Slytherin girl

3.

"Ten Draco Malfoy je pěkný nafoukanec. Taťka mi o Malfooyových říkal. Jsou to Smrtijedi. Když ty-víš-kdo padl, připojili se k ministerstvu a předstírali, že je k tomu všemu přinutili," rozpovídal se opět Ron. Na kluka je celkem dost upovídaný zasmála jsem se v duchu. Do téhle konverzace jsem se raději už nezapojila a jen poslouchala, jak Harry vypráví, jak se s Dracem potkal na Příčné ulici.

Po chvíli je nejspíš debata o Malfoyových přestala bavit a změnili téma na kouzlení.
"...Fred mi o jednom říkal," Ron zvedl svou krysu, o které jsme se dozvěděli, že dříve patřila jemu staršímu bratrovi Percymu a jmenuje se Prašivka, odkašlal si, namířil na ní hůlkou a už chtěl začít. Jenže v tu chvíli se dveře od kupé znovu otevřely. Tentokrát to ovšem nebyl Draco se svými poskoky, ale dívka s kudrnatými hnědými vlasy.
"Ahoj, neviděli jste tu někde žábu? Nevillovi se totiž jedna ztratila," řekla, zatímco stále postávala ve dveřích. Harry s Ronem jen zavrtěli hlavami a já jsem odpověděla "ne." Té holce to ale nejspíš nevadilo. Podívala se na Rona, který stále v ruce svíral Prašivku a mířil na ní hůlkou. "Ty děláš nějaká kouzla? No tak to se podívám," a sedla si naproti mně a Ronovi vedle Harryho. Ron se po nás podíval a pokrčil rameny "no tak jo. *odkašlání* Javor, buk, linda, platan, ať je tahle krysa zlatá!" Z hůlky vyprsklo pár jisker a Prašivka s vystrašeným pískáním zalezla Ronovi do kapsy. Zrovna jsem se ho chtěla zeptat, jestli si je jistý, že je to pravé zaklínadlo, když mě hnědovláska přerušila.
"Jsi si jistý, že to je opravdu zaklínadlo? Nejspíš ale za moc nestojí, že? Já jsem zkoušela pár úplně jednoduchých z učebnic -samozřejmě jsem se je naučila nazpaměť- a myslím, že se mi docela povedla. *namíří hůlkou na Harryho* Třeba tohle. Oculus Reparo!" Harryho brýle, doteď poslepované izolepou, se spravily. Harry zamrkal, sundal si je, prohlédl a pak si je zase nasadil. "Díky."
"Každopádně já jsem Hermiona Grangerová a samozřejmě vím, že ty jsi Harry Potter. A ty..?" otočila se na Rona, který měl plnou pusu nějakého dortíčku. "Ron Weasley," odpověděl jí, znělo to ale spíš jako 'Bon Bebzvy'. "Jasně," řekla Hermiona s trochu znechuceným obličejem, když z Ronovi pusy vypadlo pár drobků. Pak se otočila ke mně.
"Chloe Chambers," nasadila jsem další zářivý úsměv a Hermiona mi ho opětovala. "Těší mě. Už byste se asi měli převléknout, zrovna jsem byla za strojvedoucím a říkal, že za deset minut jsme tam," a s těmito slovy odešla.

"Fíha," vydechl Ron, "ta holka je poděs." Lehce jsem se zasmála a vylovila z kufru školní uniformu. "Tak já se jdu převléknout a až se převléknete taky, odhrňte roletu ze dveří, ať vím, že můžu dovnitř," řekla jsem, zatímco jsem zatáhla tu roletu, o které jsem mluvila. Ani jsem nečekala na odpověď a šla na dívčí záchodky.