Sny co se Neplní

Myšlení Tak trochu jinak

K tomuto doporučuji si pustit 'Requiem' jelikož je to představa založena na tomto 'soudtracku' :)

Berte to jen jako představu, nic real :)

######

Vyjdeš poslední schody toho baráku, otevřeš dveře a naskytne se ti pohled ... Který jsi tolikrat viděla, jen ne naživo.. První krok, přes práh.

Jsi na střeše, celá se chvěješ zimou či snad strachem? Krok co krok, máš vice obav, ale za to větší odhodlání to udělat... Jeden poslední krok.

Sundáš si boty, jednou nohou.. Tou pravou stoupneš na ten ledový kamen, pak se přidá i ta druha.. Pohlédneš dolů, tak vysoko.. Aspoň budeš mít čas na to, vzpomenout si jak moc ti ublížili...

Hraje v tobě ta hudba, smutná, nebojácná a oznamující,  že jsi příliš silná na to tu být. Příliš jiná zapadnout...

Tvému tělu poručíš se otočit, Zády k životu a obličejem k smrti, která se ti směje do obličeje. Roztáhneš ruce do kříže, jako to tehdy udělala Rose když letěla na Titanicu... Zavřeš oči...A... Spadneš.

Chvíli padáš, pak ale otevřeš oči. Vletíš si do své mysli, ze které ti létají černé Vrány pryč.

Začnou se ti předehrávat ty chvíle, šťastné chvíle. kdy se směješ, ty s přáteli, a rodinou, ty kdy jsi byla ještě šťastná.... Bezproblémová a nevěděla co je to bolest. Kdy jsi se mohla v klidu na sebe podívat do zrcadla, aniž bys do něj nepraštila a nerozbila jej...

Pak náhle ticho, padáš černou a nekonečnou dírou... Housle hraji ti píseň smutku...

Za tebou se objeví jasné světlo, bílé a čisté, ale nevíš co po něm přijde...

Nic, ozáření, opět jsi tam kde před tím...

Teď otevřeš svou mysl a koukneš hlouběji..

Tam najdeš to špatné, ten důvod proč tohle všechno... Vůbec děláš..

Ty jak saháš po prášcích.. A snažíš se předávkovat.
Ty jak ležíš ve vaně a pod vodou křičíš, aby nikdo neslyšel tvou bolest.
Ty jak se chouliš ke kusu deky, mezitím co brečíš a neznámý kluk vedle sedí a spokojeně kouři cigaretu.
Ty jak stoupáš na židličku a navlékáš si oprátku.
Ty jak sedíš za stolem, s Whisky v rukou a pytle pod očima.
Ty jak pevně držíš žiletku na zápěstí a děláš si další rýhy, které ti budou navždy připomínat jak moc ti ublížili...

Tak moc... To bolí.

Vlasy ti vlajou větrem, měsíc svítí na cestu. Za okny nemocní lidé s nezájmem a zrakem přilepeným na displeji.. Podíváš se dolu.

Tam už ty osoby čekají kdy dorazíš na zem, aby mohli poustnout tvou smrt, nikoli trápení...

Zavřeš oči, po líci ti ukápne poslední slza.

Najednou, co se to děje..?

Začneš si uvědomovat, že cele tohle je hloupost, jedna velká chyba...

Co teď?

Vztahneš ruce k temné obloze, sápeš se po svobodě. Nechceš už létat.. Všichni čekají jen na tvůj triumf. Událost večera...

Nic už te nezachrání, ani pár hezkých chvil..Ani to ne.

Nic, nekoukáš, na to už nemáš sílu..

Kousek.. Maléj kousek.. Pár vteřin.. Před smrti.

Najednou.. Zavřeš oči..Čekáš až ti přestane bít srdce....Ale co?

Otevřeš oči... Co to vidíš? Samu sebe... Jak sedíš, v nudné hodině matematiky......

Doufám, že se líbí❤️
Je to netradiční, ale já to sem chtěla dat. ❤️
Nějaká kritika?

Jak to mate vy a představa když si toto pustíte a pořádně se do toho zaposloucháte?

Vaše Klery Stark❤️