"City Of Spells"

•1•

•Před 14 lety•
"Mamí?" zašklebím se na mojí maminku.
"Ano, zlato?" usměje se na mě.
"Povíš mi pohádku?" udělám na ni psí oči, to u ni vždycky zabere.

"Že seš to ty" zasměje se.
Miluju, když mi maminka povídá pohádku, víte proč? Protože si to vymýšlí.

"Byla jednou holka, která nevěděla že na světě neexistují pohádkové bytosti.
Jednou ji oslovil, jeden kluk.
Povídá 'ahoj,jsem tu nový, nechtěla by si mě tu provést?'
Holka se na něj usmála. Udělal na ni dojem, protože v týhle době, kluci nebyli až zas tak milí, byli spíše perverzní.
Začervenala se.
Modrooký kluk si toho všimnul, a ještě víc se usmál.

"Ehm...dobře" vykoktala ze sebe.

Celou dobu se smáli, bavili, povídali si.
Kluk byl rád že oslovil právě ji.
Kelly si strčila pramínek vlasů za ucho.."
Malá holčička ji skočila do řeči.
"Jé! Tak se jmenuji i já!" spokojeně se víc zachumlala do peřiny.
"Pokračuj, prosím"

"Když se Kelly chtěla podívat na ruku, aby zjistila kolik je hodin, kluk ji vzal za za bradu mezi palcem a ukazováčkem, holka se mu podívala do jeho modrých kukadel, a hned se v nich utápěla.
Kluk nečekal a hned ji políbil.
"Musím se ti něčím svěřit" vymumlal kluk najednou.
Holka se na něj zmateně koukla.

"Já, jsem ...." napínal ji? Ani, sám neměl.
"Asi je to blbost, ale já... Asi je to láska na první pohled? Jo, tak bych to řekl. Já tě asi miluju, a chci a by si veděla o mně pravdu, já jsem l-lovec démonů." holka dostala záchvat smíchu, ale když veděla že se kluk nesměje a má furt ten samý výraz, přestala se smát.
"Jako vážně?" Povytáhla obočí nahoru.
Jenom přikývnul.
"To je směšné" nevěřícně se na něj podívala.

"Všechno co ti tvoje matka, když si byla malá četla za pohádky, jsou ve skutečnosti pravdivé" líp, jí to vysvětlil.
"Vlkodlaci, upíři?" zeptala se opatrně.

"Všechny báchorky jsou pravdivé" řekl na konec blonďatý chlapec.

"A to je konec pohádky" vstala maminka.
"Ještě né! Chci pokračování!" zafňukala Kelly.
"Kelly, zítra jdeš do školky, budeš brzo ráno vstávat, takže půjdeš už spinkat jo?" přikryla ji mamka ještě jednou pořádně přikrývkou.

"Dobře...ale zítra chci pokračování!" usmála se.

"Dobrou noc, malá lovkyně" zašeptala maminka.

"Dobrou, mami"
A pak malá lovkyně usnula do říše snů.