CreepyPasty

Psycho

Jsem profesí psychiatr, a během své kariéry jsem se setkal s mnoha lidmi, kteří měli podivné problémy. Nicméně tu byl jeden konkrétní případ, který mě opravdu zneklidnil. Případ, díky kterému jsem probděl několik nocí.

 Vedle mého domu žila tříčlenná rodina. Starší pár, už několik let v důchodu. Pár měl syna, kterému mohlo mu být kolem 30 let. Byl to velmi uzavřený mladý muž. Introvert, tichý a nenápadný. Úplně zpřetrhal veškeré sociální kontakty.

Za ty léta jsem syna viděl jenom několikrát, z domu prakticky vůbec nevycházel.  Co se s ním přesně dělo jsem nikdy nezjistil. Předpokládal jsem, že je to pro jeho rodiče velice nepříjemné téma, protože o svém synovi nikdy nemluvili.

Rok od roku se situace zhoršovala, a jejich syn nakonec přestal domova vycházet. Každou noc, z jeho okna, přicházel rozzuřený křik jeho matky. Pokaždé, když jsem nebohou ženu potkal, usmála se a pozdravila, ale z její bledé tváře plné vrásek bylo poznat, že se trápí.

Uplynulo zhruba 6 let, co její syn vyšel z doma naposled. Jednoho dne za mnou přišel jeho otec. Věděl, že jsem psychiatr, a proto mne požádal o pomoc. A protože jsem věděl, že tam není něco v pořádku, rozhodl jsem se jeho rodině pomoci.

Když jsme došli k domu, jeho žena už na nás čekala před vchodem. Odvedla mne ke dveřím jejího syna.

Začala tlouct do dveří a křičet, „Jdeme dovnitř!“

Rozrazila dveře a začala hystericky vřískat, „To pořád spíš? Koukej vstávat ty línej povaleči!“

Než jsem stačil cokoliv udělat, popadla golfovou hůl a udeřila několikrát syna, který ležel zakrytý pokrývkou. Popadl jsem ženu a vytlačil jsem jí zpět z pokoje.

Spěchal jsem zpátky do mladíkova pokoje, abych se přesvědčil, jestli je v pořádku. Když jsem zvedl pokrývku, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Na posteli leželo mumifikované tělo.

Stál jsem tam v neuvěření a díval se na hromadu kostí pokrytých vyschlou kůží.

Muž za mnou přistoupil, celý zdrcený.

„Byla to má žena, na koho jsem chtěl aby jste se podíval,“ řekl. „Takto to trvá roky. Já už to dále nevydržím…“