Best Frens [Joshler CZ]

Day 1

Z pohledu Tylera:

"Ugh... Zase ta podělaná škola." Nesnáším to tam. Lidi mě jen šikanují. Jsem malý, takže jsem i hlavním terčem šikany. Kluci většinou měří kolem 185 cm a výš. Já jsem jen 170 cm veliký. Vím, na můj věk je to hodně málo. No co už. Vstal jsem z postele a šel do koupelny se upravit. Opřel jsem si ruce o umyvadlo a koukal se na svůj odraz. Vypadal jsem příšerně. Zase jsem měl divoké sny. Umyl jsem si obličej, upravil vlasy a šel dolů do kuchyně. Táta byl v práci a bratr spal u kámoše, takže jsem se vyhnul jeho ranního ponižování. Máma seděla na gauči a dívala se na televizi, ani si mě nevšimla. Vzal jsem si k snídani rohlík a bílý jogurt a začal jíst. "Dobré ráno Tylere" řekla máma, když přišla do kuchyně. "Oh, ahoj mami" řekl jsem s plnou pusou. Takhle naše konverzace skončila. S rodičema jsem nikdy moc nemluvil, většinou jsem byl zavřený v pokoji, nebo až do večera lítal venku. Dosnídal jsem, vzal jsem si černé džíny, bílé tričko a červenou mikinu, vzal jsem batoh a šel jsem do školy.

Šel jsem chodbou do třídy. Všechno bylo stejné. Kluci se rvali, holky se hihňaly a koukaly se na fotky sexy kluků. Pokračoval jsem, koukal jsem se do země a někdo do mě strčil. Kouknu na něj s výrazem jako "co do prdele děláš!?". Ten kluk byl o dost větší než já, zasmál se mi a odešel. Já si to namířil přímo do třídy. Sedl jsem do zadní lavice, kde většinou bývám sám. Začala hodina a já se pustil do učení.

Po škole

Šel jsem domů, dneska mě nikdo nešikanoval. Dost jsem se tomu divil. Šel jsem se projít do parku, zastavil se na okamžik a užíval si ten pohled na město. Nadechl jsem se a usmál. Najednou někdo do mě strčil a spadnul jsem na zadek. "Promiň! nechtěl jsem.." řekl mi ten kluk a omlouval se. Podal mi ruku, já ji chytl a on mě zvednul. Ten kluk měl krásné hnědé oči a modré vlasy. "Moc se ti omlouvám. Neviděl jsem tě" ještě jednou se mi omluvil. "To je v pohodě..." odpověděl jsem a mírně se usmál. "Joshi, pojď!" někdo na něj zakřičel. Josh se na mě podíval, usmál se a odběhl za tím klukem. Ten kluk měl narůžovělé vlasy a brýle. Nic víc jsem neviděl. "Tak Josh se jmenuje..." lehce jsem se usmál a šel jsem domů. Doma mě čekalo nepříjemné překvapení. Můj brácha byl v pokoji a ikdyž jdu jako myška, stejně mě slyší a něco mi udělá. Odložím tašku ke zdi a jdu do pokoje. Nemá smysl chodit potichu, stejně mě Kelly uslyší. "Alé kampak?" vykoukl brácha z pokoje. Nic jsem neřekl a pokračoval jsem. On mě chytl za kapuci a přitáhl mě k sobě. "Mluvím s tebou ty malá sračko" zvýšil hlas. "Nech mě být!" zakřičel jsem na něj. On mi vlepil facku a odkráčel do pokoje. Já si držel tvář a tekly mi slzy. Utekl jsem do pokoje, práskl jsem dveřma a lehl na postel. Utřel jsem si slzy do rukávu a přemýšlel nad tím klukem, kterého jsem dneska potkal. Byl hezký. Červenal jsem se a schoval si ruce do dlaní. Chvíli jsem si odpočinul a pak jsem vyrazil ven. Už se stmívalo, ale bylo mi to celkem jedno. Byl jsem rád, že budu od své rodiny opět nachvilku pryč. Šel jsem temnou ulicí, jediné co na mě svítilo, byly pouliční lampy. Nadechl jsem se čerstvého vzduchu. Po chvíli jsem slyšel šeptání a kroky. Neohlížel jsem se a zrychlil jsem krok. Někdo mě ale srazil k zemi, pak jsem cítil, že mi něco vbodnul do ruky a já jen vykřikl bolestí. Nemohl jsem se hýbat, byl jsem paralyzovaný... Co to do mě sakra vpíchnul!? Necítil jsem nic. Jen jsem viděl co se děje. Ten dotyčný mě hodil na zeď a kopal do mě. Chtěl jsem křičet, ale nemohl jsem. Nešlo to. Tekly mi slzy... bolelo to. Pořádně jsem si toho kluka prohlédnul. Byl to ten kluk, co do mě ve škole strčil. Zatmívalo se mi před očima a skoro jsem spadnul do bezvědomí, ale někdo ho odtrhnul a začal ho mlátit. Toho kluka už znám... Ale dlouho jsem nepřemýšlel, zatmělo se mi před očima a pak už nic. Slyšel jsem jen hlasy: Zasloužíš si to.... Zasloužíš si zemřít...

Z pohledu Joshe

Pohádal jsem se s rodičema, tak jsem si řekl, že dojdu pro Filipa pokud ještě nespí a pujdu s ním ven. Zazvonil jsem a on na mě z okna zakřičel, že jde hned dolů. Vzal si mikinu a vyběhl za mnou ven. Šli jsme parkem a povídali si, když v tu jsme viděli nějakého kluka, jak běží za někým. Bylo nám to podezřelé, tak jsme ho sledovali. Když jsme tam přišli, ten kluk někoho mlátil a tak jsme zakročili. Filip toho kluka začal mlátit a já šel tomu druhému pomoc. "Počkat... toho znám.." řekl jsem potichu. Hned jsem ho poznal. To byl ten, kterého jsem omylem shodil v parku. Ten kluk, zdrhnul a ještě Filipovi dal přes tlamu. Filip si držel ruku před pusou, z které krvácel. Měl to rozseknuté. Volal jsem záchranku, aby rychle přijeli. Ta rychle přijela a doktoři přiběhli k nám, já jim dával signál kde jsme. Doktoři vzali toho neznámého kluka a odvezli ho do nemocnice. Mě a Filipa vzali taky, konec koncům Filip měl roztrhlý ret a krvácel z pusy. Dorazili jsme do nemocnice, doktoři vzali toho kluka na sál a Filipa vzali na zašívání. Řekl jsem, že na něj počkám na chodbě. Když jsem čekal, přišel ke mě doktor a ptal se mě na informace toho kluka. Řekl jsem, že nic o něm nevím a že jsem ho viděl, když ho ten kluk napadl. Ten doktor mi řekl jen to, že to není nic extra vážného. Jen že měl v krvi nějakou drogu, kvuli které se nemohl hýbat ani mluvit, ale že zítra už bude v pořádku a že musí odpočívat. Kývnul jsem, on odešel a Filip přišel se zašitým rtem. Když jsme šli domů, řekl jsem mu, že se u toho kluka zítra stavím. Filip jen kývl, ještě ho ta pusa bolela tak nic neříkal. Bylo 11 večer. Musel jsem se připravit do školy a Filip určitě taky. Tak jsem se s ním rozloučil a šel jsem domů. Filip nerad bývá sám v noci, takže upaloval co nejrychleji mohl. Vypadalo to komicky. Když jsem přišel do pokoje, sundal jsem si oblečení, byl jsem jen v boxerkách a lehl jsem na postel a protáhnul se. Konečně v posteli! "Zítra se půjdu podívat za tím klukem" řekl jsem si potichu, usmál jsem se, přikryl se a zavřel oči. Po chvilce jsem usnul.