Try to start a new life [Marcus&Martinus CZ] ✓

29🐾

Lindy

Naskočila mi husí kůže a zničeho nic se mi chtělo zvracet. Zatočila se mi hlava, a kdybych neseděla, zřejmě bych se už válela po zemi. Už jen to, jak mě oslovil mi vhánělo strach.

,,Ale copak? Nějak zaskočená," zasmál se. ,,Ale já ti slíbil, že tě dostanu. A teď jsi jenom moje."

,,N-ne," zavrtěla jsem hlavou, ,,já s vámi nechci zůstat."

,,Tobě to nedošlo? Tvůj názor nikoho nezajímá," popotáhl ze svojí dýmky a kouř mi vupustil přímo do obličeje. Štiplavý zápach mě začal dráždit a způsobil mi kratší záchvat kašle. Kingsley se jen usmál, při čemž vycenil pár svých černých zubů. ,,Zvykej si, baby, jinak se ti u mě moc líbit nebude."

,,Nemám v plánu u vás nějak dlouho zůstat," procedila jsem se zatnutou čelistí.

,,Tak na své plány radši nesázej, čičinko," usmál se. Přesedl si vedle mě. Pokusila jsem se odtáhnout, ale za pas si mě přitáhl blíž a svou slizkou tvář přiblížil k té mojí. ,,Být tebou, trochu bych se prospal, v noci ti nedám možnost zavřít víčka."

Marcus

Domem se rozezněl zvonek. Povzdechl jsem si a přetočil se na druhý bok. Na nikoho nemám náladu. Celou noc jsem nespal. Jediné, na co se moje oči zmohly, byly slzy. Stále jsem přemýšlel, kde by tak Lind mohla být. Neustále jsem hlídal telefon, chodil dolů k poštovní schránce, zapínal notebook a prohledával email, jen abych zjistil, jestli mě někdo nezkontaktoval a nechtěl mě vydírat. Byl jsem ochotný dát cokoliv, klidně i všechny mé finance, hlavně, aby mi vrátili mojí Lindy.

Znova se ozval zvonek, něco jsem si pro sebe zamručel a konečně se vyhrabal z prachových peřin. Zombie krokem jsem se vydal po schodech dolů, až k domovním dveřím. Nijak jsem se nezajímal o to, jak vypadám. V těhle chvílích jsem měl v hlavě vážnější problém.

,,Bože, Marcusi!" Zhrozila se hnědovláska se stejným odstínem očí.

,,Ahoj, Emmo," pokusil jsem se o úsměv, ale v žádném případě nevypadal tak, jak bych si přál.

,,Pojď ke mně," hodila se mi kolem krku. Objetí jsem ji obětoval. Po chvíli se odtáhla, ale ruce ponechala na mých ramenou. ,,Všechno v pořádku?"

,,Ne, Emmi, nic není v pořádku," povzdechl jsem si. Naznačil jsem ji, ať vejde dovnitř. Pomohl jsem jí s taškama, které jsem odložil do předsíně a odprovodil Emmu dál do domu. ,,Na jak dlouho jsi přijela?"

,,Na dobu, kdy to bude potřeba," usmála se na mě.

,,Tinus?" Hádal jsem.

Odkývala to. ,,Volal mi. Vím o všem, co se stalo."

Mlčky jsem přikyvoval. Posadil jsem se na gauč a schoval hlavu do dlaní. Emma si jen povzdechla, zaujala místo vedle mě a objala mě přes ramena. ,,Řekneš mi o ní něco? Jaká je?"

,,Dokonalá," vydechl jsem. Při představě její andělské tvářičky jsem se musel lehce pousmát. ,,Je skromná, milá, krásná... Mohl bych ti vyjmenovat i spoustu dalších jejích vlastností, kterými mě okouzlila. Když jsem s ní, mám pocit, jako bych byl o celou svou váhu lehčí, mohl se vznášet s hlavou v oblacích. Vždycky, když jsme se líbali, měl jsem takový zvláštní pocit, šimralo mě v břiše a točila se mi z toho všeho hlava."

,,Wow, ty jsi vážně zamilovaný," zhodnotila Emma, když jsem skončil.

,,A jak," přikývl jsem. ,,Ale o to je to horší. Mám pocit, že za všechno, co se stalo můžu já, že jsem si ji měl víc hlídat a nedovolit, aby se tohle stalo."

,,Marcusi, takhle nepřemýšlej, prosím," objala mě. Měl jsem co dělat, abych se jí nerozbrečel do ramene. ,,Udělám nám něco na oběd, ano? Tinus říkal, že se staví hned, co bude mít Miri vycházky."

,,Děkuji, sestřičko," usmál jsem se na ni, když vstala a vydala se do kuchyně.

,,To si laskavě nech od cesty, pro mě je toto samozřejmost," mrkla po mě.

*

,,Jak, že zatím nic nemáte?!" Řval jsem po policejním strážníkovi. ,,Pátráte už dva dny a nic nevíte?"

,,Uklidněte se pane!"

,,Ne! Neuklidním, protože nic neděláte! Sedíte tu v kanceláři s zadkem v křesle a jen mi sdělujete, že nic nemáte!" V očích mě štípaly slzy. Nikdo o mojí princezně nic neví.

Strážník se mi chvíli díval přímo do očí. Nakonec si povzdechl a vstal. ,,Pojďte za mnou."

Poslechl jsem ho. Vedl mě chodbami policejního oddělení, dokud nezastavil u jedněch dveří. Vstoupili jsme dovnitř. Byla tam počítačová místnost. U některých stolů seděli vyšetřovatelé a zběsile ťukali do klávesnice. Velitel mě dovedl k stolu, u kterého seděl menší podsaditý chlapík s brýlemi.

,,Tome, ukaž mi nahrávku hotelu Continental z této soboty, kolem deváté ráno," pokynul mi, ať se posadím na volnou židli vedle Toma. Ten mezitím najel do složky a spustil video. Kamera snímala zadní východ hotelu, před kterým stála stará ošuntělá dodávka. Na SPZku bohužel nebylo vidět. Po chvíli se dveře zadního východu otevřely a objevily se v nich dvě vysoké postavy v černých maskách. V tu chvíli se mi málem zastavilo srdce. Jeden z nich nesl na ramenou drobnou blonďatou dívku. Musela být v bezvědomí, protože se ani nijak nebránila. Sledoval jsem, jak moji princeznu nakládají do dodávky, do které o chvilku později nastoupí i oni a odjedou s ní neznámo kam. Když auto mizelo že záběru, stihl jsem si ještě všimnou zvláštního přívěsku ve tvaru obřího klíče na palubní desce. Přišel mi nějak povědomý, ale to už policajt video vypl, takže jsem neměl ani čas si ho pozorněji prohlédnout.

,,A to jste mi o tom kurva nemohl říct hned?!" Neudržel jsem se a vyjel na něj.

,,Původně jsme vám to nechtěli říkat vůbec," vysvětlil mi. Klidný tón v jeho hlase mě vytáčel ještě víc. ,,Sám jste viděl. Na SPZ nebylo vůbec vidět. A takových stejných dodávek je v Oslu přes tisíc a únosci mají přes obličej přetažené masky. Jsme na tom stejně, jako bychom nic neměli."

,,Myslíte, že ji ještě někdy uvidím?" Uklidnil jsem se a s nadějí v očích se obrátil zpátky na strážníka.

Se soucitem mě pozoroval a co nejdéle oddaloval svou odpověď. ,,Lidé jsou často unášeni pro výkupné. Ale dost bych se divil, kdyby o to šlo i ve vašem případě. Kdyby vás opravdu chtěli vydírat, dávno by vás zkontaktovali. Jediné, co vám můžu v tuto chvíli říct, že se opravdu snažíme a pracujeme na plné obrátky."

,,Tak děkuji," přikývl jsem a vydal se k východu. Stále jsem měl před očima ten moment, kdy mojí princeznu naložili do auta a odjeli s ní. Přehrával se mi v hlavě stále dokola. Posadil jsem se na první lavičku, kterou jsem míjel. Kolem mě pochodovali lidé v párech a drželi se za ruce. Jejich prsty byli propletené, jako by k sobě patřily celý život. Představoval jsem si, jak se stejným způsobem držíme s Lindy. Jako bychom byli stvořeni jeden pro druhého.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Čauky, luffíci 😘✌
Tak tady máte další kapitolku 😱😂
Dokonce už přes 3K votes ⭐ moc děkuji 😭💟
Tak Hope you like it 💗
Jinak jsem vám chtěla říct, že zítra odjíždím na CSM Olomouc a nejspíš až do neděle nevyjde žádná kapitola- nevím, jak to tam bude s WiFi a hlavně časem 😭😒
Děkuji ❤
🌹LOVE YOU🌹