Discordova dcera 2 (Dokončeno)

7. Kapitola

Někdo by možná řekl, že bitva mezi Chrysalis a Sunset je pořád stejná, ale Já jsem podle Chrysalisina vítězného výrazu poznala, že tomu tak není. Když to vypadalo, že Chrysalis vyhraje, rozhodla jsem se jít Sunset na pomoc.
Než jsem stihla něco udělat, oslepila mě jasně zelená záře. Následovala tlaková vlna tak silná, že mě odhodila aspoň dva metry do křoví. Když jsem se vzpamatovala, viděla jsem Chrysalis. Vypadala tak nějak jinak. Měla normální roh a křídla. Taky neměla ty divné changelingovské díry v nohách, o kterých jsem pořád ještě nepochopila, proč je tam mají.
Několik Changelingů, kterých jsem si dosud nevšimla vytřeštilo oči.
„Ch-Ch-Chrysalis?“ Vymáčkla ze sebe Darkshy, která tu taky byla.
„Changeless!? Koukej mi vrátit tu korunku!“ Vystartovala po ní Chrysalis.
Changeless ustoupila o krok doleva, čímž způsobila, že královna všech Changelingů nabourala do stromu. Neušlo mi, že několik Changelingů včetně Darkshy měli co dělat, aby nevyprskli smíchy.
„Zabiju vás.“ Vykřikla Chrysalis. „Zabiju vás všechny!“
Její roh začal zářit a já si všimla, že její magie má růžovou barvu, místo zelené, což bylo taky poněkud podivné. Její roh zhasl a Chrysalis zřejmě došlo, že spolu s korunkou zmizela i její vražedná magie.
Chrysalis najednou skočila po Changeless a začala ji škrtit. Byl zřejmě pravý čas usoudit, že Chrysalis je poměrně agresivní.
„Dost! To by stačilo!“ Ozval se za námi křik.
Všichni včetně Chrysalis se ohlédli. Stála tam princezna Celestia. Changeless využila Chrysalisiny nepozornosti a hodila její korunku Sunset, která naštěstí na rozdíl ode mě uměla chytat, takže se korunka nerozbila.
„Co si o sobě myslíš, Celestio!?“ Prskla Chrysalis.
„Nic moc dobrého, když jsem uvěznila vlastní sestru v měsíci.“ Odsekla Celestia.
„Je poměrně zvláštní, že ti to Luna odpustila, já bych to na jejím místě neudělala.“ Vyjádřila svůj názor Chrysalis.
„Můžeš to už konečně přestat připomínat!?“ Požádala ji Celestia a Chrysalis se jen ušklíbla.
Chrysalis poslala na Celestiu kouzlo. Ta ho odvrátila, a vzala Chrysalis do magie, aby se už nemohla pohnout.
„Tady máte tu korunku, princezno Celestio.“ Vzala Sunset do magie korunku a podala jí princezně.
„Já myslím, že patří tobě.“ Usmála se princezna, vzala si od ní korunku a posadila ji Sunset na hlavu.
Oslepila mě další zelená záře. Stejná, jako když Changeless Chrysalis nenápadně sebrala korunku.
„Vítej, Sunset, nová královno Changelingů.“ Pronesla se slzami v očích Changeless. „Já jsem na svojí malou sestřičku tak strašně moc hrdá.“ Oznámila mi nadšeně.
Korunka na Sunsetině hlavě se změnila, teď byla Stříbrná a posázená černými, zelenými a tyrkysovými drahokamy.
„Ne!“ Křičela Chrysalis, které se nějak povedlo dostat s Celestiiny magie.
„Luno, myslím, že bychom na zahradě potřebovaly novou sochu královny Chrysalis.“ Promluvila Celestia na princeznu noci, která se buď objevila až teď, a nebo jsem si jí prostě a jednoduše nevšimla.
„Máš pravdu, ségra.“ Zasmála se Luna.
„Do útokuuu!“ Zařvala Chrysalis.
Nikdo z Changelingů nehnul ani brvou.
„Řekla jsem do útoku!“ Zařvala znovu Chrysalis.
„Ty nejsi naše královna, tak proč bychom tě měli poslouchat!?“ Zavrčel jeden z Changelingů.
Chrysalis zřejmě došlo, že teď všem Changelingům poručí Sunset a už nic neřekla.
„Myslím, že bys svým novým poddaným měla něco říct.“ Doporučila Sunset Celestia.
„Tak dobře.“ Souhlasila Sunset a postavila se na nejbližší kámen, nejspíš aby byla na vyvýšeném místě. „Zaprvé nebudeme bydlet v temném lese. Zadruhé nikdo nebude jíst lásku. Je to zbytečné, je spousta normálních dobrých jídel, jako třeba jablka ze Sweet Apple Acres, nebo dorty od Pinkie Pie. Zatřetí nebudeme válčit proti Equestrii, protože je to kravina a za čtvrté budete dodržovat všechny předchozí body! Jasné!?“
Nikdo nic neříkal, takže jsme já i Sunset usoudily, že jim to jasné je.
„Kde jsou vlastně rodiče?“ Vzpomněla jsem si na jednu poměrně dost důležitou věc.
„No jo vlastně.“ Uvědomila si Sunset. „Co budeme dělat?“ Zděsila se Starlight.
„Myslím, že vím, kde by možná mohli být.“ Ozvala se Changeless. „Pojďte za mnou.“
Rozběhly jsme se za ní po asi deseti minutách jsme došli k nějakému křoví.
„Měl jsi je hlídat!“ Slyšela jsem mámin hlas. Zřejmě právě nadávala na tátu, že může za to, že se výlet trošilinečku protáhl.
Changeless rozhrnula křoví. Máma si nás všimla a pokusila se Shutterfly udusit objetím.
„Tak kde jste byly, a co všechno jste zažily?“ Zeptala se nadšeně máma, když usoudila, že Shutterfly už je dostatečně rozmačkaná.
„Ále nikde, jen v království Changelingů. A kromě toho, že se Sunset stala královnou Changelingů se skoro nic nestalo.“ Řekla jsem.
„Tohle je Sunset?“ Ukázala máma na novou Changelingovskou Sunset.
„Jo.“ Kývla jsem. „Budeš si asi muset zvyknout.“
„To budu muset.“ Usoudila máma.
„Jelikož se tento Váš takzvaný výlet trochu protáhl, tak už nám zbývá poslední den pod stanem.“ Informoval nás táta. „Zítra ráno jdeme domů.“

Druhý den jsme vyrazili. Stal se zázrak, protože se nám tentokrát podařilo najít tu správnou cestu hned napoprvé. Dorazili jsme domů a Shutterfly prohlásila, že je unavená a šla si lehnout do postele.
Se Sunset jsme šli do našich pokojů, a obě jsme byly rády, že už jsme zase doma. Konečně.
 

Vážení tvorové Equestrie i mimo ni, je konec téhle knihy! Vím, že byla kratší než první díl, ale kdybych se to snažila napsat delší, tak by to byla hrozná vata a nedalo by se to číst (Teda ne že by to teď vata nebyla, ale tamto by bylo ještě horší.)

Takže tak

Zatím ahoj!

Disharmony :3