Black Angel

2.Kapitola

Když jsem došla dolů a viděla celou rodinu , jak se falešně usmívají, bylo mi z toho zle. Jelikož už pár let mi máma klade na srdce že se prostě budu na oslavách usmívat, musela jsem nahodit i já falešný úsměv a dělat jak jsem šťastná že všechny vidím. Problém byl ale v tom že jediná osoba kterou jsem fakt ráda viděla byl můj bratr Joy. Jediný člověk z rodiny , s kterým se dalo normálně mluvit...

,,Děkuji moc všem za dárky i za dort " slušně jsem poděkovala. V tu chvíli se zvedl Joy s tím že on mi ještě přece nepopřál. Došel ke mě a s třepáním mé ruky mi začal přát takové ty klasické věci. Když se natáhl že mi dá pusu na tvář , špitl mi ještě do ucha ,, hlavně ti přeji ať se brzo dostaneš z této cvokárny! " ... Tomuhle jsem se musela nahlas zasmát , ikdyž jsem riskovala že se všeci otočí a začnou se blbě vyptávat. Taky se tak stalo.

Brácha byl skvělej kluk a ani nevíte jak mu závidím že už nebydlel s rodiči.

Ano vím, mám věk na to abych odešla, jenže kam bych šla? Stále studuji a z brigády těžko našetřím na vlastní byt.

,, ehm " odkašlal si Joy ,,co kdyby sis rozbalila dárek ode mě?! " nervozně poklepával nohou

,, no jo " Odfrkla jsem a prohlídla jsem si znovu malou krabičku , úhledně zabalenou do červeného papíru s černou mašlí. Věděl jak mám tyto blbinky ráda.

,, děláš si ze mě prdel ?! " vyjekla jsem na bráchu. V tu chvíli se rodiče otočili a máma si hodně naštvaně odkašlala. Jenže mě to nějak bylo jedno. Vnímala jsem jen to co jsem držela v ruce.

,,2x VIP vstup na koncert Black Veil Brides " začala jsem číst nahlas s papírku co byl v krabičce . ,,To je jen sen žejo? Brácha štípni mě! Že se mi to jen zdá? " Jásala jsem jak malá holka.
,, Nezdá, užijem si to spolu co? " Dodal Joy a já ho musela prostě pevně obejmout.

,, To není možný , tak člověk ji tady chystá oslavu, svolá rodinu , koupí ji oblečení a jiné blbosti a zasloužíme se jen blbího děkuji? A tady pan dokonalý ji dá nějaké dva lístky na koncert a je s toho takové haló, fakt super" Bouchla máma naštvaně do stolu a odešla. Za ní začali odcházet všeci. Tak tohle bude mít ještě dohru, mohu čekat že se dozvím jak jsem nevděčné dítě a jiné velice příjemné věci. Víte, snahu já cením a vážím si toho , ale u naši rodiny je to jen předstírání a já neupřímné lidi nemám ráda.

S Bráchou jsme protočili očima a já mu ještě jednou řekla díky.

Když odešel domů, nasměrovala jsem se směr pokoj, po cestě jsem narazila na mámu která na mě už začala řvát jak si to jako vše představuji atd. Neměla jsem vážně ani přinejmenším náladu na to se sní hádat. Dostala jsem přece lístky na koncert své oblíbené kapely, tento den si nenechám zkazit ničím. Třísknu dveřma a zamknu je, ať mám klid. Okamžitě beru mobil a píšu A.

Já: ,, A? jsi tu? "

Nervózně jsem klepala prstem do mobilu .. Nic , A prostě neodepsal .. Nesnášela jsem ho za to .. Jsou dny kdy u toho sedí pořád až mě to štve jak pořád píše a jindy , většinou když ho zrovna potřebuji prostě není k zastižení. Další skoro dvě hodiny jsem si prostě jen čmárala a myslela na to jaké to bude až si na živo poslechnu hudbu kterou tak miluji , když mě s přemýšlení vyrušila zpráva.

A: ,, Anno , omlouvám se .. už jsem tu , děje se něco? "

Já: ,, Já vím , měl jsi zase moc práce co ... ! " napsala jsem dost ironicky , až jsem toho na chvíly litovala .