Discordova dcera 2 (Dokončeno)

5. Kapitola

Běžely jsme pořád dál a dál a Sunset se neustále ohlížela za sebe.
„Sunset.“ Oslovila jsem ji. „Nerada tě ruším, ale ten šutr je jen šutr, nic nám neudělá.
„Ale ano, udělá.“ Ujistila mě Sunset.
„A co nám asi tak udělá!?“ Obrátila jsem oči v sloup.
„Fajn, řeknu ti to, až najdeme Canterlot.“ Slíbila Sunset, ale moc důvěryhodně se netvářila. Celkově se dneska chová tak nějak divně. Nejdivnější bylo, že vstala tak brzy, když obvykle vstává tak v jedenáct.
Pak jsem spatřila nějaké hradby. „To je Canterlot?“ Zeptala jsem se.
„Jo.“ Odvětila Sunset a teleportovala nás za hradby.
„Tohle není Canterlot.“ Ukázala jsem na poměrně vysokou stavbu, který vypadala poněkud zvláštně.
„Ty si vážně myslíš, že bych tě zavedla do Canterlotu?“ Ušklíbla se Sunset Shimmer.
„No… jo?“
„Dost mi trvalo, než sem tě sem dovedla, Disharmony.“ Poznamenala Sunset. Pak už jsem jen viděla, jak se Sunset pomalu proměnila v nejhoršího poníka ve vesmíru – královnu Chrysalis.
„Cože? Kde je Sunset?“ Vykulila jsem oči, protože Chrysalis jsem fakt nečekala.
„Sunset? Tak to opravdu nemám tušení.“ Ujistila mě Chrysalis.
Bylo mi jasné, že Chrysalis to tušení pravděpodobně má, ale nechce mi to říct.
„Kde. Je!?“ Zavrčela jsem výhružně. Pro větší efekt jsem ještě zvedla pravé přední kopýtko, aby Chrysalis docvaklo, že jsem připravena kdykoli použít magii na její zničení.
„Jestli si myslíš, že ti to řeknu, tak jsi hloupější než vypadáš!“ Prohlásila Chrysalis a poslala na mě nějaké kouzlo. Já jsem dupla kopýtkem a přede mnou se objevil štít, který kouzlo poslal na Chrysalis. Ta se mu jen obratně vyhnula.
„To nechápu.“ Oznámila jsem. „Nemáš být teď náhodou kámen?“
„Myslíš si, že se mě tak snadno zbavíš!?“ Zasmála se Chrysalis.
„Jo!“ Vykřikla jsem a co nejrychleji jsem letěla nad mraky. Věděla jsem, že Chrysalis umí létat, ale napadlo mě, že se jí třeba schovám v mracích.
Povedlo se.
Chrysalis proletěla těsně nade mnou, ale nevšimla si mě. Když jsem usoudila, že už je bezpečně daleko, tak jsem letěla opačným směrem, než letěla Chrysalis v naději, že najdu místo, kde jsme se utábořili. Nestalo se, ale pod stromy jsem zahlédla dvě klisny.
„Shutterfly! Starlight!“ Zaječela jsem.
Pak jsem se ale zarazila. „Jak mám vědět, že to jste fakt vy!?“
„Byla jsi u toho, když jsem si našla kluka.“ Plácla Shutterfly první Blbost, co ji napadla.
„A co ty?“ Zavrčela jsem výhružně Starlight do obličeje.
„J-jednou jsi mi vzala magii a hodila jsi mi na hlavu element věrnosti.“ Řekla Starlight.
„Element věrnosti? Kdy?“ Zeptala jsem se, protože nic takového jsem si nepamatovala.
„Když jsi byla zlá a chtělas rozbít elementy Harmonie.“ Vysvětlila Starlight.
„Aha. Sorry.“ Pokrčila jsem omluvně rameny.
„A proč se na to vůbec ptáš?“ Chtěla vědět Shutterfly.
„Bála jsem se jestli nejste jedny z nich.“
„Z koho zase?“ Obrátila oči v sloup Starlight.
„Z Changelingů.“ Odpověděla jsem.
Shutterfly se tiskla k Starlight a odmítala se pustit.
„Co děláš, Fly?“ Snažila se ji setřást Starlight.
„To nic, ona má pokročilou changelingofobii.“ Mávla jsem kopýtkem.
„To je zase co?“ Zeptala se Starlight.
„Strach z Changelingů.“ Vysvětlila jsem.
„To jako znamená, že na mě Shutter bude viset, dokud se nedostaneme z toho lesa?“ Zděsila se Starlight.
„Když ji dostaneme dolů, tak ne.“ Řekla jsem a snažila jsem se ji odtáhnout pryč, což nepomohlo.
Pak mě něco napadlo.
„Shutterfly, když budeš pořád viset na Starlight a changelingové na nás zaútočí, tak se Starlight s tebou kolem krku nebude moct bránit.“ Řekla jsem.
Shutterfly se vyděsila a okamžitě se pustila, což mělo za následek, že se rozplácla na zemi.
„Kde máš Sunset, Disharmony?“ Zděsila se Starlight, jakoby si až teď všimla, že tam Sunset není.
„To nevím.“ Zesmutněla jsem. „Ale co vím jistě je, že to má něco společného z Changelingy.“
Shutterfly se očividně vyděsila.
„Pomůžeme ti ji najít.“ Rozhodla Starlight.
„Vážně musím?“ Zděsila se Shutterfly.
„Musíš svůj strach překonat.“ Poučila ji Starlight.
„Já to nezvládnu.“ Pípla Shutterfly.
„Postav se svému Strachu!“ Vykřikla Starlight a bylo vidět, že si všimla černé skvrny na obloze.
„To je ptáček?“ Zeptala jsem se, protože co jiného by to mohlo být, že?
„Ch-cha-changeling!“ Vymáčkla ze sebe Shutterfly.
„Útok!“ Zařvala Starlight a rozsvítila roh, aby všem docvaklo, že to s tím útokem myslí vážně.
Já jsem zvedla pravé přední kopýtko a Shutterfly si vzala klacek ležící opodál.
„Ahoj, holky.“ Řekl ten Changeling hlasem, který mi byl trochu povědomý, ale nedokázala jsem ho identifikovat.
„My se známe?“ Zavrčela jsem.
„No… ano, ale vy to stejně nepochopíte!“ Zakřičel ten changeling a odběhl pryč.
Pak jsem si uvědomila, odkud mi ten hlas byl povědomý. Byl to hlas Sunset!
„Počkej!“ Křikla jsem.
Ona se ale ani neotočila a běžela někam neznámo kam.

Po dlouhé době je tu zase kapitola! Vím, že je celkem pozdě, a nebudu se vymlouvat na školu nebo kamarády, ale prostě řeknu, že jsem zapomněla. No to je jedno.

Zatím ahoj!

Disharmony :3