Try to start a new life [Marcus&Martinus CZ] ✓

18🐾

Lindy

Vzbudila jsem se docela pozdě. Sluneční paprsky už poměrně dlouho okupovaly prostředí pokoje. Rozespale jsem se posadila a protřela si oči. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistila, v jakém pokoji se nacházím. Na sucho jsem polkla. On už tu nebyl.

Postavila jsem se a pohledem zavadila o svůj odraz v zrcadle. Stále jsem na sobě měla jen jeho dlouhé tričko. Sešla jsem po schodech dolů s plánem převléct se do svého.

Ale to bych nesměla být tak zvědavá, že? Nakoukla jsem do kuchyně. Stál u plotny a... Vařil?

,,Dobré ráno," otočil se na mě s talířem se snídaní v ruce. Odložil ho na jídelní stůl a usmál se. Zahřálo mě to u srdce. Ten jeho nádherný nepředstíraný úsměv, věnovaný pouze mě.

,,Pojď se nasnídat," natáhl ruku a počkal, až mu svěřím svou dlaň. Když se jeho teplá pokožka dotkla té mojí, zachvěla jsem se a vzpomněla si na ten včerejší polibek. Byl až moc krátký na to, abych dokázala vnímat všechny ty pocity, které se během jedné chvíle odehrávaly v mém těle.

Posadil mě ke stolu a naservíroval mi talíř s omeletou a teplé mléko. Úsměvem jsem mu poděkovala a dala se do jídla. Bylo to výborné. Sladká chuť lívancového těsta se mi roztékala po jazyku.

,,Po snídani se obleč do něčeho pěkného," mrkl na mě Marcus s protějšího místa u stolu.

,,Proč?" nechápala jsem.

Jen se usmál. ,,Nechci, aby se někdy opakovalo něco podobného jako včera. Zajdeme spolu na úřad, kde ti sepíšou potřebné papíry a dají novou identitu."

,,Ale mě se líbí ta stará," namítla jsem.

Vstal a přešel ke mně. Chytl mě za obě ruce a upřímně se mi zadíval do očí. ,,Neboj se. Pořád to budeš ty. Jen už o tobě budou vědět všichni. Dostaneš rodný list, pak si můžeš vyřídit i občanku."

,,A co jim řekneš, až se tě zeotají, proč tohle všechno už dávno nemám?" pozvedla jsem tázavě obočí.

,,Co by? Pravdu. Že jsi žila týraná v příšerných podmínkách. Pak jsem tě našel já a odvedl si tě. Teď tě chráním a chci pro tebe jen to nejlepší," pohladil mě po líčku, které téměř hned nabralo rudé barvy. Usmála jsem se, což mi hned opětoval. Pak ale sklopil zrak a zvážněl.

,,Děje se něco?" odvážila jsem se mu palcem a ukazováčkem zvednout bradu.

,,Má to jeden háček. Nejspíš nás pošlou a na policii. Pokud nemáme soudní potvrzení, že je to skutečně pravda, nic nám neudělají," povzdechl si.

,,To by pak ale znamenalo..." zděsila jsem se.

Jen přikývl. ,,Že by se rozjelo vyšetřování a oni by potřebovali hlavně tvoje výpovědi."

Povzdechla jsem si a odvrátila pohled do svého klína. Znovu prožívat to, co jsem považovala za uzavřenou kapitolu ve svém životě? Všechny ty rány, které mi způsobili?

,,Lindy, nikdy jsem tě do ničeho nenutil. Řekneš ne a prostě to neuděláme. Nikam nepůjdeme, zůstanem doma a pustíme si nějaký film. Jen potom v budoucnu může být problém s tím, že ti tyhle doklady chybí. Ale jak říkám, je to jenom čistě na tobě."

,,A pro co by ses rozhodl ty?" zadívala jsem se do jeho čokoládových kukadel.

,,Já bych si hlavně přál, aby ti, co ti tak moc ublížili, litovali toho, že se na tebe vůbec odvážili sáhnout, že ti tak moc ublížili a vůbec všeho, co ve svém životě udělali špatně."