CreepyPasty

Stezka odvahy(Part3) Konec

Omlouvám se za tak dlouhou neaktivitu mým čtenářům. Snad vám to nějak nahradím.

Třásla jsem se a to hodně, byla jsem paralyzována, takže přimražená k posteli. Oči mi těkaly sem a tam. Když se otevřeli dveře, tak jsem myslela, že omdlím,,Marku, ty ty ty jsi tak blbej!" Zakryla jsem se pod peřinu a uvolnila se, ale pak hned vystřelila z postele. ,,Zavřel jsi proboha dveře a jak jsi se sem dostal a co tu děláš tak brzy." On se jen škodolibě usmál. Dostala jsem zase strach,,Marku? Nedělej si ze mě vtípky slyšíš?!" Proboha. Poslední co jsem spatřila, tak to jak se Mark proměnil v hubenou ohavnou stvůru a pak mě praštila něčím silně do hlavy. Klesla jsem k zemi a zavřela oční víčka. Probrala jsem se, až svázaná. Ležela jsem na něčem dřevěném. Ruce jsem měla za hlavou svázané a nohy taky,,Áaaaaaaaaaa néé" tohle že je můj konec? To nemůže být. Rozbrečela jsem se. 

Když se ke mně přibližovala ta ohavná stvůra se sekáčkem na maso a oblizovala se, až za ušima. Zavřela jsem pevně oči a chystala se na nejhorší. Cítila jsem na nohách řezné rány, až to všechno ustalo. Bylo najednou ticho. To už jsem v nebi? Ne ne, to bych necítila tu ukrutnou bolest. Otevřela jsem s námahou oči a s obavami co uvidím. Spatřila jsem Zoe, ale je to vůbec ona? Přesvědčil mě, až její milý hlas,,propána Ros, panebože chraň tě pánbůh, ještě že jsem přišla." Rozvázala mě a pevně obejmula. Já jsem byla jako bez dechu, ale nechala jsem se ukonejšovat,,Mark mě za tebou poslal, protože měl strach" byla jsem jí tak vděčná,,děkuji" zašeptala jsem a rozhlížela se kde je ta stvůra. Ležela na zemi s useknutou hlavou.

Šla jsem do obýváku, kde mi Zoe ošetřila nohy. Bylo něco po čtyř hodin ráno,,Zoe já mám strach, sice je venku světlo a vycházejí první paprsky, ale nechci tu zůstat už, ani chvíli" řekla jsem jí s obavami, protože se k nám linula ta divná atmosféra,,taky mám strach."                                                  Šli jsme tedy opatrně obývákem. Pobrala jsem si ty nejdůležitější věci a oblékla se. Tyhle stvůry určitě se dostali do mého domu, takže musíme odsud vypadnout. Když jsem se obouvala, tak jsem uslyšela ze sklepa ječení. Ohlédla jsem se po Zoe, ale ona nikde. Do hajzlu. Vzala jsem si kuchyňský nůž a běžela ke sklepu. Zoe byla přivázaná k něčemu dřevěnému, tak jako původně já, ale už bylo pozdě. Do očí se mi nahrnuly slzy a její řev se mi zarýval, až do mozku kostí. Nějaká příšera jí usekla obě nohy a pak je sežrala. Krvácela hodně. Upřeně jsem se dívala na tu katastrofu. Ukousala jí články prstů a potom drápama jí vydlábla oči a spolkla. Bylo to tak rychlé. Neměla jsem šanci nic udělat. Jen jsem slyšela od ní to poslední,,Uteč a zachraň se, mám tě ráda!!! Neotálej a zdrhej a neber si to za vinu!!!!!!!!" Příšera se ji zakousla do krku a pak se podívala na mě. Začala jsem zdrhat. Vyběhla jsem ven z domu spatřila jsem tam Marka, jak běží ke mně, ale já mu zabodla nůž do hrudi. Co kdyby to byla další stvůra, ale nebyla! Bolestně zařval a spadl k zemi,,propána, néé" klekla jsem si k němu ,,miluji tě a neber si to za vinu" bolestně se na mě usmál a pak naposledy vydechl.

Tohle se mi přemítá před očima den co den. Skončila jsem na psychiatrii. Policie si myslela, že jsem to všechno zavinila já a já je zabila, ale tak to není. Říkala jsem jim tisíckrát, jak to bylo, ale oni mi nevěřili.

Jednou večer jsem seděla v takové malé místnosti a došlo mi co se stane,,jdou si pro mě" začala jsem se šíleně smát a pohlédla na policii co stála za mřížemi. Oni jen pokroutili výsměšně hlavami, ale jak jsem říkala,,jdou si pro mě" zopakovala jsem a spatřila stvůru u dveří se sekáčkem na maso. Začala jsem se smát jak blázen. Takhle ty stvůry chodí ke mě každou noc mě děsit a nebo pobavit? Nemohou se ke mě přes ty mříže nějakým údivem dostat. Tak tu trčím v opuštěném blázinci, do té doby než se ke mně dostanou, ale já věřím, že to bude brzy. Nebudu jediná kdo takhle skončí, lidi já vás varovala.

  

Těm co to čtou v noci, tak sladké sny a raději si zkontrolujte všechny okna a dveře. Pokud jste to neudělali, tak se zakryjte pod peřinu a modlete se o slitování:) ale jak říkám bez slitování... .  

Tohle je konec,,Stezka odvahy" chtěla jsem to nějak ukončit, ale vy sami víte, že horory nekončí nikdy dobře. Jsou bez slitování však víte. Doufám,  že se vám to aspoň trošku líbilo. Teď můžete jen čekat na další CreepyPastu buď ode mě nebo od někoho jiného. Poznáte to podle toho, že pokud to je moje, tak tam bude stát na konci příběhu,,MŮJ VÝTVOR"  :D                          

MŮJ VÝTVOR