Discordova dcera 2 (Dokončeno)

4. kapitola

Tentokrát mě probudila Shutterfly řvoucí mi do ucha, že je čas vstávat. Chtěla jsem se obrátit na druhý bok zády k ní, abych jí dala najevo, že na ni kašlu, jenže jsem úplně nedomyslela, na jakou stranu se otáčím a trošku jsem spadla z postele. „Ach jo.“
„Vstávej, Disharmony.“ Požádala mě Shutterfly.
Už nešlo předstírat, že spím, protože spící poníci většinou nemluví. Tedy aspoň ne tak zřetelně a nahlas. I když je pravda, že když mě Shutterfly nazvala jedním ne zrovna slušným slovem, tak tvrdila, že to bylo že spaní. Máma jí to uvěřila, ale průšvih ji stejně neminul, protože, někde přece musela to slovo slyšet. A já jsem se pak bavila posloucháním toho, jak máma vyslýchá všechny její kamarádky aby zjistila, kdo to sprosté slovo vypustil z úst.
Neochotně jsem se vyhrabala zpod deky, která se mnou žuchla na zem a viděla jsem Sunset jak vyndává že šuplíku provázek.
„Já jdu najít ten nůž.“ Oznámila jsem a začala jsem se hrabat ve svém šuplíku, kde byl podle mámy nepořádek. Podle mě to je jen neškodný chaos, ve kterém se ale vyznám jen já. „Ty bys mohla jít hledat svoje sendviče.“ Dodala jsem, čímž jsem Shutterfly naznačila, aby vypadla.
„Tak jo.“ Souhlasila Shutterfly a odebrala se do svého a Starlightina stanu.
„Ty si jako vážně vezmeš ten provázek?“ Zeptala jsem se Sunset Shimmer, protože my popravdě řečeno  připadal naprosto zbytečný. Obzvlášť v temném lese.
„Jo.“ Odpověděla Sunset. „Bude se hodit.“ K čemu se bude hodit, mi už ale neřekla.
Vzala jsem si do tašky nůž a Sunset si vzala provázek.
„Pojďte všichni sem!“ Poručila nám máma.
„A to proč jako?“ Zeptala se Sunset.
„Musíte přísahat, že nikdy nepoužijete magii.“ Vysvětlila máma.
„A proč, procelestii?“ Nechápala Starlight.
„Protože někteří z vás by rádi používali magii chaosu.“ Odvětila máma. „Že ano, Disharmony?“
„Tak jo.“ Protáhla obličej Sunset Shimmer. „Přísahám, že po dobu tohoto dne nepoužiju magii chaosu, magii changelingů a ani magii jednorožců.“
„Přísahám že nepoužiju žádný druh magie.“ Přidala se k ní Starlight. „Já bych je vyjmenovala, ale nechce se mi.“
„Tak fajn.“ Zavrčela jsem, když mi došlo, že teď je řada na mě. „Po dobu tohoto dne nepoužiju magii chaosu. Přísahám.“ Dodala jsem, když jsem si všimla mamina výrazu.
„Já taky musím?“ Zeptala se Shutterfly. „Ne, ty nemusíš.“ Odpověděla máma. Máma to tak zřejmě nemyslela, ale mě to přišlo jako narážka na to, že Shutterfly nemá magii. Zřejmě jsem nebyla jediná, komu to tak přišlo, protože Shutterfly se rozbrečela. Máma pak začala Shutterfly zdlouhavě utěšovat a Sunset Shimmer zamumlala, že jestli ji tu bude utěšovat tři hodiny, tak jsme klidně mohly vstát o ty tři hodiny později a vyšlo by to nastejno. Kupodivu to ale netrvalo tři hodiny, ale tři minuty, a tak jsme už mohli jít. Já a Sunset jsme šly na západ a Starlight a Shutterfly to bylo fuk a tak se odebraly opačným směrem.
„No, a co teď?“ Zeptala jsem se Sunset, když jsme ušly asi jeden nebo dva kilometry.
„Nevím, asi tady jen tak sedět.“ Pokrčila rameny Sunset Shimmer.
„Tak k čemu jsme sem teda vlastně šly?“ Zeptala jsem se, protože mi došlo, že být celý den v lese nemusí být úplně zábavné.
„Nevím, můžeme si třeba kupříkladu povídat.“ Odpověděla Sunset Shimmer.
„A o čem jako?“ Zavrčela jsem.
„Já nevím. Mě je to jedno.“
„Ty vážně ovládáš magii changelingů, Sunset?“ Vzpomněla jsem si na Sunsetinu přísahu, že nepoužije magii changelingů.
„Jo.“ Odpověděla Sunset. „Ale není to žádná proměna nebo tak, jsou to jen kouzla. Měnit se neumím, jak víš.“
„Jak vlastně vypadá magie changelingů?“ Zeptala jsem se.
„Třeba ten štít, jak jsem udělala, když nás chtěla Chrysalis zabít, to byla magie changelingů.“ Poučila mě Sunset Shimmer. „Je to jeden ze štítů, které Chrysalis tak snadno nezničí.“
„Jo. A co budeme dělat teď?“ Opřela jsem se o kmen stromu.
„Nevím. Možná bychom si mohly sehnat potravu.“ Usoudila Sunset.
„K čemu jako?“
„K jídlu, k čemu jinému asi.“ Obrátila oči v sloup Sunset Shimmer.
„Hmm.“ Zavrčela jsem a začala jsem z keře trhat borůvky.
„Nejez to!“ Praštila mě Sunset do kopýtka, když jsem si jednu chtěla dát do pusy.
„Proč ne?“ Nechápala jsem. „Ty si můžeš natrhat, je jich tu dost.“
„O to mi nejde.“ Ujistila mě Sunset Shimmer. „Jsou smrtelně jedovaté!“
„To jsou borůvky.“ Ukázala jsem na keř.
„Ne, to nejsou!“ Trvala na svém Sunset Shimmer. „Každý changeling ví, že borůvky vypadají jinak!“
„Já nejsem changeling, takže to nemůžu vědět. Moment. Jak to vlastně víš ty?“
„Tohle? Je to součástí výcviku changelingů.“ Poučila mě Sunset.
„To je zas co?“ Chtěla jsem vědět.
„Trvá pět let. Každý changeling musí v devíti letech začít a skončit ve čtrnácti.“ Vysvětlila Sunset.
„A tys tam byla taky?“
„Musela jsem tam jít pro případ, že bych se změnila na changelinga, což se ale nikdy nestalo.“ Odpověděla Sunset Shimmer.
Chtěla jsem se jí zeptat ještě na nebo ohledně changelingů, ale za sebou jsem uslyšela kroky. Když jsem se otočila, nikdo tam nebyl.
„Co to bylo?“ Zeptala se Sunset.
„Nevím?“
„Ten kámen!“ Ukázala najednou Sunset na malý šutr ležící v trávě?
„Kameny nechodí.“ Upozornila jsem ji.
„Já vím, ale teď musíme hodně rychle zmizet.“ Zvedla se Sunset.
„Ale proč?“ Nechápala jsem.
„Vědí o nás!“ Sunset vzala kámen a hodila ho jak nejdál to šlo.
Pak se rozběhla pryč. Já jsem běžela za ní a jelikož Sunset běhala rychleji než já, přestávala jsem jí stačit. Proto jsem raději roztáhla křídla a letěla jsem stejně rychle jako ona.
„Proč zdrháme před šutrem?“ Zajímala jsem se.
„Pak ti to vysvětlím, teď musíme najít Canterlot.
„K čemu?“
„Je tam princezna Celestia a princezna Luna.“ Odpověděla Sunset.
„Odkdy chceš chodit k princezně Celestii?“
„Musím jí to říct!“ Vysvětlila Sunset.
„Říct co?“ Chtěla jsem vědět.
„Že jsou zpátky.“ Odpověděla Sunset.
„Kdo je zpátky!?“
„Pak ti to řeknu, teď najdi Canterlot.“ „Já nevím kde je Canterlot!“
„Nemohla bys mě vynést nahoru?“ Požádala mě Sunset a dodala, že se tu perfektně vyzná, takže není třeba se obávat.
„Můžu to zkusit.“ Usoudila jsem a chytila jsem Sunset. Byla těžší než vypadá, ale i tak jsem ji zvládla vynést nad stromy. Když vtom sebou Sunset cukla a vyklouzla mi. Snažila jsem se ji zachránit, ale Sunset Padala pořád rychleji a rychleji. Pak my vyrazila dech. Těsně před tím, než dopadla na zem, tak se ve vzduchu otočila a jakoby nic dopadla na všechny čtyři.
„Je to tudy.“ Ukázala Sunset někam před nás a zase se rozběhla.
Myslela jsem, že se jí něco stane, nebo že se rovnou zabije. Tohle jsem fakt nečekala.
Sunset se mi začala ztrácet z dohledu, a tak jsem raději letěla za ní, abych ji dohnala než mi někam uteče.

Další kapitola! Omlouvám se, že zase tak pozdě, ale já to už píšu asi tak cca na druhý pokus, protože předtím tam furt bylo slovo "řekla"
A nedalo se to číst.

Takže tak.

Zatím ahoj!

Disharmony :3