metanoia [klance;cz]

1

Keith Kogane to nikdy neměl lehké. Pokaždé se našlo něco (nebo někdo), kdo mu zničil život, ale on to na sobě nedával znát. Jediný, kdo o něm věděl vše, byl Shiro. A Keith Shira zbožňoval. Někdy snad až moc, někdy to vypadalo, že je na něm závislý.

Snažil se mu být stále nablízku, jelikož se tak cítil lépe. Náladu měl hned lepší, úsměv na tváři se mu jen rozrůstal pokaždé, co se na sebe podívali. A tak to bylo do toho osudného dne.

"Keithe? Máš teď čas?" ozvalo se hned poté, co Keith přijal hovor na telefou.

"Jo, jasně, kam mám přijít?" usmál se lehce, i když věděl, že to Shiro nevidí.

"Já přijdu k Vám, nemusíš se zbytečně namáhat někam chodit," odpověděl Shiro a tiše se zasmál.

"Dobře, tak jak budeš tady, zazvoň," řekl mu Keith a zavěsil. Nevěděl, co chce Shiro dělat, nikdy nezněl tak nervózně nebo tak nějak. Nikdy se mu hlas netřepal tak, jak tomu bylo teď, když mu volal. Keith nevěděl, co se dělo, ale během pár minut se to dozví. Obával se toho.

"Už běžím!" zavolal z okna, když uslyšel zvonek u dveří. Věděl, že je to Shiro, takže se ani nenamáhal s nějakou úpravou domu. Shiro byl zvyklý na to, že se snad všude válely nějaké věci. Byl to prostě Keith, který pořád někde něco dělal, a jakmile jej to přestalo bavit, nechal věci ležet tam, kde je odložil. A tak to šlo stále dokola. Otevřel dveře dokořán s obrovským úsměvem na tváři, který mu ale zamrzl hned, jak vedle Shira uviděl slečnu, kterou on sám držel za ruku, sakra!

"Čau," usmál se na něj Shiro a podíval se na dívku, která vedle něj stála. "Pustíš nás dál?"

"Jo, jasně," skoro odsekl, ale pustil je dovnitř bytu. "Sorry za ten bordel," řekl ještě, když zavíral dveře a zavedl je do obývacího pokoje.

"To je v pohodě, já jsem zvyklý. No, proč jsem volal..." Shiro začal mluvit, ale Keith ho neposlouchal. Místo toho si v hlavě nadával, že nic neudělal dřív. Že nechytil příležitost za vlasy, když ji ještě měl.

"Dáte si něco?" přerušil Shira, přecejen byl vychovaný.

"Uh, jasně, vodu? A ty, zlato?" otočil se na dívku, která se usmívala na Keitha.

"Já si dám taky vodu, prosím," promluvila. A její hlas... Panebože, vždyť zněl jak nějaká hudba, ale zároveň jako hlas nějakého démona. Keith pouze přikývl a odešel do kuchyně, aby jim nalil dvě skleničky vody. Když se vrátil, sedl si naproti nim a čekal, až jeden z nich promluví.

"Keithe, tohle je docela složitý, ale... Chtěl jsem, abys byl první, kdo to bude vědět. Takže, tohle je moje přítelkyně, Allura. Alluro, Keith," představil je Shiro s obrovským úsměvem na rtech a Allura natáhla ruku směrem k místu, kde seděl Keith. Ten si ale uraženě složil své ruce na hrudi a díval se na Alluru, jako kdyby ji chtěl zabít. Což taky chtěl, ale ne teď, a ne tady.

"Těší mě, Keithe," usmála se na něj Allura a stáhla ruku, protože věděla, že to nemá cenu. Keith si pouze odfrkl a nastalo to trapné ticho. Jemu to bylo jedno, on si vyčítal, že nic neudělal předtím, a že nic neudělá teď, a nebude mít ani možnost už někdy něco udělat. Štvalo ho to, neskutečně. Nakonec se ale uklidnil a chvíli si s nimi povídal, i když chtěl přítelkyni Shira zadupat do země a udělat z ní strašáka do zelí. Po půl hodině, kdy většinu konverzace obstaral Shiro a Allura, se zvedli a odešli, jelikož měli zarezervovaný stůl v restaruraci. Keith je vyprovodil a začal přemýšlet nad plánem, jak se Allury zbavit, aby mohl mít Shira opět jen pro sebe. Napsal Pidge, která měla vždy skvělé plány a poradila mu, poté i Hunkovi a Lancemu, kteří trávili čas skoro pořád spolu - a upřímně, Keithovi se to nelíbilo, navíc Lanceho neměl zrovna v lásce -, a dalším pár lidem, že pořádá párty pro Shira.