Try to start a new life [Marcus&Martinus CZ] ✓

27🐾

Marcus

Vracel jsem se do hotelu s nadpozemsky dobrou náladou. Ráno, když jsem tak ležel v posteli a sledoval Lindinu bezchybnou tvář, něco mě napadlo. A sám sebe za to musím pochválit. Věřím, že Lind bude nadšená.

,,Čau Macu," potkal jsem se ve vestibulu s Tinusem a Miriam. ,,Kde máš Lindy?"

,,Jak jako, kde mám Lindy?" Nechápavě jsem na něj mrkl.

,,No, jen že nepřišla na snídani, tak jsme si mysleli, že je s tebou," pokrčila Tinus rameny.

,,Bude ještě spát," zhodnotil jsem s pokrčením ramen. No, po dnešní noci bych se ani nedivil. Zamířil jsem k výtahu. Už jsem si představoval, jak si lehnu do postele vedle ní, pohlavím ji po jejích blonďatých vláscích a až otevře ty své dokonalé zelené oči, přitisknu se jí na rty a pěkně dlouhou chvilku si je budu hýčkat.

Odemkl jsem pokoj a kartu odhodil na vedlejší komodu. Kolem bylo hrobové ticho. Musí mít opravdu tvrdý spánek, princezna moje malá. Potichu jsem otevřel dveře do ložnice a nakoukl dovnitř. Nic. Postel byla prázdná.

,,Lindy?" Zavolal jsem v naději, že se mi třeba ozve z koupelny. Ale žádné odpovědi se mi nedočkalo. Postupně jsem prošel celým hotelovým pokojem. Pak jsem se vydal dolů do jídelny s přesvědčením, že jsme se museli pouze minout. Zamířil jsem ke stolu, kde ještě seděla celá má parta a rozebírala nový song. Ale Lindy s nimi nebyla.

,,Lidi, neviděli jste dneska někdo Lind?" Došel jsem až k nim a ještě jednou se rozhlédl po místnosti, jestli náhodou nesedí u nějakého jiného stolu.

,,Jak neviděli? Mysleli jsme, že je s tebou," zavrtěl hlavou George. Když si všiml mého výrazu, zvážněl. ,,Stalo se něco?"

,,Já nevím," povzdechl jsem si a složil se na volnou židli. ,,Nemůžu ji najít. Není ani na pokoji. Už vážně nevím, kde by tu mohla jít."

,,Macu, klid," položila mi Miriam ruku na rameno. ,,Třeba se jen ztratila, když šla na snídani. Poohlédneme se po ní."

,,Snad," přikývl jsem. ,,Díky."

*

,,Všiml by jste si ji," přesvědčoval jsem chlapíka na recepci. ,,Dlouhé blonďaté vlasy, zelené oči. Skoro o dvě hlavy nižší než já. Hubená..."

,,Opravdu jsem nikoho takového neviděl, že by tudy procházel," zastavil mě zvednutím ruky.

,,Dobře," povzdechl jsem si. ,,I tak vám děkuji."

,,Máte něco?" Podíval jsem se s nadějí v očích na přicházejícího Tinuse s Miriam. Jen negativně zavrtěli hlavou. Zhluboka jsem se nadechl.

,,A není tu možnost, že by si prostě jen zašla někam do města?" navrhl Tinus a zavřel za sebou dveře pokoje. Pak přešel k nám a posadil se na gauč.

,,Aniž by mi o tom neřekla?" Zavrtěl jsem hlavou. ,,Taková ona není."

,,A neřekl jsi jí zas něco? Už jednou přece kvůli tvojí nevymácháné hubě utekla," stále mlel Tinus dokola to svoje. Jen jsem zavrtěl hlavou, i když jsem si svou odpovědí vůbec nebyl jistý. Co když s tím má co společného dnešní noc? Co když jsem ji ublížil, aniž bych si toho byl vědom? Ach bože.

,,Myslíš, že ji někdo unesl?" Nadhodil Martinus další možnost.

,,Tinusi, já nevím!" Ruply mi nervy, až jsem vyskočil z gauče a rukama Máchal všude kolem. Všichni mě v tu chvíli pozorovali s pohledem á la debil se projevil. Omluvně jsem se na všechny podíval a svalil se zpátky na gauč.

,,Na druhou stranu to není špatný tip," vložil se do všeho Coby. ,,Včera jsi do televize vykládal, jak moc jí miluješ, třeba tě teď chce někdo vydírat."

,,V tom případě jim dám cokoliv, jen aby mi ji vrátili," povzdechl jsem si.

,,Dobře, dost dohadování," utla náš rozhovor Miriam. ,,Dáme Lindy čas do osmi večer. Pokud se do té doby sama neobjeví, voláme policii, může být?"

Jen jsem přikývl a schoval tvář do dlaní. V očích mě začaly štípat slzy. Jsem bez ní necelé čtyři hodiny a už teď mě to užírá. Jen představa, že moje princezna je teď někde sama a v nebezpečí... Bože, Lind, kam jsi mi zmizela?

Lindy

Pomalu jsem přicházela k sobě. Otevřela jsem oči a zadívala se do černočerné prázdnoty. Ani po chvíli se mi nepovedlo zrak přizpůsobit. V puse jsem měla jako na poušti. Neustále jsem cítila štiplavou pachuť tekutiny, kterou mě omámili. Bože, kde to vůbec jsem? A proč tu jsem?

Pokusila jsem se zvednout, ale nohy mi vypověděly službu. Byla jsem tak slabá. Při tom jsem se nutně potřebovala něčeho napít. Pomalu jsem se začala plazit, až jsem narazila přímo do zdi. Podél ní jsem se snažila dostat aspoň ke dveřím, nějaké tu přece musí být, jinak by mě sem těžko dostali.

,,Pojď," ozval se tlumený hluboký hlas a o nedlouho později místností prostoupilo světlo. Ve dveřích postávala mohutná silueta vyššího muže. ,,Ale, holčička už je vzhůru," zasmál se skřiplavým tónem, který doslova drásal uši.

,,Towne, co zas chceš?" Objevil se za ním někdo další. Už nebyl tak vysoký, ale široká ramena způsobovala dojem velkého rváče.

,,Užijeme si, ne?" Usmál se Town a přistoupil blíž. Automaticky jsem se odplazila dál od něj, ale zády narazila do stěny. Teď už není útěku...

,,Towne, neblbni! Víš, že se jí nesmíme ani dotknout!" Okřikl ho ten druhý.

,,Donne, nebuď srab. Vždyť šéf se to ani nemusí dozvědět," oblízl si Town ret a sklonil se ke mně. Bříšky prstů mi přejel po tváři. Naskočila mi husí kůže. Vůbec to nebyl ten příjemný pocit, který vyvolával Marcusův dotyk.

,,Jo? Já si nevšiml, že by byla němá," stál si za svým Donn. V tu chvíli jsem mu byla dokonce vděčná, neboť Town vstal a se slovy, že má jeho kamarád pravdu, odešel.

Donn ke mně přistoupil blíž a nabídl mi skleničku s vodou. Chvíli jsem váhala, ale žízeň nakonec přece jen vyhrála. Chtěla jsem se Donna zeptat, co tu vlastně dělám nebo, kdo je jejich šéf, ale zmizel dřív, než jsem stačila poprvé polknout. Dopila jsem celou skleničku a odložila ji bokem. Zády jsem se opřela o chladnou zeď a nohy si přitáhla k hrudi. Byla tu celkem zima a já na sobě měla stále jen Marcusovo tričko. Aspoň jsem směla vdechovat jeho vůni, která z něj vycházela. Lehké uklidnění jsem v tuhle chvíli opravdu potřebovala. Do očí se mi dostávaly slzy. Co když už Maca nikdy neuvidím? A co teď vůbec dělá? Hledá mě a všude volá mé jméno? Nebo je rád, že se mě zbavil? Třeba jsem pro něj byla jen tíhou a ze slušnosti mi nic neřekl a jen čekal na příležitost jako je tahle... Ne, to by mi neudělal. Bože, jak moc negativní myšlenky člověka v těchle chvílích napadají...

~🍍 Love pineapples 🍍~
No, tak a máte tu další kapitolu 😅
Jen tak btw. kdo si myslíte, že je 'šéf', který nechal unést Lind? 😃
Hope you like it 💗😘
💞Love you💞