CreepyPasty

Ztracené studentky (Part1)

Seděl jsem v lavici a díval se z okna. Ta hodina mě docela už nudila. Seděl jsem sám, jelikož spolužák onemocněl.

Učitel Pan Novák pokračoval ve svým výkladu. Dvě jeho studentky si spolu mezi sebou povídaly. Učiteli praskly nervy chytl je za vlasy a odtáhl je na chodbu. Všichni se na tu scénu vyděšeně dívali. Studentky křičeli, ale nic jim to nebylo platný. Tohle si učitel přeci nemůže dovolit ne? Nemá na to právo.

Vláčel je po zemi a táhl chodbou někam pryč. Pocítil jsem nějaký zvláštní pocit a dostal o ně strach.
Řekl jsem to spolužákům aby něco udělali, ale oni se nehýbali. Tupě zírali do prázdna. Když se učitel po nějaký době vrátil, tak všichni se jakoby řečeno probudili z tranzu a Novák pokračoval dál ve svém výkladu.
Přišlo mi to divný. Cela třída, jakoby zapomněla na to co se odehrálo.

Po dlouhém čekání zazvonilo na přestávku. Jak učitel odešel, tak jsem šel za svým nejlepším kamarádem Vojtou ,,přišlo ti to v pohodě?" Zeptal jsem se ho a on jen povytáhl obočí ,,jako co?" Nechápavě se na mě podíval. Já se na něj vydešeně podíval ,,no přeci jak odtáhl za vlasy Kláru a Annu", zamračil se,,hrabe ti už? Vždyť Klára a Anna jsou nemocný a už asi týden nebyly ve škole" Nechápavě jsem se na něj podíval. Pohltil mě podivný pocit. Poptal jsem se ostatních spolužáků, ale oni jakoby o ničem nevěděli.

Něco mě napadlo vždyť u lavice ty dvě musí mít aktovky. Podíval jsem se tam, ale aktovky nikde.
Začal jsem přemýšlet ,,tak buď jsem blázen já nebo fakt už nevím. Vždyť to všechno se odehrálo před celou třídou a nikdo si na nic nepamatuje, jak je to možný? Co kdybych jim to nějak dokázal. No ovšem! Vždyť musí mít v šatně boty!!!" Konečně mě něco napadlo. Utíkal jsem do šatny, ale praštil se do čela. Jak jen teď poznám který boty jsou jejich.

Musel jsem tedy čekat až skončila škola a všichni se nahrnuli do šaten. Šel jsem s mým kamarádem a chtěl jsem aby mi uvěřil. Když se šatna vyprázdnila tak opravdu tam zůstaly dva páry bot. Ukázal jsem to Tomovi a on se poškrábal na hlavě. Teď mě to docvaklo, ze jim tam ještě visí bundy.

Tomáš začal přemýšlet,, ale já si nic nepamatuji. Nechápu tedy proč tu maji oblečení a nebyly ve škole, ale já si nic opravdu nepamatuji."
Zoufalý jsem si sedl na lavičku a dal si hlavu do dlaní.

,,Hele co kdyby jsme se šli zeptat za ředitelem?" Zeptal se mě Tomáš s vítězným úsměvem.
Poškrábal jsem se na hlavě a přikývl.

Byly jsme u ředitele a ten nám řekl, ze Anna a Klára v žádným případě nejsou nemocný a že by měli být ve škole, a že tedy nechápe jak se to mohlo stát. Řekl jsem mu tedy svoji historku. On se hluboce zamyslel a řekl, že to půjde vyšetřit. Vstal že už půjde, ale do kabinetu přišel učitel Novák a ředitel najednou jakoby zapomněl co chtěl,,tázal se nás tedy co potřebujeme"/
Tomáš se na mě vyděšeně podíval ,,pane řediteli hledáme přeci ztracený studentky Kláru a Annu." Ředitel se Nechápavě podíval.
V kabinetu stal furt učitel Novak a upřeně se díval na ředitele.
Debatovali jsme znovu o tým s ředitelem, ale on nám řekl pravý opak než na začátku,,studentky Klára a Anna jsou týden už Nemocný. Nevím proč se tolik strachujete" Otočil jsem se za sebe a tam stál usmívající se Novák.
,,Ale pane řediteli, vy jste nám před chvíli..... " do toho nám skočil ten divný učitel,, Pane řediteli potřeboval bych se domluvit o pracovních směnách..... "

Vyšli jsme z kabinetu a já se mlátil do hlavy. Vždyť to není možný. Bavil jsem se o tým s Tomem a byl jsem rád že mně uvěřil. Začali jsme tedy vymýšlet další plán.