Best Frens [Joshler CZ]

Red hair

Tyler:

„Pojď, Tyi, pojď si hrát!" zavolal na mě Blurry. Běžel jsem za ním a hráli jsme si spolu na hřišti, kde nikdo nechodí, nikdo si tu už nehraje, takže mě a Blurryho nikdo nemůže rušit. Sedl jsem na houpačku a Blurry sedl vedle mě, houpali jsme se, smáli a povídali jsme si. Všichni lidé se na mě divně dívali, ale já si jich nevšímal a povídal si se svým kamarádem cestou domů. Musel jsem jít spát brzo, tak jsem se navečeřel, převlékl do pyžama a šel do pokojíčku. Lehl jsem si do postele a kouknul na Blurryho. „Mám tě rád. Jsi můj nejlepší kamarád" řekl jsem. „Nikdy tě nezradím" usmál se na mě, a já v klidu usnul.

O několik let později

„Tyi! Jsi vpořádku?!" Zeptal se mě Blurry. Brečel jsem, zmlátili mě do krve... „Jo... t-to je dobrý Blurry..." Bylo to hrozné. Byl jsem jiný. A tak mě mlátili a smáli se mi. Jediný, kdo při mě stál, byl Blurry.

Po pár týdnech

„Blurry! Co tě to napadlo!? To nemůžu udělat!" zařval jsem do prázdna, avšak v mém pohledu tam byl Blurry. „Chceš se zbavit svého trápení? Udělej to a budeš mít od všech těch nepřátel klid!" zařval na mě zpátky. Couvnul jsem. „Jenže když vystřílím školu, nic se nevyřeší. Já půjdu do cvokárny a rodiče mě vydědí! A bude to jen tvoje vina!" zakřičel jsem se slzami v očích. „Udělej to!!!" Blurrymu začali rudě zářit oči. Oddálil jsem se. „T-Ty nejsi můj pravý přítel... Radši budu bez přátel, než mít někoho, kdo chce, aby všechny zabil!" Blurry se na mě vražedně podíval a psychopaticky se usmál. „Já jsem v tvé mysli... mohu ovládnout tvé tělo!" řekl a zmizel. Stál jsem a začínalo mi pískat v uších. Začal jsem řvát, brečet, zacpával jsem si uši. Bolelo to hrozně moc a...

„Tylere! Vstávej!." Vzbudil mě známý hlas. Josh. Byl jsem rád, že konečně slyším jeho hlas. „Cukal jsi s sebou posledních pár minut. Měl jsem strach. Zase ten sen?" zeptal se starostlivě. „Ne to... to je dobrý, ale jsem rád, že tě vidím." Usmál jsem se na něj. On mi úsměv oplatil. "Máme ještě asi 15 minut cesty. To už nemá cenu jít spát." Řekl Josh. Kývnul jsem a začali jsme si povídat. Paní Marcela už byla vzhůru a Filip ještě spal, tak jsme mluvili potichu. Po pár minutách jsme se dostali k našemu hotelu. Vzbudili jsme Filipa a ten jenom zabručel, ale pak se probral. Vyndali jsme věci a šli do hotelu. Měli jsme hezký pokoj. Byli tam 3 postele. Jedna manželská a samotná postel. „Hele, já budu na samotce okej? Víc místa pro mě" řekl Filip hlubším, unaveným hlasem.

Josh

Filip byl vždycky takový, že to nejlepší chce pro sebe. Ale byl jsem už zvyklý, spal jsem už vedle Tylera u nás doma. Dneska bude den nakupování, už jsem chtěl dokoupit barvu na vlasy. Odpoledne jsme šli nakupovat. „Tak jo děcka. Máte rozchod a za 2 hodiny se sejdeme tady a budeme pokračovat" řekla Filipovo mamka. Kývli jsme a šli jsme naším směrem. „Nesnáším, když se o mě stará jako o malé děcko..." zamumlal Filip, který měl ruce v kapsách a koukal se do země. „No tak Fildo. Je vidět, že se o tebe vážně zajímá... Závidím ti..." řekl smutně Tyler. Věděl jsem, že naráží na jeho rodiče. Šel jsem k němu a snažil se ho rozesmát. Hned co jsem se v jeho blízkosti, usmál se. „Hele hrdličky, já jdu koupit jídlo, vy si jděte po svém" řekl Filip a usmál se od ucha k uchu. Tyler zrudnul a já se taky začervenal. No... šli jsme tedy nakupovat. „Hej Tyi. Jakou barvu bych si měl koupit? Modrá už mi bledne..." řekl jsem. Tyler se na mě podíval a přišel ke mně. „Vzal bych tu červenou. Sice si tě nedokážu představit jinak, než s modrými vlasy, ale ber červenou" jemně se usmál. Já mu úsměv opětoval a šel jsem zaplatit barvu na vlasy. Ještě jsme se šli najíst a pak jsme potkali Filipa, kterej drží jídlo. Typické.

Tyler

Celý den jsme nakupovali. Josh si koupil nějakou barvu na vlasy a já róbu. S růžemi. Prý mi to podle Joshe slušelo. Když jsme se sešli s Filipovo rodiči, tak jsme jeli zpátky na hotel. "Kluci, zítra pojedeme do kempu tady poblíž a budeme kempovat. Aspoň si trošku užijete přírody!" zasměje se Filipovo mamka a podívá se na Filipa a zle se usměje. Asi tím naznačovala, že Filip nikdy tu prdel nezvedne. Josh mezitím šel do koupelny, aby si nabarvil vlasy a po půl hodině se vrátil s rudými vlasy. Vypadalo to mega zajímavě. Ale hodně mu to slušelo. "Wow, Joshi vypadáš dobře!" řekl jsem a usmál se. Bylo už večer a já se rozhodnul, že si lehnu do té měkké postele. Roztáhl jsem se po celé manželské posteli, bolely mě záda. "A co já?" řekl smutně Josh. Usmál jsem se a udělal jsem mu místo. Hned mu to na tváři vykouzlilo úsměv, skočil na postel a objal mě ze strany. Musel jsem se zasmát, vypadal jako kotě. Nachvíli jsem zavřel oči až pak jsem si uvědomil, že jsem usnul. 

"Opět se setkáváme..." řekl Blurry s jeho děsivým výrazem