metanoia [klance;cz]

2

Našel číslo a zmáčkl zelené tlačíko. Jediné, co si napsal do jména, když si číslo ukládal, bylo 'tričko'. Na incident se Shirem a jeho přítelkyní skoro zapomněl, jelikož jediná věc, kterou měl v hlavě, byla ta vůně. Pořád, neustále. Jeden by si myslel, že se z Keitha stal blázel, protože cítí vůni z trička, které je už měsíc nevypráno. Ale Keith měl svou hlavu, on z toho trička prostě stále cítil citrus, koření a vůni země. Prostě to tak bylo.

Zatímco telefon vyzváněl, přičichl si znovu k tričku. Uklidnil se tak, posilnil se... Očekával hlas Allury nebo někoho podobného, ale jakmile se ozval člověk na druhé straně, telefon mu málem vypadl z rukou.

"Prosím?"

"H-Halo?"

"No? Tady Lance."

"Já, uh, no... Asi mám tvé tričko?" zakoktal se trochu Keith. Nečekal, že se dovolá zrovna jemu, zrovna Lancemu McClainovi. Tomu, kterého neměl nikdy zrovna v lásce. Ne proto, že by si někdy něco udělali, spíše proto, že Lance byl ten, který měl kamarády.

"Jo?" Keith slyšel to, jak je Lance otrávený, že mu volá zrovna on. "A kdo jsi? Že bych se pro něj zastavil?" Tak tohle jej překvapilo, myslel si totiž, že jej podle hlasu pozná.

"Uh... Matt." To bylo první jméno, na které si vzpomněl, a také první jméno, které slyšel na své party, když kontroloval, jestli jsou lidi v pořádku.

"Matt... Matt... Ma-Panebože, neměli jsme spolu něco, že ne?" Keith se musel tiše zasmát, tuhle otázku totiž nečekal.

"Ne, jen jsi nechal tričko ležet na schodech, tak jsem ho vzal." odpověděl. Začínal se uklidňovat, jelikož Lance nevěděl, že lže. Tedy alespoň v to doufal.

"Takže jsme spolu nic neměli, skvělý, už jsem se lekl, že si nic nepamatuju."

"Jasně, tak chceš to tričko nebo ne?" odsekl na to Keith. I přesto, že byl klidný, nechtěl se toho trička zbavit, protože ho ta vůně uklidňovala, držel při životě.

"Je černé s hvězdama?"

"Jo a s nápisem."

"Tak fajn, kam si pro něj můžu přijít?" Keith slyšel úsměv, který se Lancemu vytvořil na rtech. Nejspíše to bylo jeho oblíbené tričko. Upřímně, on sám by svůj neoblíbenější kousek oblečení sháněl.

Nehctěl se toho trička zbavovat, nechtěl je dávat právoplatnému majiteli, ale bude muset. Možná to přece jen bude lepší, alespoň bude moct myslet opět na Shira a na jeho plány, jak se zbavit Allury, ne?

"Co třeba kavárna La Belle? Zítra odpoledne? Kdybych nemohl já, poslal bych tam někoho jiného, ale určitě bych ti to tričko zítra mohl předat," nemohl, nechtěl.

"Jo, dobře, tak jo. Díky, Matte. Tak zítra," odpověděl na to Lance a zavěsil hovor. Keith si oddechl a podíval se na tričko v rukách. Černá látka s hvězdama, které byly bílé, šedé, modré a červené. A na něm ještě nápis v těchto barvách. Sám by takové tričko asi nenosil, ale zrovna k Lancemu se hodilo. Rozhodl se si ještě užít tu chvíli, kdy může cítit tu opojnou vůni a tak se zabalil do peřiny, tričko si přitiskl k obličeji a plnými doušky vdechoval.

Když se ráno probudil, byl jedině rád, že nemusí do školy. Byl nějaký rozlámaný a stále unavený, sám nevěděl, proč. Vždyť spal jako mimino, ne? Kdyby nebydlel sám, nejspíš by se dozvěděl, co se dělo, jestli v noci mluvil ze spaní nebo byl náměsíčný nebo cokoliv podobnho, ale sám sebe sledovat nemohl. Takže nevěděl, co se dělo. Možná že spal jen v blbé poloze, možná se v noci párkrát vzbudil, ale během pár vteřin či minut to zapomněl. Seděl v posteli, obličej složený v dlaních a přemýšlel, co udělá. Nakonec se rozhodl pro hygienu a také se obléct. Šel se nasnídat, udělat si kávu a rozhodoval se, co a jak udělá dál. Musel jít do té kavárny, aby potkal Lanceho... Předal mu tričko, které si potřeboval nechat. Musel si jej nechat. Vlastně přemýšlel, že si jej nechá, že se vykašle na to, aby někam šel. A i by tak udělal, kdyby mu někdo nezavolal. Původně si myslel, že je to Lance, a že se omlouvá, že nedorazí, ale byl to Shiro.

"Ahoj, Keithe," promluvil, aniž by čekal na potvrzení toho, že to Keith zvedl. "Mám pro tebe nabídku. Já a Allura---" a v ten moment jej Keith zarazil.

"Ty a Allura? Ne, děkuji," odpověděl a zakřípal zuby.

"Počkej, ještě jsi neslyšel vše."

"Je mi to jedno, Shiro. Já mám jiné starosti, než se ochomýtat okolo vás hrdliček," zavrčel Keith a křečovitě svíral mobil u ucha.

"Kdo říkal, že se budeš nachomýtat kolem nás? Poslouchej chvíli..."

"Fajn, tak povídej."

"Dobře. Já a Allura jsme přemýšleli, že uděláme příští víkend oslavu narozenin. Vím, že toho člověka nemáš rád, ale bylo by fajn, kdybys tam přišel. Alespoň pro to, abys mi dělal spoleřnost, když se Allura spojí s Pidge. Víš, jak si ji zamilovala na té tvojí párty minule," tiše se zasmál Shiro. Keith přikývl, ale pak si uvědomil, že jej Shiro nevidí a něco zamručel na souhlas. Shiro pokračoval: "No, tak jsem si říkal, že bys teda přišel. Lance bude slavit, budeme tam všichni, akorát bys chyběl. A jak jsem říkal, dělal bys mi společnost."

"Fajn," odpověděl Keith. Nechtěl tam jít, ale kvůli Shirovi? Kvůli němu by udělal vše. Proto se rozhodl, že souhlasí. A  proto taky šel odpoledne do kavárny, s tričkem v tašce. Nezapomněl to vyprat, aby McClain náhodou něco nezjistil, ale vždyť byl tak blbej, že ani nepoznal v telefonu Keitha a jeho hlas.

Seděl v kavárně, stále se rozhlížel kolem sebe, jestli už jde Lance, nohou podupával o zem. Měl to raději nechat u obsluhy, napsat textovku, že musel urychleně odejít, protože se něco stalo, ale neudělal to. Místo toho seděl jako přibitý. 

Pět minut.

Deset.

Patnáct.

Dvacet.

Najednou se otevřely dveře a zvoneček nad nimi zacinkal jako splašený. Keith rychle otočil hlavu, aby se podíval, kdo jde. Nervozita z něj přímo zářila, ruce se mu potily. Nikdy takový nebyl, tohle bylo porvé. Zaměřil pohled na osobu, která vešla dovnitř. Lance McClain. Takže on přišel. Nejspíš teď hledal Matta, ale... To měl smůlu, protože Matt vůbec neví o nějaké existenci trička s hvězdama a nápisem, neví o tom, že by jej Keith měl u sebe, dokonce ani neví o tom, že se za něj v telefonu vydával. Upřímně? Nejraději by se teď schoval pod stůl nebo dělal cokoliv proto, aby si jej Lance nevšiml. Ale on byl dobrý pozorovatel, který si všiml i drobných detailů. A hlavně pokud se jednalo o osobu, kterou neměl v lásce.

Keith neviděl, jak se Lance zatvářil, když spatřil ty tmavé vlasy, které tak nesnášel. Stupidní mullet. Lancemu na tváři sice pohrával úsměv, ale byl hraný. Všiml si, jak Keith otočil rychle hlavou a sjel po židli trochu níž, všiml si toho, že se na něj díval, ale nešel za ním. Místo toho očima propaloval Keithovy vlasy, a ten krk... Panebože, kdyby si Keith udělal culík, vynikl by mu krk a dodal by mu na té jeho pohlednosti, kterou byl obdarován. Dokonce by vynikly oči, které se díky tomu skrývaly ve stínech skoro černých pramenů. Keith by vypadal dokonale. A to na něm Lance nesnášel. 

Znovu se rozhlédl po kavárně, ale nikde neviděl Matta, se kterým se tady měl sejít, aby si převzal tričko. A tak se rozhodl, že půjde trochu provokovat toho... blbečka. 

"Čus," pozdravil ležérně s hraným úsměvem na rtech a bez dovolení si sedl naproti Keithovi. Ten jen zvedl hlavu a s vytřeštěnýma očima na něj hleděl. Lance se uchechtl, takovou reakci zrovna od krále školy nečekal. Myslel si, že jej Shiro vytrénoval dost na to, aby později nevypadal jako zbité štěně. Když Keith promluvil, hlas se mu zlomil.

"A-Ahoj. Hele, je mi to... blbé," začal a položil na stůl tašku s tričkem, než se zhluboka nadechl a pokračoval: "Matt měl něco a práci, tak... To tu nechal. Prý, že to patří tobě."

"Jo, moje tričko," zamrkal Lance párkrát. Proč měl pocit, že tady Matt vůbec nebyl a že se někdo snažil z nich dvou udělat kamarády? Ale ne, to se nikdy nestane. Na to měli oba dva až moc vysoké ego. Hlavně tedy Lance, který stejně ještě dvě minuty zpátky přemýšlel nad tím, jak krásný je Keith. I když vůbec nevěděl, proč.

"Jo. Prý jste si volali a domluvili se a... A tak. Takže tady je a já zase mizím," odkašlal si na konci věty a postavil se, aby mohl odejít. Jenže jeho mozek nenapadlo nic jiného, než dodat větu: "Mimochodem, krásně voníš."

S červenými tvářemi, očima dokořán a pusou otevřenou odešel. Proč to, sakra, řekl?! 

Jenže to nevěděl, že Lance se za ním dívá se stejným výrazem, s jakým on odešel.