Sny co se Neplní

Smíření

Hledím z okna
Na večerní oblohu
V ruce mi třímá cigareta
Vše vnímám jinak.

Myšlení pomotané,
Jazyk zauzlen,
Pomalu vydychuji
Poslední zbytky mé duše.

Čas tak strašně rychle plyne
Ptám se sama sebe
Co to po mě zůstane?
Dlouho dumám,
Odpověď nikde.

Studený vítr mne ovane
Mé tělo už ani nevnímá
Nevím, zda mrkám
Jen zírám
Do té temnoty.

Opřená o parapet
Vracím se zpátky v čase,
Ohlížím se,
Za tím vším,
Co udělala jsem špatně?

Na rukou čerstvý rány,
Vedle sebe Vodku,
V ruce cigaretu
A prášky v žaludku.

Divím se,
Jak daleko jsem to došla,
Při pohledu na odraz v oknu
Se nepoznávám.

Už cítím,
Jak mé tělo slábne,
Nevnímám rychlost času,
Tichá hudba pokojem hraje.

Sotva vdechnu dým do plic
Popalím si ruce,
Bolest cítím tlumeně,
Už mě nic nezajímá.

I bolest zlomenýho srdce odeznívá
V hlavě tisíc myšlenek,
Nikde hezké chvíle, smích
Pouze špatné vzpomínky.

Nikdo se neozval.
I přes náznaky.
Nikoho nezajímáš,
Bude tu bez tebe dobře.

Motá se mi svět,
Nedokážu být v klidu.
Matně si vzpomínám,
Na to jak mě všichni opustili.

Padám na postel,
Jistě ztrácím vědomí,
Slzy se lynou jako potoky,
Jsem smířená s koncem mým.

[Po milionu letech sem vypisuji část svého zničeného života. Díky za pozornost a asi zase na nějakou dobu zmizím.]