CreepyPasty

Stezka odvahy(Part1)

Budete chodit po dvou.'' Řekla nám paní učitelka a pustila další dvojici.

Já jsem chtěla jít s Markem, s mým klukem.

Z lesa šli slyšet výkřiky a já se musela zasmát,,asi budu taky křičet.'' Chytla jsem Markovu ruku a šli jsme.

Byli jsme jako poslední, ale tím lépe pro nás. Můžeme jít aspoň pomalu a nemusíme držet rozestupy.

Šli jsme podle svíček co hořely na kraji cesty,,bojíš se?'' Ušklíbl se.

Já jsem nadzvedla obočí,,a čeho, jdeme už deset minut a nikdo nás nevystrašil.''
On jen pokrčil rameny.

Bylo mi divné, že nikdo nás ještě nevystrašil a to je jediné proč bych se měla bát.

Nevšimla jsem si, že každá svíčka za námi zhasla.

Slyšely jsme pořád před náma ječení, takže jsme věděli, že jdeme správně.

,,Vidíš támhle ten špalek a provaz.'' Ukázala jsem prstem.
,,Mám se oběsit?'' Uchechtl se.

Chtěla jsem si ho jen tam vyfotit.
Možná na nás někdo vybafne, ale to je jedno,,chci jen fotku.'' Usmála jsem se jako andílek a vytáhla mobil,,ok, tak co se dá dělat.''
Zatvářil se smutně a naznačil, ať si s ním dělám co chci,,když mě tu už nechceš, tak klidně.''

Hlavu měl strčenou v provaze
a stál na špalku,,dělej, necítím se dobře.''

Málo místa na sd kartě. Ukazovalo dokola,,počkej musím si promazat mobil.''
On na mě vykulil oči,,No to si děláš snad prdel.''

Konečně můžu fotit. Zaradovala jsem se sama pro sebe.
Pět minut musel na mě čekat, chudák.

Vyfotila jsem ho a řekla mu, že už může jít.

Šli jsme dál a zjistily, že tu nejsou nikde svíčky,,asi jdeme špatně.''
Stiskla jsem mu ruku.
,,Ros, kdyť jsme tudyma šli.''
Začala jsem panikařit.

,,Vrať mě se prosím.'' Škemrala jsem jako malý děcko. On se ušklíbl,,máš strach?''
,,Ano, mám.'' Tentokrát jsem už měla,,prosím.''

Zakroutil hlavou a šel dál dopředu.
Určitě za námi šli učitelky a nebo už jsou před námi,,Áaaaa.'' Zaječela jsem a uskočila.

Mezi stromy se procházela bílá postava s černými vlasy až po zadek a se sekerou v ruce.

,,musíme se zeptat na cestu.''
Usmál se na mě, protože ho potěšilo, že jsem se lekla.

Určitě to musel být někdo z učitelů převlečený za, no nevím za co, ale teď to je jedno.

Šli jsme pořád za ní, ale ona šla hloubš do lesa,,Paní!'' Zakřičel Mark, až málem přišel o hlasivky.

Ona se zastavila a otočila.
Pomalým krokem šla k nám a děsivě se usmívala.

Tiskla jsem opět Markovi ruku,,neboj'' usmál se, ale mě se to nezdálo.

,,Marku? Utíkáme!'' Zakřičela jsem na něj a on po mě hodil nechápavý výraz,,tyvole proč?!''

To nebylo dobré. Ta osoba co šla k nám, tak se mi hned od začátku nezdála.

,,Vysvětlím ti to potom, ale teď zdrhej kurva!''

Běželi jsme hlubokým lesem a kličkovali mezi stromy jako blázni.

Na chvilku jsme zastavili a oddychli si.
Mark mě pořád nechápal,,co se stalo?'' Zeptal se mě a snažil se nedat najevo strach.
,,Je to vrah!''
Byla jsem si jistá, tentokrát jo.