Dva draci [~Yaoi~]

Prolog

Legenda praví, že kdysi ve vysokých horách, tak ostrých, že se jejich špičky doslova zabodávaly do hustých mračen, která pokrývala krajinu mohutným stínem, žil drak.
Drak tak velký, že by jedním klapnutím čelistmi spolykal celou krávu. Hlavu mu zdobilo ne málo zlatých rohů a celé tělo pokrývaly jasně blankytně modré šupiny.
Přesto, že byl drak silný, hrdý a měl vše, po čem toužil, byl velice smutný a ze své jeskyně nevycházel. Ale to se vše změnilo s nástupem jednoho rána, kdy draka probudily sluneční paprsky lechtající ho na nose. Před vchodem do jeho jeskyně slýchal máchání silných křídel, jako jsou ta jeho.
Když vystrčil hlavu z doupěte, první co jeho oči spatřily nebylo slunce nebo obloha plná bílých oblak, ale zelený drak, menšího vzrůstu, užívající si volnost a nechal silné proudy větru s ním cloumat do všech stran.
Pro draka to byl vetřelec, vytasil zbraně, v podobě ostrých zubů, kterých byla jeho tlama plná a dlouhým skokem se vznesl do vzduchu a jen letmo se dotkl ocasu druhého, který bez jakéhokoliv problému uhnul ladným obloukem a ještě se stihl otočit zrakem k němu.
Mohutnější drak ve výpadech pokračoval, po krajině se rozléhalo jeho mohutné řvání, které ale sláblo. Zelený drak stíhal obratně uhýbat, nevyčerpával se, zatímco velký modrý již po sérii neúspěšných útoků musel přistát na stěně hory a oddechovat. Na nohou se jen tak tak držel, dech měl hluboký a prudký a svůh boj s příliš mrštným oponentwm vzdal.
Zelený drak si takovouto pozornost kupodivu užíval. Přistál kousek za ním a pozoroval ho. Avšak nedával pozor. Dostal ránu ocasem přímo do čenichu a druhou chytl o výběžek. Zakvílel a zmoženě sjel na menší výstupek. Z nozder mu vytékala rudá tekutina a když spatřil modrého draka přibližujícího se k jeho tělu, zděšeně sebou cukl.
Silnou tlapou bezmocného připevnil k zemi a sklonik k němu hlavu, aby si jej pořádně prohlídl. V očích modrého nebylo k zahlédnutí nic, co by značilo radost.
Menší se smiřoal se svým osudem. Zavřel oči a beznadějně si povdechl. Hlava mu třeštila ještě od silného úderu a v tlamě mu vyschlo.
Druhý frkl, očichal jej, pak jen tlapu dal pryč a jeho modré šupiny se zatřpytily ve slunci, když se obrátil a odešel zpět do svého doupěte.
Od té doby, co se toto událo, za ním zelený drak stále chodil, jako poděkování za to, že ušetřil jeho život. I přes nesouhlasy staršího modrého draka se nevzdával a statečně odolával strachu z jeho vrčení. Stali se z nich přátelé, ti nejlepší.
Modrý drak se změnil, jeho srdce jásalo, byl šťastný.. Konečně nebyl sám.
Ale jednoho dne se to mělo změnit.
Ten den pršelo, kvílel silný vítr a mračna byla tmavá, skoro jako temný plášť noci.
Ten den, se dva dračí přátelé pohádali. Jejich cesty se rozdělili a modrý drak bezhlavě bloudil po tichém lese, půda a klacky pod jeho vahou křupaly. Srdce mu pohlcovala nenávist vůči druhému, ale někde v hlouby ho měl stále rád.
Narazil na starou ženu, lidskému druhu se vždycky vyhýbal, ale tato mu nabídla pomoc. Slíbila mu, že má kouzlo, které jeho i jeho přítele navždy zbaví sporů. Kdyby tehdy nesouhlasil.
Žena byla černokněžnice, známá jako Morgana. Vyžívala se v temných kouzlech, která zaslepý mysl. A díky zlobě a nenávisti, co se v drakovu srdci srdci ukrývala vše bylo ještě lehčí.
Ovládla ho, dral toužil jen po jednom- smrti zeleného, který čekal u doupěte modrého s omluvou. Událost, která se udála jej mrzela, byl smutný z hádky, která se mezi nimi odehrála.
Čekal hodiny, než se konečně objevil starší, avšak zaslepený kouzlem a zlostí.
Menší byl rád, že ho vidí, ale později se zlekl, co se jeho kamarádovi stalo. Oči temné, stejně jako mračna nad jeho milovanou krajinou a pohled, kterým na něj vyhlížel.
Přibližoval se a slabší začal couvat, volal na něj, zoufale, ať toho nechá, že ho děsí. Přišel výpad, neměl kam uhnout, byl zahnán ve slepé uličce, v doupěti. Ostré drápy zasáhly jeho hlavu a opět dostal druhou stranou od zdi. Zakňučel a pokusil se ucouvnout, ale narazil do stěny. Beznadějně se ohlédl.
Zhluboka dýchal a v očích se mu začaly hromadit slané slzy a stékaly mu po poraněné tlamě. Chápal, nedával mu to za zlé.
Celé tělo se mu naplo, při dalším úderu, tentokrát do hrudi. Zakňučel a slabě se sesunul k zemi. Očima plnýma strachu a smutku pohlédl na svého přítele. Bylo v nich ale i něco jiného.. Porozumnění.
,,Chápu tvou zlost..," vydechl a to bylo poprvé, co jeho hlas skákal jako rozházené noty. ,,.. zranil jsem tě... měl jsem přijít dříve... " slabě se usmál, modrý drak ho sledoval s čím dál tím větší zlostí. ,,Ovládla tě... ta zlost... nenávist... roste v tobě.. jako růže v zahradě.. růže jsou krásné... ty také.. ale ta nenávist.. ničí tě..." zmoženě se začal zvedat.. ,,Vím.. co musíš udělat.. tak prosím.. rychle... protože.." zvedl se a šťastně se usmál, slzy stále více dopadaly na studenou kamenou zem.. ,,Se bojím bolesti." vydechl a v následujích sekundách jeho hrdlem projelo osm smrtelných ran drápy. Tepnu rozsekaly, nebylo možné, aby zelený přežil.
Bezvládne, ještě lehce cukající se tělo dopadlo na prochladlou zem a drak naposledy vydechl, jeho víčka se navždy slepila dohromady a krev z jeho těla vytékala, stejně jako život.
Modrý se vzpamatoval a se zděšením nahlédl na scénu, na přítele, který ležel v kaluži krve na zemi.
,,C-Co jsem to udělal..?!" propukl v hlasitý dračí nářek a zoufale drkal do těla mrtvého draka. Chladl, s postupem času drak nepřestával plakat nad strátou svého přítele...
Bezhlasně u něj ležel, v klubíčku kolem již studeného a bezvládného těla, které opustila jeho duše.
Slzy mu stále vytékaly z očí, jako nekonečné vodopády, hlavu měl položenou na jeho boku. ,,J-jsi stud-dený... Zahřeju tě.." pronesl zlomeně, zvedl se a ohnivým dechem tělo svého přítele jemně ohřál. Schránka ale stále zůstala studená.
Dny plynuly, drak se stal chladnějším, více, než byl kdysi. Žal mu pohltil srdce, roztrhal jej na tisíce kousků a vina za jeho čin ho tížila jako to nejtěžší závaží...

Jednoho dne odletěl, neznámo kam. Jedno je jisté.. Lidé ve vesnici pod velkou horou ho už nikdy neviděl. Ani mladík, který se odhodlaně a z neznámého důvodu vydal do jeho doupěte. Mládenec, odvažný a veselý. Odvážný. Jeho přítel, zelený drak.

Okej, zdarec. Na tomto jsem pracovalo poměrně dlouho, ale abych pravdu řekla, ani trochu mi to nedává smysl a tak. Je to Prolog, legenda, jak chcete. xD
Tato povídka nejspíše bude yaoi a žádná happy ending.. xD Na to vás připravuji už předem. D:::
Upozorňuji, psát neumím a aktualizace budou hooodně nepravidelné. :D Ačkoliv jsou prázdniny, já jsem líné hovádko a no... Znáte tom :D

So.. Snad nějak zaujme..

PS: V mých konceptech mám hodně rozepsaných knih, hodně z nich jsou fanfikce na ytbera a další zase na ship youtuberů a další zase na Kuroshitsuji A.K.A shipuji svoji anime verzi s Cielem... XD Takže.. Uvidíme, jestli to spatří světlo světa. 👌

Tak papa. ^^

-Can