Black Angel

1. Kapitola

Pořád tam je, ta malá blonďatá holčička. Zelené oči a dva culíky.

Sedím před zrcadlem a přemýšlím. Z mého myšlení mě vyruší zvuk telefonu. Další zpráva od A.
Podívám se do zrcadla a najednou je pryč. Už tam nesedí ta malá blonďatá holčička s culíky, jakou jsem bývala kdysi. Teď tam vidím svůj aktuální obraz. Černé džíny, vytahané triko s nějakým nápisem, který už za roky praní ani nejde rozluštit, rudé vlasy a černě orámované oči. Jen ta jejich zelená barva je stále stejná.

Vezmu do ruky telefon a přečtu si zprávu .
A : ,, Tak jak si užíváš dnešní den? "

Protočila jsem očima, jak bych si ho asi užívala, moc dobře věděl že narozeniny nesnáším, kord když jsou to kulatiny. Dnes mám 20 let, ale nejraději bych byla kdyby se o to nikdo nezajímal. Nesnáším to povrchní přetvařování se, jindy si mě rodina pořádně nevšimne, ale když se slaví narozeniny , jako by jsme se všichni milovali . Jak ubohé.

,,Jak myslíš ? " Odeslala jsem odpověď a vrazila sluchátka do uší. Během chvíle přišla další zpráva.

A: ,, No tak se hned nečerti , rád bych ti dal dárek, škoda že to není možné"

Já : ,,Pořád to zkoušíš i po těch měsících?" odepsala jsem

A: ,, A asi jen tak nepřestanu a ty to víš "
Já :,, Asi bych se s tím měla už smířit co? "

A: ,, Měla, ale jak tě znám , nesmíříš :D Tak krásné narozeniny Anno! "

Já : ,, Díky A. " 

Tímhle naše konverzace skončila. Nechápu že i po těch měsících se neustále snaží zjistit kdo jsem. Možná bych vám to měla vysvětlit. Je to už pár měsíců, možná tak 8? Ani už přesně nevím , , kdy jsem ve své slabé chvilce vlezla na nějakou stránku pro osamělé smutné duše, jak divné. Chvíly jsem tam brouzdala a četla různé příspěvky. Zaujal mě tam profil jednoho chlapce, ikdyž sem si připadala hloupě, napsala jsem mu. Hodně mě zaujalo že na svém profilu nemá ani jednu fotku. Ikdyž já vlastně taky ne. Byli jme tím trochu jiní než ostatní. První konverzace vypadali spíš jako že se i přes ty monitory sežerem, ryla jsem do něj a on zase do mě. Po pár větách jsem ale pochopila že tento 23 letý BLACKANGEL je nalazen na stejné vlně jako já. Od té doby si píšeme skoro denně. Problém je v tom že nám to vyhovuje, tahle skrýtá identita.. Alespoň donedávna nám to vyhovovalo. Poslední 2-3 měsíce se A snaží o to aby jsme se sešli. Nebo aspoň abych mu poslala svou fotku. Jenže já si nejsem jistá jestli chci odhalit to kdo jsem. I u něj mi vyhovuje že nevím kdo je. Mám zkušenosti s tím že převážná část lidí se odemě odvrací. Nikdo nechce pochopit jaká jsem, a ikdyž mě A chápe, bojím se že kdyby mě viděl, změní názor.

Zase moc přemýšlím, zakroutím hlavou když mě probere klepání na dveře.

,,Hm ?" zasyčím na zavřené dveře. 

,,Anno můžeš prosím přijít dolů? " ,,HNED!" dodala máma jako by věděla že bych další půl hodiny seděla v pokoji a čuměla do blba jen abych nemusela za nima. Vědela jsem co mě čeká. Protočila jsem oči v sloup. Zatla pěsti a vydala jsem se dolů....