6. Kapitola

314 17 7
                                    

Pohled Anna

Cesta domů byla nekonečná . Seděla jsem na místě spolujezdce a rukou pořád šudlala ten černý krystal od Andyho.

,, Snažís se ho těma prstama obrousit do nějakého konkrétního tvaru?" 

,, cože? " nějak jsem nechápala co po mě Joy chce. 
,,Ten krystal " hodil rychle pohled na moje prsty které krystal pořád přejížděli.

,, jo tak" zrudla jsem ,, no ...asi ... " koktala jsem 
,, Jasný chápu, je to pro tebe vzácná věc " odpověděl za mě a já na bráchu jen děkovně a zároveň souhlasně přikývla.

Chvíli jsme mlčky pokračovali v cestě. Ale brácha  nemá rád dlouhé ticho.

,, Hele , a CC ti dal fakt svoje číslo jo? " zeptal se trochu nechápavě

,, no vypadá to tak " zasmála jsem se
,, a napíšeš mu? "

,, já nevím, někdy možná" pokrčila jsem rameny.

,, jak možná? Sakra ty máš soukromé číslo na CCho . Bubeníka Black Veil Brides a nevíš jestli mu napíšeš? to jako vážně?"

,, Joy ono je to těžkě, nevím co bych mu psala, navíc nechci působit jako nějaka upištěná fanynka" 

,,Kdyby tě bral jako upištěnou fanynku , nedal by ti svoje číslo Anno" 
Jen jsem pokrčila rameny a koukala z okna. Venku byla všude tma. Jeli jsme pomalu , oba dva jsme byli utahaní.
,, co když tě chce?" zničil to krásné ticho Joy

,, cože? kdo? " nechápala sem co to zase plácá
,, No CC "
,, proč by mě jako chtěl? " 

,, Dal ti svoje číslo! "

,, No a co? to přece neznamená hned že mě chce?" 
,, určitě nerozdává své číslo jen tak na potkání"
kroutil očima

,, To asi ne, ale určitě v tom není nic víc " 
Nebo snad ano? Proč mi CC dal svoje číslo? Teď jsem nad tím musela přemýšlet. Vždyť je to blbost, známe se pár hodin. Nejspíš si prostě vážně jen rád s někým pokecá.

Konečně jsme zastavili před domem. Rozloučila jsem se s bráchou a ještě jednou mu za vše poděkovala. Byl to úžasný večer, i přes to že mě po mém pádu neustále bolela hlava. Ještě jsem počkala před domem než Joy odjede, Zamávala jsem mu a když zahl na konci ulice pryč, vlezla jsem domů.

V domě bylo ticho. Rodiče nejspíš spali. Skopala jsem ze sebe boty a potichu vyběhla do svého pokoje. Z úsměvem na tváři jsem sebou práskla do postele a vzala mobil. S Carol se sejdu zítra a vše ji řeknu, teď to musím ale napsat A. Doufám že bude ještě vzhůru. Je přece jen už dost pozdě, ale potřebuji mu to vše napsat.

Já: ,, Ahoj A. jsi ještě vzhuru? "

odpověď přišla běhěm chvíle 

A: ,, Ahoj Anno, Ano jsem vzhůru, copak se dějě? " 

a tak jsme si začali psát
Já: ,, Nic se neděje, jen jsem dneska byla na tom koncertě, před chvíli jsme se vrátila domů"
A: ,, jo ten koncert ... užila sis to?" 
Já: ,, Nejvíc co to šlo, vůbec si nedovedeš představit co se stalo"

A: ,, tak to jsem rád, že sis ho užila"
Já: ,, co se dějě?" 
A: ,, co by se dělo? "

Já: ,, Poslední dobou jsi divný , jindy by jsi mi napsat , že co se stalo ať ti to vyprávím a teď jako by jsi to přehlídl, i poslední dny komunikace s tebou je zvláštní"

Black AngelKde žijí příběhy. Začni objevovat