Věnoval mi lehce zaražený pohled a šátek si z úst stáhl. Byl o dost nižší než já, ale mne stejně nejvíce zaujaly jeho oči. Ta krásná barva. Navíc mi někoho připomínaly.
Kousl jsem se do rtu a přivřel oči. Doufal jsem, že to není ten, kdo si myslím, že to je.
,,V pořádku," stáhl si šátek ze rtů, sladce se na mě usmál a já si oddechl.
Promnul jsem si zátylek a úsměv mu oplatil. Podíval jsem se na ten jeho černý šátek.
Proč ho nosí? Je snad nemocný? To je asi blbost, jinak by si ho ani nestahoval.
Nechal jsem to radši být.
,,Jsem Ron," představil jsem se, abych byl alespoň trochu zdvořilý a nabídl mu ruku, abych si s ním potřásl.
Zamrkal a natáhl si šátek zpátky.
Podal mi ruku, kterou měl zahalenou černou pletenou rukavicí a potřásl si se mnou.
,,Josh," vypípl tiše a já opět zamrkal.Je divnej... to se mi líbí!
Třeba zná kouzlo, jak si udržet lednici stále plnou! To by bylo skvělé!
,,A... co tady děláš?" docela debilní otázka, ale to jsem si uvědomil až když mi došlo, že vlastně stojím u vietnamsů se záměrem si koupit kus rohlíku. Ani ne ten kus, budu rád, když si budu schopen pořídit drobek.
,,No, nakupuju," uchechtl se a já lehce zrůžověl. Jsem to ale idiot.
Koukl jsem stydlivě do země. Nejsem stydlín, ale když se prostě chovám jako postížený pterodaktyl a zeptám se, co vlastně dělá u vietnamců, tak se za svoji inteligenci na bázy kostičky LEGA budu stydět.
I když kostička LEGA má daleko větší mozkovou kapacitu, než mám já.Někdy si pokládám otázku, co tady vlastně dělám. Vlastně jen vyžírám ledničky, vykupuji obchody s kebaby a seru svého profesora na matiku.
No jo, moje existence je očividně velmi přínosná společnosti.
,,Těší mě," dodal potom, trochu více nahlas, čemuž jsem byl vděčný, páč jeho řeč pak nezněla jako hučení větráku.
Přikývl jsem na znamení, že mne taky.
Znám ho teprve krátce a už teď mi je jasno, že z nás budou nejspíše dobří kamarádi.
Okej, oficiálně z této knihy dělám short story :D Když budou kapitoly kratší, mne to pak bude více bavit a vás určitě také :D Také budou vycházet častěji.
Omluvte prosím Ronovu retardaci.
-Can-
ČTEŠ
Dva draci [~Yaoi~]
RandomKaždý máme nějaké špatné věci, které jsme udělali v minulosti a už je určitě nespravíme. Ale co když se s námi táhnou věci, které jsme provedli v minulém životě, jako křehká, leč bolestná vzpomínka? Ronova minulost se s ním táhne jako koule připevn...