práh dveří, spatřil jsem ji. Nádherná, sice trochu plnější a větší, než já, ale ženskou musí být za co chytit. Bílá, jako čerstvě napadaný sníh a dvě oči na mě hleděly jako dvě světla na konci tunelu temnoty. S blaženým úsměvem jsem se k ní rozeběhl a sevřel v pevném objetí svou ledničku.

No co? Vypadám snad jako cápek, co si u sebe schovává nějakou striptérku? Tahle se pro mě odhalí kdy se mi zlíbí!

Neodolal jsem a rty musel polaskat její dveře. Pak jsem od ní odstoupil, jen abych mohl nahlédnout dovnitř. Avšak přišla zrada.

,,ALE NEEE!!!" byla prázdná. Chtělo se mi brečet, ale můj žaludek naříkal za mě. Vypadá to, že budu muset zajít do obchodu.

Povzdechl jsem si a dveře zase zaklapl. Tohle je rozchod!

Zamířil jsem se alespoň trochu zlidštut a vyčistit si zuby, aby při tom, co na prodavačku promluvím nešla spát pod kytky.

Jenže z patnáctiminutového plánu se stal dvouhodinový lov peněženky. Přísahal bych, že jsem ji nechal v šuplíku!

Okej, tady to utnu. V další kapitole se setkáme i a druhým hrdinou. 😁

Snad tahle povídka bude mít úspěch.

Tak zatím ahoj!

-Can-